Asi, vzato formálně, je to v meritu věci správné popsání ze strany NS ČR. Ale jenom právní nalézacího výklad skutkového děje. Ovšem výkon NS ČR popsaného práva (věřitele) za těchto individuálních okolností lze považovat za v rozporu s dobrými mravy. Ač tedy formálně jde o nový závazek dlužníka, založený titulem uzavření dohody o narovnání, výkon práva z takového právního titulu v soudem přiznaném rozsahu se jeví jako způsob nedůvodného obohacení za využití naprosto formálního výkladu zákona a snad nic nebránilo dovolacímu soudu (i po přezkoumání kauzality) za tohoto stavu věci rozhodnout, že právní titul (dohoda o narovnání) je v tomto konkrétním případě od pičátku neplatný pro rozpor s dobrými mravy, kdy lze i zohlednit uzavření takové dohody za nápadně nevýhodných podmínek. Tolik úhel pohledu. Shrnutí: obsahem rozhodnutí NS neposílil pozitivně svou pošramocenou pověst, a víru ve spravedlivé posouzení věci v souladu s obecně chápaným hlediskem dobrých mravů...