tak zcela jistě potvrdí, že výpovědní doba je velká překážka. 2 měsíce se čeká jen na někoho, kdo si práci najde vždy snadno.
Změnit tedy zaměstnání znamená pro obyčejného člověka jen jedno: dát výpověď, pak jít na ÚP a pak se půl roku modlit, aby něco sehnal. Jde prostě o podporu zbytečné byrokracie na UP.
Sci-fi o tom, že se můžete se stávajícím zaměstnavatelem DOHODNOUT mi sem opravdu raději nepište. Zatím jsem se s nikým, od koho jsem odcházel, nikdy nedohodl :-)
Dokonce se dá říci, že jen jakákoli zmínka nebo snaha nějaké domluvy vám okoření i ty dva měsíce nezapomenutelnými zážitky
Tak to já s dohodou neměl problém. V prvním zaměstnání jsem odcházel ze dne na den a ze druhého během měsíce.
Měl jsem štěstí na super šéfy, kteří věděli, že "dělat problémy" nemá smysl a že kdybych chtěl, tak že bych mohl firmě způsobit větší problémy, než ona mě. A možná to bylo i proto, že jsem vždycky dával firmě o něco víc, než jsem musel a tak mi to takto "oplatili".
Klidně bych i bral možnost "vyplatit se" - prostě dát dva platy a "zejtra nepřijdu", škoda že to náš zákon neumožňuje. Zvýšilo by to pružnost pracovní síly a ve výsledku i mzdy (zaměstnavatelé by se začali bát, že jim ti schopnější budou odcházet a rozumně by je zaplatili, dneska spoustu lidí akorát nadává, že má málo, ale aby pro to něco udělali, to ne).
No, dá se to vydržet :-), ono je zaměstnání a zaměstnání, stejně jako jsou různá různě zaplacena, tak i pracovní náplň je rozdílná.
Stejně tak jako je podnikání a podnikání. Někdo se považuje za podnikatele, když po domech prodává drogerii nebo pojištění.
Na druhou stranu vybudovat vlastní firmu "z ničeho" a zanechat za sebou nějaký zajímavý produkt určitě přináší nejenom peníze.