Názory k článku Jaké spoření má stát podporovat?

Náklady příštích období související se získáním klienta by měly být rozpouštěny po celou dobu trvání smlouvy, nikoliv po dobu 4 let od získání klienta. Takže to fondy auditované KPMG dělají dobře...

Samozřejmě, ale pak by tyto náklady musely být zúčtovány rovnou do výsledovky a nikoliv na náklady příštích období, neboť klient může odejít klidně hned v roce, ve kterém jej PF získal.

To, že lidé (právě teď) nevyužívají SS na financování bydlení, vyplývá i z vývoje úroků hypotéčních úvěrů. Je třeba připomenou, že v době, kdy SS začínaly, byly úroky z úvěru ze SS 6-8%, zatímco úroky z hypoték 15-25%. Poté začaly úroky padat, ale zatímco hypotéky na ně mohly reagovat okamžitě, SS ne (protože se braly úvěry na smlouvy minimálně 3 roky staré, tady s odpovídající úrokovou sazbou). Jak teď zase začnou úroky hypoték růst, bude úvěr ze SS stále atraktivnější.

Navíc není pravda, že se SS málo využívá na financování bydlení - právě kvůli nevyýhodným úrokům z úvěrů ze SS mnoho lidí používá SS jen na spoření a naspořenou částkou pak umořují hypotéku. Ale ve statistikách takové chování není zachyceno jako financování bydlení.

Je to bohužel pravda. 90% účastníků využívá ss jako výhodnou formu spoření, ale na druhou stranu je pravda, že jde o dobrou motivaci lidí ke zodpovědnějšímu přístupu ohledně vytváření rezervních fondů.
To, že někdo využije naspořenou částku k umoření splácené hypotéky bych považoval spíše za negativní jev. Jestliže totiž dají lidé tyto poměrně rychle likvidní prostředky na umoření (a většinou pohříchu nejde o úplné doplacení) hypotéky, která je považována za "zdravé zadlužení" a udělají to navíc v době, kdy mají zdroje na splácení v dostatečné výši, potom se vystavují nebezpečí, že v případě zhoršení jejich finanční situace nebudou mít žádnou rezervu a pokud vůbec, tak jediným možným zdrojem pro překlenutí takového období budou drahé zdroje typu spotřebitelských úvěrů, kreditních karet a debetů.

Osobně bych se spíše přikláněl k úpravě, která by více zvýhodnila využití prostředků pro účely bydlení, například snížením státní podpory, ale současně příslibem jejího zpětného doplacení na vyšší úroveň v případě využití prostředků jak bylo výše napsáno.

Nevim jak Vam, ale me prijde logicke, zacit se zbavovat dluhu v okamziku kdy se mam dobre.
Pokud dostanu penize ze stavebniho sporeni teoreticky mohu ziskat rocne na urocich, kdyz ty penize budou cekat na horsi casy asi 3 procenta. Pokud je pouziji na splaceni 20 lete hypoteky nekdy ze zacatku, usetrim nepomerne vice nez bych na sporeni mohl vydelat.
A navic mam jistotu, ze v pripade narustu uroku z hypoteky mam vetsi cast hypoteky umorenou z doby, kdy sem mel penez hodne.
Nejsem proti "bezpecnostni" castce v pripade problemu, ale v pripade zhorseni financni situace budu rad, kdyz moje dluhy budou co nejnizsi nebo radsi zadne.

Vezmete-li průměrnou naspořenou částku na stavebním spoření po uplynutí minimální doby (cca 120tis.), průměrnou výši hypotéky (1200tis) a průměrnou dobu splatnosti hypotéky (20let) tak je to fakticky "plivnutí do moře".

Jistě, nejlepší je v případě zhoršení finanční situace nemít žádné dluhy a ještě lépe je mít dostatečné naspořené rezervy, ale to je jen ideál.
Jestliže si berete hypotéku a s ní na sebe berete závazek na mnoho let dopředu těžko můžete říct s jistotou, že po celou dobu splácení budete moci vydělávat tolik, abyste splátky bez problémů utáhl a to i v době, kdy váš rozpočet zatíží nějaký nečekaný a neodkladný výdaj. V tom se asi shodneme.

Takže tu máme 2 možné koncepce:
1) zaplatit hypotéku co nejdříve. A to i s tím rizikem, že se vydáte ze všech nebo skoro ze všech svých disponibilních rezervních prostředků. Hlavní motivací bude jen a jen rychlé umoření dluhu.
Já si myslím, že tohle má smysl teprve s tím výhledem, že se doba splácení zkrátí nejméně o polovinu a to ještě raději o tu druhou polovinu, tedy, že v polovině domluvené doby splatnosti doplatíte celý zůstatek dluhu.

