Názory k článku Jak se bránit šikanóznímu vyhazovu, když je výpověď formálně dokonalá?

Zajimavy newspeak. Do ted jsem si myslel, ze na spolupraci musi byt aspon 2. Kdyz jeden ztrati zajem, proc ve spolupraci pokracovat? Co je na takovem rozvazani spoluprace sikanozniho?

Budete se divit, ale jde o vcelku zaužívaný pojem v oblasti pracovního práva, jeho výkladu, soudní praxe, judikatury, samozřejmě nikoliv "vyhazov", ale rozvázání pracovního poměru.

Budete se divit, ale vubec se tomu nedivim :). To, ze je to hojne pouzivano neznamena, ze to neni newspeak nebo ze by to melo davat nejaky smysl.

Podstata je prece ale uplne nekde jinde - vy tady radite, jak zustat v zamestnaneckem pomeru u nekoho, kdo o to nestoji. To je to, co mi hlava nebere. Vztah dvou lidi by mel byt zalozeny na dobrovolnosti a tenhle clanek de facto vybizi k nasili na bliznim svem. Jste krestan? ;).

Stejny problem je i opacny pripad, kdyz nekdo chce pryc a firma jej tam jeste dva mesice proti jeho vuli zadrzuje.

Cely koncept zamestnaneckeho vztahu je chory, nesvobodny a prekonany.

To opačné chápu: stejně jako zaměstnanec dostává odstupné pro dobu, než sežene práci, firma často potřebuje nějakou dobu, než za zaměstnance najde náhradu. Obě smluvní strany mají tudíž podobnou zákonnou ochranu. Pokud ta firma náhradu má/nepotřebuje/se­žene rychle, nebývá problém dohodnout okamžité ukončení pracovního poměru, firmy nemívají zájem platit si někoho, koho nepotřebují a kdo tam dělat nechce.

Já si hlavně nedovedu představit chodit do práce, kde mě nechtějí - to musí být fakt dost psycho.

... samozřejmě, že musíte předstírat, že chcete v práci zůstat, takhle to vyžaduje soudní praxe, už jsem na to mnohokrát upozornil, ve skutečnosti jde ale o prachy, o prachy, o prachy. Oč jiného by mělo jít? O peníze, o odškodnění za neplatný vyhazov, o náhradu mzdy (viz některé z předchozích příspěvků, kde se tomu věnuji). Křesťan opravdu nejsem, protože až dospěji k názoru, že svou morálku, etiku musím zaobalit do nějaké víry v něco vědou nedokázaného, vyberu si nějaké zajímavější náboženství. Představte si, že se někdo přestěhuje, protože o něj má zaměstnavatel zájem, nainvestuje tedy do toho, aby mohl zaměstnavateli vyhovět a pro něj pracovat, jenže on si to rozmyslí třeba krátce po uplynutí zkušební doby, na dohodu jít nechce, znepříjemňuje mu tedy život, šikanuje jej, aby práci opustil sám, sníží mu mzdu na minimum atp., on se nedá, tak zkonstruuje fiktivní nadbytečnost a odbude zaměstnance směšným odstupným stanoveným ze snížené mzdy. Máte pocit, že v takovém případě jsou mé rady zbytečné? ... že nejde o šikanu, že si zaměstnanec nezaslouží slušnější zacházení? Co vám přijde násilného na dodržování smluv, pravidel hry, norem zákoníku práce? Leda, leda byste nebyl křesťan, ale komunista, ba přímo anarchista, protože já zažil ještě výuku marxismu-leninismu a tam nám tvrdili, že stát je organizované násilí..., takže vlastně zákoník práce v kapitalistické zemi je jistá forma násilí... Nechci věřit, že jste to myslel takhle. Já jen vykládám pravidla, jejich interpretaci a aplikaci, zrovna v oboru vztahů zaměstnavatele a zaměstnanců.

zajisté že soudní škamna jsou plny zaměstnanců, schopných, pracovitých, snaživých a loyaálních - které jejich zaměstnavatel šikanózně vyhodil. co taky s takovým zaměstnancem, že ano, každý raději zaměstná ty blbé a líné, co se neosvědčili ani ve zkušební době . . . .
to co píšete pane autore je právní purism, a nebo návod na VYDÍRÁNÍ

Představte si, že se někdo přestěhuje, ...
Nemusim si nic predstavovat, ja jsem neco takoveho udelal uz 2x. V obou pripadech jsem si to riziko samozrejme zakalkuloval a snizil ho napr. tim, ze jsem se prestehoval sam a rodina prisla az pozdeji. Novy zamestnanec si to muze osetrit milionem ruznych zpusobu a spolehat se na ochranu zakonikem prace je podle me ten nejdebilnejsi z nich.
Máte pocit, že v takovém případě jsou mé rady zbytečné?
Jak sam pisete na zacatku tohole prispevku, tenhle clanek je o tom, jak efektivne vydirat zamestnavatele a neco z nej vyrazit.

