Vlákno názorů k článku Jak se vede pojišťovnám v Evropě od All-in-one - Tomu říkám jasný, konkrétní a velmi zajímavý článek!...

Tomu říkám jasný, konkrétní a velmi zajímavý článek! Doufám, že to autora povzbudí k dalším!

Dovolím si vyslovit několik úvah. Jak vidno z tabulek, překonaly jsme Řeky - velmi zajímavé. Udivuje mě Lucembursko a Anglie. Ono vztah k životnímu pojištění celkem přímo ovlivňuje kultura národa, životní úroveň, úroveň sociálních jistot, vzdělanost národa a historické zkušenosti. Nemyslím si, že rozvoj životního pojištění je způsoben pouze daňovým zvýhodněním. U nás si myslím, že si lidé konečně začali uvědomovat, že chtějí-li si udržet svou životní úroveň i v případě nepředvídané události, je pojištění nutností. Pokud nejste zrovna občanem cikánského původu, sociálních jistot v podobě nějaké záchranné sociální sítě nemáte zrovna moc. Teď budu čtenářem všeho nařknut z rasismu. Já se, ale ptám co dělat s občany, kteří nerespektují zákony tohoto státu, nejsou ochotni se vzdělávat, jsou z drtivé většiny nezaměstnaní, mají několikanásobný odběr sociálních dávek než stejně velký vzorek necikánského obyvatelstva a podíl kriminality opět nesrovnatelný? Je to rasismus? Já je neodsuzuju proto, že mají jinou barvu kůže - ať jsou třeba žlutí se zelenejma puntíkama, to je mi srdečně jedno - ale odsuzuju je za jednání, které finančně zatěžuje všechny kolem, za nebezpečí, které představují pro ostatní. Je můj postoj špatný, když nějakou skupinu obyvatel hodnotím podle činů? Poslední případ cikánů z Matiční, kteří chtěli místo šunkové bagety tu s kuřecím masem a humanitární pomoc prodávali, mě utvrdil v mém názoru. Pravda mám mezi klienty i cikány, ale je jich minimum. Ale to jsem utekl od tématu díky čtenářovi všeho.

Ještě jeden postřeh: pokud si uvědomíte jak dramaticky stoupla vybavenost našich domácností za posledních 50 let a kolik průměrných měsíčních platů stojí vybavení takové domácnosti a jak často je nutno ho obnovovat, kolik dalších technických zázraků se na nás hrne a je nevyhnutelné si je kupovat, vede nutně k potřebě zajistit si standard, ikdyž se nám něco stane. Ne vše se dá řešit jen majetkovým pojištěním. Na tomto místě nechápu míru propojištěnosti majetkovým pojištěním v zaplavených oblastech?!

V další řadě hraje roli i průměrný plat a průměrné životní náklady.

Důležitý je i rozvoj životního stylu - motorismus, sporty a celkové zvýšení všech aktivit a tím i rozvoj rizika. Ti chytří si to uvědomují a jistí se.

Myslím si, že náš trh pojištění - životního není zas nějak děsivě "nacpán", spíše je problémem získat si alespoň takovou důvěru klienta, aby Vás alespoň vyslechl. Člověk je neustále bombardován všemi druhy reklam a lidé se před nimi stále účinněji chrání. Klient se vyhledává těžce. Nemám to lidem za zlé, ale sám neodmítám nic, s čím se neseznámím. Už se mi to i dostkrát vyplatilo.

Mementem zranitelnosti, které jistě ať přímo nebo nepřímo ovlivnilo vztah k pojištění na celém světě, bylo 11. září v U. S. A.. I ti největší odpírači v celém světě, kteří Vás vyhazovali s tím, že jim se přece nemůže nic stát, se snad alespoň v koutku své duše změnili..........

Naopak, ten článek toho moc neříká. Zajímavý je pro vás, pojišťováky. Je třeba si ho ofotit a založit do propagačních desek, které nosíte ke klientům. Náhodou mám u sebe přátele z Holandska a tak jsme o tom hodili řeč. Ta procenta je trochu zaskočila. Ale pak jsme se k tomu dobrali. Většinou při narození dítěte se uzavírá nějaká pojistka (typu kapitálové), ten kdo pracuje tak má možnost mít jakousi kapitálovku přes zaměstnavatele. Mnohdy ani neví co má. To jsem sledoval u mých přátel, jak se o tom přeli. Patrně si to zaměstnavatel dává do nákladů celé a tak je to pro něj výhodné. Pojišťováci lámou zaměstnavatele a zaměstnanec to většinou jen podepíše a ani nevím o co jde. Hlavně když dostane něco zadarmo a někdy mu z toho něco kápne. Mají tam nějakou obdobu našeho penzijního připojištění, ale je to složitější, neboť se do toho montují zaměstnanecké a odborářské fondy. Co mě ale překvapilo, že nemají pojištěn dům ani vybavení. Zato mají pojištěna auta a kola, tak nevím. Někdy si myslím, že jim (jejich stylu života) rozumím, ale jindy zase zcela nikoliv. Už jen pro toto poznání neberu některá statistická data vážně. To by ten článek musel být podstatně obsáhlejší a podrobnější. Co národ, to jiná specifika.