Neee!!! Připadá mi i 2 měsíce zbytečně moc. Nejsem mladá, je mi 51 let, ale vím, že kdo chce dělat, práci si najde. V předchozím zaměstnání jsem dala výpověď a do měsíce jsem si našla práci bez problénů. Jen mě štvalo, že se ve staré práci musím ještě 2 měsíce "otravovat". Dohodou to nešlo. Brala bych i 14 dnů výp. lhůty, bylo by vše pružnější.
Souhlas. Byl bych pro větší volnost smluvního vztahu, tedy aby kromě pracovní náplně a mzdy bylo možno dohodnout i způsob ukončení pracovního poměru - samozřejmě za podmínky dodržení nediskriminačnímu principu - tedy že výpovědní lhůta pro zaměstnance nesmí být delší, než pro zaměstnavatele. Také bych velmi přivítal možnost, kterou mají zaměstnavatelé - tedy "vyplatit" se.
Např. měl bych 2 měsíční výpovědní lhůtu, ale dostal bych nabídku zaměstnání "která se neodmítá". Pokud by mě zaměstnavatel nechtěl pustit, tak bych mu vysázel na stůl moje dva platy a šel bych.
Já jsem měl zatím vždycky velké štěstí. Z prvního zaměstnání jsem odešel během 1 dne (ráno jsem řekl, že chci odejít a odpoledne jsem už držel v ruce dohodu o ukončení pracovního poměru a zápočtový list), z druhého během měsíce.
Neco podobneho by se mi take libilo, jen to vyplaceni nevidim tak jednoduche. Dnes ma zamestnavatel 2 mesice k nalezeni nahrady. Ovsem kdyz bych se vyplatil, tak zamestnavatel muze prijit behem tech 2 mesicu o mnohem vic nez jen o 2 platy(nez najde nahradu, tak stoji prace). Myslim ze nejlepsi by byl smluvni vztah o zpusobu ukonceni prace. Kazdy zamestnanec i zamestnavatel by to mel jinak (dohodl by se i na pripadne moznosti vyplaceni).