Vlákno názorů k článku Důchody mladých: Opravdu přijde katastrofa? od Pavel - No, zcela to nesedí. Je tu několik věcí...
-
Pavel (neregistrovaný)No, zcela to nesedí. Je tu několik věcí nezmíněno.Věk dožití byl v době výminkářů necelých 60 let, takže to nebylo tak dlouhé. Navíc statek produkoval hodně věcí jako třeba potraviny a oděvy atak dále. Navíc lidé byli skromní. Zkuste se ale zeptat, jak v této době umírali dělníci. Většinou na tuberu v chudinských ghettech. Statek a potažmo výminek bylo něco jako vyšší střední třída. Rozhodně to nebylo zvykem pro každého...
-
mamka (neregistrovaný)A navíc, těch statkářů v dědinách nebylo mnoho. Drtivá většina zemědělců vlastnila jen minimální výměru půdy, která stačila pouze na to, aby rodina nezemřela hladem. Aby si zajistili ostatní životní potřeby, museli od rána do noci pracovat na velkostatkářských polích skoro za hubičku. Když se po revoluci vracely majitelům a dědicům pozemky, v seznamech pro myslivce pro povolení honiteb převažovaly pozemky o výměře 0,5 až 1 ha. Přitom porevoluční zemřelý ministr zemědělství Lux tvrdil, aby se rodina zemědělstvím uživila stačí 30 ha.
-
Pavel (neregistrovaný)No jo, ale takových drobků mělo jedno hospodářstvín několik - kousek lesa, kousek louky, ... Navíc se to rozdrobování časem zvětšovalo, jak pozenky dělily pro dědictví, plácení dluhů, věno, atd, takže jeden hospodář mohl mít i několik desítek pozemků o nepatrné výměře. No a právě toho lesa měl každý jen tolik, kolik opravdu potřeboval na pokrytí spotřeby dřeva, takže tam byly ty pozemky hodně rozdrobené..
-
Mex (neregistrovaný)No tak na to zapomeňte. Dědil většinou jen jeden potomek a to právě proto, aby se pozemky nedrobily. Les hned tak někdo neměl.
a jen pro přesnost, jak jste přišel k tomu, že někdo mohl mít několik desítek pozemků o nepatrné výměře? Dovedete si představit, jaké by bylo něco takového obhospodařovat? Tuhle kousek louky, pak dva lány nic, pak kousek pole s bramborem, pak zase tři pozemky někoho jiného, pak kousek s obilím. No pěkně děkuji za takové pozemky. -
Pavel (neregistrovaný)Jak jsem na to přišel - z vlastní (tedy otcovi) zkušenosti. Dědil po strýci sedlákovi před 25 lety a ještě dnes mu chodí předvolání k advokátovi, že při revizi katastru tu našli 0,2 ha tamhle našli 0,3 ha, atd, už je těch kousku asi 15. A to strýc žádný velký sedlák nebyl, a navíc většinu mu sebrali komunisti.
A jak to obhospodařoval - no pěkně jedno po druhém, jak jinak, že áno. -
Mex (neregistrovaný)No právě. Před 25 lety. Jestli tedy strýcovi něco po kolektivizaci zbylo (což se dost divím), tak leda to, co už si nakoupil později. To ale asi nemá moc společného s normálním hospodařením a s poměry na venkově v dobách, o kterých se tu píše.
A jen pro upřesnění, kolik těch pozemků opravdu je a jak jsou uspořádané? Opravdu to jsou všechno samostatné kousíčky půdy o pár arech? Vsadím se, že tomu tak není a fakticky jde o maximálně 2-3 velké kusy země, které se ovšem v katastru mohou skládat z několika dalších jednotlivých pozemků.
A kolik těch obsílek opravdu bylo? Mluvíte jako kdyby šlo o desítky případů. -
Mex (neregistrovaný)Jasně. Jsme už někde jinde. Ale princip vzniku takovým malých pozemků je trochu jiný, než jaký jste popisoval. Bohužel nelze nikde uvédět: Všechny pozemky, které jsou ve vlastnictví pana XY, ale vždycky právní dokumenty vyžadují přesné vyjmenování a často i s výměrou. Takže i když se fakticky jedná o jeden velký lán, který mohl vzniknout rozoráním mezí a to jak v době před tak především po kolektivizaci venkova, tak v katastru je vymezeno i několik různých pozemků. k tomu se přidruží to, že mnohé cesty, které dříve byly mezi jednotlivými pozemky různých vlastníků a častokrát byly na samostatných pozemcích, scelování zmizely a byly vytvořeny cesty nové, které už mohou být i zpevněné, ale vlastně vedou napříč některých pozemků. Socialističtí zemědělci si s takovou věcí, jako bylo zanášení změn do katastru, hlavu rozhodně nedělali. A když už někdy ano, tak tím naopak nastal ještě větší zmatek, protože máloco bylo dotažené až do detailu.
-
mamka (neregistrovaný)Mexi, máte pravdu jen z části. Před znárodněním půdy měli ohromné pozemky vcelku jen velkostatkáři a půda se zpravidla nerozdělovala dědicům na menší plochy. Ale v mém příspěvku byla řeč o těch zbylých 90% venkovanů, kteří vlastnili jen minimum půdy a jejich malá políčka byla skutečně rozeseta za dědinou na všechny světové strany a různě vzdálená od bydliště. Jak psal Pavel, obdělávali je postupně, až byla práce hotová na polích statkáře. Ten jim za jejich službu půjčil například koně, aby mohli obdělat i své vzdálené pozemky. Rozhodně na tom nezbohatli, bylo to jen na přežití!
-
Viki (neregistrovaný)Pane, nevím jak jste přišel na to, že by všichni zemědělci po kolektivizaci o všechno přišli. V naprosté většině případů se hospodaření na polích sice kolektivizovalo, ale v pozemkových knihách zůstali napořád uvedeni původní vlastníci. Celých těch 40 let . A co se týká velikosti parcel - například mých ca 5 zděděných ha zemědělské půdy je opravdu asi na 7 parcelách. A les býval obhospodařován ztv. signulárními společnostmi, dnes družstvy... ( nikoliv ale zemědělskými). Zkuste se někoho napřed poptat, než začnete opakovat "moudra" z novin.
ČLÁNKY DO MAILU