Ano, je to hezký příklad, ale museli by jsme znát osoby věřitele a dlužníka. Pokd věřitel již předem věděl, že dlužník svým závazkům nedostojí, (příkladně je to gembler, alkoholik, nemakačenko) tak v pohodě čekal dalších 8 měsíců, což označujete
za ohleduplnost, ale je to jen čekání až dluh naroste o tučné úroky a bude stát za to ho začít vymáhat a platit právníka.
Každá půjčka by měla mít strop, do kterého by mohla narůst. Neměla by být likvidační.
Na druhou stranu se nechci zastávat nezodpovědných dlužníků, kteří si myslí, že jim to nějak projde.
To je ten libertariánský přístup. Nesplněný předpoklad, že (skoro) všichni lidé jsou svéprávní, znají matematiku na úrovni jednoduchých počtů s procenty, jsou schopni základní úvahy i v případě, že se v obchodě objeví něco, po čem děsně touží, myslí i na zadní vrátka, nemoc, rozvod, důchod, recesi....
Jenže tím, že za lidi budete řešit problémy, které jsou jen a pouze jejich, je k zodpovědnosti nevychováte.
Existují statistiky, podle kterých je pokles IQ národa velmi dobře korelován s rozvojem sociálního státu. Chcete-li žít ve společnosti blbů, řešte jejich problémy. Chcete-li žit ve společností lidí moudrých, muste je napřed naučit se o sebe postarat, a to i tak, že je necháte si i pořádně natlouct hubu.
Například. Nebo bys mohl svěřit pravidelné kontroly třetí straně (jako je třeba DTEST). Proč tolika lidem přijde samozřejmé „napálil se na kličku ve smlouvě u finančního produktu jeho vina“ ale „zabila ho probíjející rychlovarná konvice vina výrobce/prodejce“? Ne všichni jsme odborníci na všechno, ať už je to finančnictví, potravinářství, farmacie, elektroinstalace…
Osobně si myslím, že nějaké základní záruky a „bezpečnostní mechanismy“ jsou užitečné. Ideální by pak podle mě bylo, kdyby si je v rozumných mezích mohl každý nastavit, s tím, že by je třeba bylo možné i úplně vypnout, pokud člověk nějakým způsobem ukáže, že je gramotný (například diplomem ze školy kde studoval související obor, někdy třeba složením nějaké zkoušky stejně jako je autoškola, zbroják nebo získání radioamatérského oprávnění). A to nemluvím jenom o finančních produktech (i když tam mě třeba aktuálně štve takové to nařízení, které si většina brokerů vyložila tak, že nesmějí lidem prodávat americká ETF), jako krásný příklad z úplně jiného oboru budiž třeba to, že Vigantol je na předpis.
Tak ono žádné právní kličky by tam být ani neměly!
To mají lidi z toho, že nečtou smlouvy a nesnaží se jim porozumět, natož zapamatovat jaké jsou sankce, kdy je mohou vypovědět atd.
Správně by měli lidé odmítat dlouhé a nezáživné smlouvy, smlouvy by měly být na jednu A4 a když by je pak každý četl by lidé odmítli číst balast na 30 stran.
A o tom to je, lidé se nezajímají, nečtou, vidí jen peníze, které dostanou a je jim to úuuuplně jedno. Jak někdo říkal "Tý máš nový iPhone?" Jo mám, a jak sis ho houpil? Na splátky, ale splácet budu až za měsíc a to je dlouhá doba, na to kašlu...
A o tom to je.
Jenže co jsem viděl poslední smlouvy třeba s bankou, tak tam to podstatné bylo na jednu A4 a zbytek do 30 stran byl balast nařízený zákonem (poučení o GDPR, poučení o právech o odstoupení od smlouvy, ...). Ten balast je téměř shodný u většiny bank. A pokud do toho balastu někdo propašuje řádek navíc, věřím že si toho nevšimnete ani vy. (Samozřejmě, je pak možné namítnout neplatnost toho řádku navíc, protože podle NOZ smlouva nesmí obsahovat překvapující ustanovení nebo ustanovení mimo kontext, ale jak to posoudí soud, to je loterie.)
Podobný názor jsem kdysi zastávala taky. Jenže jsem pak pracovala ve zvláštní škole, kde mi došlo, že v každé společnosti je prostě skupina lidí s nepříliš vysokým IQ a také skupina lidí, kteří i přes bezplatné vzdělávání jsou a zůstanou negramotní. Ne že by se jim školství dostatečně nevěnovalo, ale prostě nemají od matičky přírody naděleno. Prostě společnost by měla některým slabým kusům poskytovat jistou míru ochrany, i kdyby to mělo být formou stanovení opatrovníka.