Obecne vase clanky pomahaji lidem, ale tady jste proste podle me prekrocil hranici. Zamestnanec neni vzdycky jen bezmocny chudinka.
že nejde o šikanu, že si zaměstnanec nezaslouží slušnější zacházení? Co vám přijde násilného na dodržování smluv, pravidel hry, norem zákoníku práce?
Nejde.Zaslouzi­.Pokud jsou uzavrene dobrovolne, tak nic. Pokud jsou vynucovany treti stranou (zde statem), tak vsechno.
Leda, leda byste nebyl křesťan, ale komunista, ba přímo anarchista,
To je asi jako napsat, ty jsi mokry, ba primo suchy. Nicmene ja jsem zastancem svobodne spolecnosti a v te zakonik prace v soucasne forme nemuze existovat.
takže vlastně zákoník práce v kapitalistické zemi je jistá forma násilí
Zákoník práce je násilí v jakékoliv zemi, pokud je jeho dodržování vynucováno bez ohledu na to, zda se jím zůčastněné strany chtějí řídit.

> Podstata je prece ale uplne nekde jinde - vy tady radite, jak zustat v zamestnaneckem pomeru u nekoho, kdo o to nestoji. To je to, co mi hlava nebere. Vztah dvou lidi by mel byt zalozeny na dobrovolnosti

Ne, ten vztah dvou lidi je zalozen na dobrovolne uzavrenych predem znamych pravidel a jejich dodrzovani. Ten clanek pouze vybizi k tomu, aby se jedna strana branila, pokud ji druha strana defacto podvedla (umyslne porusila pravidla dohody a jeste o tom lhala).

Druhá strana ale většinou lže jen proto, že jí zákon neumožňuje jinak tu dohodu ukončit. Což mi přijde jako hodně velký nesmysl v zákonu, na co je potom odstupné?

+1 Pokud jde o výpověď kvůli nadbytečnosti, dostane přeci (nyní již bývalý) zaměstnanec minimálně zákonem stanovené odstupné. Jako šikanózní vyhazov beru, pokud jej vyhodí za porušení povinností, ačkoliv žádné neporušil, jen proto, aby se zaměstnavatel vyhnut vyplacení odstupného, ale šikanózní výpověď s odstupným? Mimochodem proč se socani tak strašně brání výpovědi bez udání důvodu? To jsou tak neschopní změnit ten jeden paragraf nebo si to vyjednat přes odbory, aby měli větší odstupné, pokud jim to současné nestačí?

> Mimochodem proč se socani tak strašně brání výpovědi bez udání důvodu?

Protoze nechteji, aby zase podobne jako za minuleho rezimu mohli byt zamestnanci legalne vyhozeni napr. za to, ze verejne (mimo pracovni kontext) projevi politicky nazor?

Za minulého režimu by to mělo i důvod: vyhozený zaměstnanec měl potom problém sehnat práci jinde, protože to měl v kádrovém posudku („komplexním hodnocení“), a bez práce byl příživníkem. Ani jedno už dnes přeci nehrozí.

tvý tvrzení může platit při neshodě v poměru vlastník firmy vs. zaměstnanec.
Ale co v případě že pracovník tam fachá celej život a firma prosperuje protože tam pracovník dosud tvořil smysluplné hodnoty. Jenže ředitel tam dosadí kamaráda kterej sice ničemu nerozumí, ale začne tam šéfovat. Působí tam zmatky a trousí lži a pomluvy, způsobuje zbytečnou činnost často jen pro to, aby tam uplacíroval nějakého dalšího kamaráda nebo dodavatele, kterej sice taky ničemu nerozumí ale může hezky fakturovat. A původní zaměstnanec je nucen k tomu, aby ve volném čase stihl ještě ty práce, které hodlá kamarád fakturovat. Pak nastává situace, že zaměstnanec má zájem podávat kvalitní výkony, ale díky účelovému chaosu "zaměstnavatele" nemůže. Ten ho zase nemůže vyhodit protože by fakturující kamarád musel přiznat že nic neumí a proflákla by se nevýhodnost smlouvy až k vlastníkovi.