tím chce autor říci, že zatímco ve veřejném sektoru musí zaměstnanec dostat přesně stravné dle vyhlášky, nemůže tedy dostat méně ani více - v soukromém sektoru je omezena pouze spodní hranice, a výše nahoru omezena není. daňově uznatelné jsou samozřejmě pouze náklady ve výši vyhlášky.