2) hypotéku splácet standardně dle původního splátkového kalendáře a volné prostředky z příjmů spořit a investovat a to i za cenu využívání konzervativních nástrojů. K ochraně proti kolísání úrokových sazeb u hypoték využít raději volbu dlouhodobé fixace.
Tato kalkulace se totiž zakládá na skutečnosti, že inflací nejsou zasaženy pouze úspory, ale také přijaté závazky. A u dluhu s protihodnotou investice do nemovitosti se dá také reálně ve většině případů počítat se zhodnocováním nemovitosti v čase.

Důležitým faktorem se navíc může stát situace, kdy se přechodně dostanete do situace, že se poměr vašich příjmů a výdajů zhorší natolik, že bude nutné posílit příjmovou stránku. Pokud máte možnost rozpustit některou se složek svých rezerv a její výše bude dostačovat na pokrytí rozdílu, bude se velice pravděpodobně jednat o nepoměrně levnější variantu než jakou je třeba přijetí spotřebitelského úvěru nebo využití povoleného debetu na běžném účtu. Nehledě ani na to, že poskytnutí úvěru může být vázáno na prokázání dostatečného příjmu a jestliže dojde ke zhoršení poměru příjmy-výdaje z důvodu snížení příjmů, potom bude tato varianta v lepším případě ještě dražší a v horším dokonce neprůchodná. Takže v takovém případě se vaše snaha uspořit úroky na hypotečním úvěru se sazbou do 6% p.a. mine účinkem, protože budete nucen přijmout úvěr za 10-20% p.a. A to mluvím jen o výdajích nezbytných a ne o nákupech elektroniky a dovolených na dluh.

Jsem si ale vědom, že naturelu některých lidí prostě nesedí vědomí jakéhokoliv dluhu a první varianta pro ně bude vždycky přitažlivější. Takže to druhé jen můj pohled na věc, ale rozhodně netvrdím, že je to absolutně to nejlepší, co se dá vymyslet.

No, a co se na to podívat takto. člověk, který při splácení hypotéky ještě šetří na SS nejede na doraz. Při výpadku příjmů může přestat šetřit.

A pokud má hypotéku na 20 let a není sám (může použít 3 a více SS), tak ten plivanec pronásobte devíti a více a zjistíte, že to děla více než tu vaší polovičku, pro kterou to podle vás stojí za to.

Takže, pokud někdo uvažuje tak, že kromě splácení hypotéky dokáže měsíčně dávat 5000 na tři stavební spoření a ta pak použít k umoření dluhu, našetří tak za těch 20 let téměř MKč, což už je vidět. Navíc těch pět tisíc měsíčně má jako rezervu při výpadku příjmů - SS není povinné. A se započítáním statního příspěvku vyjde efektivní úrok na SS vyšší než urok na hypotéce. Já na to nevidím nic špatného.

ad2) Pokud si někdo při hypotéce může dovolit spořit ještě stavební spoření, pak na tom finančně nemůže být špatně. Lze tedy předpokládat, že má ještě jiné rezervy pro nenadálé případy.
Peníze na stavebním spoření nelze považovat dle mého názoru za rezervu, protože její průměrná likvidita je nízká - k penězům se sice lze dostat rychle, ale za cenu ztráty státní podpory, což celé schéma degraduje.

Obecně lze říci, že pokud výnos ze stavebního spoření (ale i z jjakéhokliv jiného finančního instrumentu) nepokryje náklady na hypotéku, nemá tato varianta smysl a je vhodnější část hypotéky splatit. I v případě, že dojde k nenadálé finanční situaci a budou třeba peníze, spotřebitelský úvěr bude vhodnější, protože je sice za vyšší úrok, ale na kratší dobu. Nezapomeňme, že jde o dobře situovaného dlužníka, u kterého je přepoklad, že takový úvěr brzo splatí.

Jestli se dobrali těchto čísel, potom jste zde neuvedl další údaje nebo jsou to hlupáci.

Jen podle mého rychlého úsudku byste měl mít i přes pomalost stavebních spořitelen při zpracování úvěrů dostat do měsíce až do 6 neděl určitě tak 1,75 mil. a to v kombinaci krátkého překlenovacího úvěru a pak běžného úvěru ze s.s.

Úsměvné a smutné dohromady. Bohužel i tací tam pracují a aniž bych chtěl nějak nasazovat na Prahu, tak nejsmutnější zkušenosti se získají většinou tam, protože tamní přeplácený pracovní trh nemotivuje běžné pracovníky k dobrému výkonu, protože v případě vyhození si mohou najít hodně rychle něco jiného. Ale dosti sociologie.

