Celý ten slavný průzkum zapomíná na to, že v produktivním věku nemůžou lidi dost dobře spořit. Ne že by třeba nebylo z čeho, ale živí děti, což je darda minimálně 1 mega za 1 dítě, v souvislosti s tím mají zvýšené náklady třeba na větší byt (čtyřčlenná rodina se do garsonky nenacpe), velikost auta (do malých aut se nevejde dětská sedačka, pokud ano, nemůže auto řídit vyšší řidič, protože kvůli dětské sedačce si nemůže posunout sedadlo dozadu, to by se tam zas dítku nevešly nohy), musí počítat s případnými nemocemi dětí atd., a k tomu ještě platí hypotéku.
V důchodu se jim o toto všechno výdaje rapidně sníží. Děti odešly z domu a živí se samy, můžou mít menší byt, menší auto, nemají tak velké náklady na oblečení (přece jen do práce je ho víc), ušetří za dojíždění do práce.
Samozřejmě, že mě ani nenapadlo, že by to mohlo být lehce průchozí. :-) Nicméně to, že děti budou následně pobírat důchod v zemi, kam se přestěhovali, ničemu nebrání. Naopak to bude zcela v pořádku, protože velmi pravděpodobně budou jejich děti odvádět sociální odvody v téže cizí zemi a pokud se odstěhují, nastane opět repatriace odvodů do důchodového systému země v níž pobírají důchod rodiče těch dětí.
Nic nemusíte repatriovat. Třeba Německo mělo (možná ještě má, současný stav neznám) možnost daňového odpočtu na dar rodičům. Pokud daňový poplatník daroval peníze rodičům, mohl si částku v určité výši odečíst od základu daně. Náš kolega, trvale bydlící v Německu, takto podporoval rodiče ze Slovenska.
A další věc: v Německu máte nárok na jakýs takýs důchod už po 10 odpracovaných letech. V Čechách až po 35 letech. Což je problémem pro cizince, co by tu chtěli nějaký čas pracovat a pak se vrátit do rodné země. Pokud náš člověk pracuje třeba 10 let v Německu, dostane odtud určitou sumu. Ukrajinec, který sem přišel ve 32 letech, dosáhne na náš státní důchod až v 67 letech, dřív si neškrtne. Takže náš důchodový systém taky není zrovna nic moc.
Jak tady čtu informace o tom, že dítě stojí mega nebo spíš 2 mega, to myslíte do jeho 18 let? Tyto cifry jsou značně rozdílné. To jedno či dvě mega si může dovolit dát nějaký boháč, který je pak vozí takovým tím velikým autem denně do školy, ze školy a na tréninky tenisu nebo hokeje a dopřeje mu kde co včetně dovolené v Singapuru a tohle si tam taky započítá. To věřím, že takového člověka může stát dítě i dva miliony. Na druhé straně když si představím někoho s příjmem 20 000 hrubého, tak ho prostě dítě milion stát nemůže, protože on ty peníze prostě na jedno dítě nenašetří. Leda by kradl...
Píšu o tom výše: když budete sám, stačí vám garsonka nebo 1+1. Dítě musíte oblékat, živit, kupovat plenky, hračky, později mobila (protože se potřebujete domluvit, co a jak), počítač (což už je dneska běžná školní pomůcka a nelze se to naučit jinak než používáním. Takto fakt ne: http://www.rodina.cz/clanek11296.htm ). Pokud budete mít auto, nemůžete mít malé, do něj nacpete dětskě sedačky jen s obtížemi nebo vůbec ne, takže i auto musíte mít větší. pak musíte počítat s nějakými školními akcemi, návštěva ZOO nebo akvaparku je s celou rodinou taky darda, nedej bože návštěva Matějské pouti, kdy si peněženka myslí, že kupujete pole lán. Ten milión je docela reálný, pokud uvažujeme 25 let a dítko studující VŠ. Nezapomeňte, že ten milión neplatíte najednou, ale máte ho rozložený do těch 20 let. To je cca 3.300 měsíčně, to dá i ten s příjmem 20.000,- Kč, protože má (sice nic moc, ale má) daňové úlevy, případně bere přídavky na děti. Tipla bych si, že dítko do 18 let nevychováte pod půl mega. Ono se to nezdá, ale ty sumy jsou fakt závratné.