Měl jsem na mysli hlavně to, jestli jste jim třeba nedávat informace pro hodnocení bonity, které samozřejmě tady zveřejňovat nebudete, ale které mohly ovlivnit výši nabídky. Jiné je to, jestli jste si dobře rozumněli a jestli on se skutečně nedozvěděl, že vám mohou půjčit milion ještě k těm vašim penězům, což by korespondovalo i s tím mým odhadem. Potom by bylo odůvodnitelných i těch půl roku - chvíli by totiž trvalo, než by naskočil i váš parametr ohodnocení. Samozřejmě je však neomluvitelné, že tohle všechno i s dalšími možnými variantami jste se po té půlhodině nedozvěděl bez dalších pochybností.

Myslím, že jste to vystihl přesně. Půjčit takovému člověku 300 000 až po půl roce je opravdu směšné. Ty podmínky jsou skutečně dost přísné. Já si např. půjčoval před 4 lety asi 396 tisíc na byt. To, že bylo potřeba hafo papírů, smluv, ověření u notáře a že jsem v té stav.spořitelně byl asi 8x bych pominul. Ale k půjčení necelých 400 000 Kč jsem potřeboval dva ručitele. Jedna smlouva stavebního spoření byla psaná na někoho jiného, ale platil jsem ji já. Takže ve finále je do toho úvěru zainteresováno 6 osob, já, osoba, na kterou jsem platil druhou smlouvu, dva ručitelé a jejich manželé... U všech osob bylo potřeba dodat potvrzení o příjmu. A víc jak 400 000 už by mi nepůjčili, tam už vyžadují ručení nemovitostí... Docela přísné podmínky.

Stát by měl hledat způsob jak co nejefektivněji využít svůj příspěvek a tak by jej měl sjednotit do jednoho, s tím, že by měl z tohoto spoření umožnit čerpat až 90% jako peníze na stavbu, kdy i pořídit si nemovitost lze chápat jako spoření na důchod, protože ji v důchodu mohu prodat. Rozhodně by měl i stavební spořitelny tlačit do penzijního spoření a tak relativně dlouhodobě zajistit peníze pro stavebníky i bezpečnost splácení.
Domnivám se, že řešení pouze nepojištěnými penzijními fondy je velmi nešťastné a vůbec se nedivím, že jak padne hranice 60 (50) let převážná většina popadne penize a z fondu s úsporami uteče. Názorné příklady jak manažeři dovedou beztrestně zpronevěřit peníze střadatelů státnímu dozoru před nosem jsme viděli bezpočet na našich bankách, kampeličkách a fondech. No a jak by to vypadalo, kdyby se fondy dostaly do mínusu, který by překročil státní příspěvek i úlevu na dani lze jen spekulovat.

Bohužel penzijní pojištění nikdy neuzavřu. Vždyť by mi stejně bylo k ničemu. Už teď mám dělat do 63, takže za pár let mi z toho udělají 70 a to si fakt žádného penzijka neužiju. Dvacet let čekat, abych měla pár korun, které v té době už nebudou mít žádnou hodnotu. Takhle mám u stavebního spoření za pět let to samé. A navíc dožiji se vůbec důchodu? Myslím, že všichni můžeme zapomenout na to, že bychom si užívali vnoučat a odpočinku.

Každý produkt má své výhody. Je určitě třeba si nejdřív stanovit priority, co chci řešit a do jakého rizika jsou ochotný jít.

Na stavebním spoření nevidím nic špatného, pokud vím, že chci řešit bydlení (koupě/rekonstrukce) - u nás na Mostecku je bydlení stále dost levné a z relativně nízkého úvěru ze stavebního spoření se dá koupit rozumný byt. Ale nemyslím si, že je to produkt pro zajištění finanční stability budoucího života.

Ani penzijní fond není od věci. Píšete, že nemá cenu čekat dvacet let na pár korun, které v té době už nebudou mít žádnou hodnotu. Ale uměrně tomu bude taky směšně malá úložka, která Vám dnes přijde relativně vysoká.

PS: Nechci, aby to vypadalo, že tu propaguji penzijní fondy. Určitě jsou i jiné produkty, které mohou být výhodnější. Zveřejňuji jen svůj názor na předešlý příspěvek.

Názory pana Topolánka jsou v podstatě v rozporu s vlastním programem ODS.Podpora střední vrstvy neznamená všechno co jde zaměstnancům brát. Střední vrstva nejsou lidi kolem pana Dalíka a Šloufa, to je možná pro někoho nutná skupina,ale ne voliči. Taky průmyslníci asi nejsou většina voličů. Stát by měl zůstat u podpory obou forem spoření, tj.penzijního připojištění i stavebního spoření. Rozhodně to jsou účelně vynaložené peníze a metoda braní za každou cenu je netaktická.

Oboje jsou vyhozene penize. A stredni vrstva z nich ma prd.

Stavebni sporeni = 15 miliard = 1500 korun rocne na obyvatele (pokud na platce dane tak cca 3000 korun rocne).
Takze navrhuju zrusit tu podporu a snizit dane o tech 1500 rocne.
To same u penzijka. Ten kdo na te podpore nejvice vydelava, jsou predevsim ty fondy a stavebni sporitelny.

má to dvě nevýhody:
1) to by bylo řevu!!! paradoxně nejvíc od tech, kteří by na tom vydělali, protože nespoří nebo ne tolik
2) sníží-li se daně, nikdo netvrdí že se zase příští reformou nemůže toto dnížení zrušit.
3) jedním z hlavních účelů SS je odložení spotřeby, aby si lidi ještě chvíli nevšimli, že naše bankovky jsou podložené jen prací a ne zlatem. a že ta práce za moc nestojí. vyberte peníze ze SS a hoďte je na trh - a kačena padne do 24 hodin.

To o co tu jde je 15 000 000 000 Kč a tahle vláda umí loupit !

Tahle vlada umi loupit uplne stejne jako kterakoliv jina vlada - pomoci zakonu, dani, "pojisteni" a podobne. Proti objemu, ktery kterakoliv vlada uloupi pomoci dani, a socialniho a zdravotniho "pojisteni", je nejakych 15000000000 zanedbatelna suma.

To podstatné je v závěru článku. Nikde není seriózně vyhodnoceno, zda výdaje státu na podporu stavebního spoření pomáhají k naplnění cíle, čímž je pořízení nového bydlení, případně zlepšení stávajícího. A pokud toto chybí, pak je to vyprávění o ničem.

A podobné je to s PP.

Osobně mám uzavřeny oba dva tyto produkty a řekl bych, že podpora stavebního spoření je pro mě jako velmi opatrného investora značně zajímavější. Důchodové připojištění mám zavedeno v minimální výši, pouze kvůli příspěvkům zaměstnavatele, jinak je podle mého názoru investičně naprosto nezjímavé.

Oproti SS je výhodou penzijního připojištění snad jedině možnost odpočtu vložených prostředků z daní (od jisté úrovně) a příspěvek zaměstnavatele.Podstatnou nevýhodou je nemožnost s prostředky bez sankcí nakládat, a to ani po uplynutí stanovené doby spoření. Systém příspěvků státu dlouhodobě snižuje zhodnocování, protože je vypočítáván pouze z aktuálně vložené částky. A samozřejmě také nezajištěnost takovéto dlouhodobé investice.

Oproti tomu SS má nevýhodu pouze v limitu částky do které je zajímavé, protože investiční zhodnocení samotnou SS je nízké. To je ale věc řešitelná souběhem několika smluv a na druhou stranu jsou za to prostředky na SS pojištěné, umožňují po rozumné době nesankcionovaný přístup a libovolné nakládání s nimi.

Domnívám se, že jako prostředek spoření "na hoší časy" je pro mě stavební spoření mnohem zajímavější, jelikož u penzijního připojištění pravděpodobně po spoustě let získám jen malé, tou dobou už relativně bezvýznamné, plus.

Byla zde také zmíněna varianta umořování hypotéky ze SS. Hlásím se k tomu, že přesně takto mám jedno stavební spoření nastaveno a považuji to za velmi dobrý tah. Po skončení desetileté fixace hypotéky budu mít na SS potřebné množství prostředků na umoření zůstatku, přesně tou dobou se SS dostane do úrokově nezajímavé části a v jednání s bankou budu mít v ruce trumf možnosti okamžitého ukončení.

Tento souběh produktů podle mého názoru umožní mnohem lepší spoření na stáří než penzijní připojištění. Pokrytí bytových potřeb rozhodně ušetří mnohem víc, než pár stovek k důchodu. Domnívám se, že stavební spoření je v současné době nejstabilnější a nejbezpečnější spořicí produkt, ať už spoříte na stáří, nebo něco jiného. Jeho zrušením (což by zrušením podpory fakticky bylo provedeno) by stát pouze přispěl k tomu, že by lidé přestali šetřit úplně. A to určitě není dobrý tah.