Pracuji v domově pro seniory...ano máme tam spouty těch nad 80 i nad 90 let, ale co z toho když většinu těchto lidí trápí demence, spousta je jich roky upoutána na lůžku a do slova čekají až je to klepne... přežívají den za dnem, většinou bez chuti do života. Těch co jsou soběstační a mají ještě chut do života je tam jen pár a jsou to lidé těsně nad 70 let věku. Jak mile se přehoupne 80, celkový stav jde u většiny rapidně dolů a po 90 roku už ani nemluvě, jen vyjímky se dokáží u nás v DS o sebe základně postarat a ještě mít ze života radost..
Ono je to v podstatě logické, makat do 65, pak si pár let ,,užívat " důchodu ( pokud to zdravotní a finanční stav dovolí a jelikož minimálně zdravotní to nedovolí a spousta peněz z důchodu se vrazí za léky, další samostatná kapitola...) a pak se ubytovat ( ovšem pokud se sežene místo) v DS a více méně celý důchod + případný příspěvěk na péči dát opět státu... Co víc si přát ..
At si panstvo raději udělá statistiku, kolik let v důchodu průměrně člověk stráví v aktivní kondici.. Opotřebovanost těla se zastavit nedá a podle toho at stanovují věk pro odchod do důchodu..
Pracuji v domově pro seniory...
A to bude důvod zkreslení pohledu, že ? Kdo je stále samostatný se do domova pro seniory stěhovat pravděpodobně nebude. Vidím to na své pratetě, ročník 1929. V létě jí zemřel manžel, tak se po delším rozhodování přestěhovala z chaty do domova pro seniory. Po cca 3 měsících byla zpátky na své chatičce s tím, že v domově to bylo pro ní příliš depresivní. Manžel jí zemřel loni, tak si spočítejte kolik jí je let.
Třeba můj tchán - je ročník 1930 - loni na jaře ovdověl, žije sám se dvěma psy ve velkém domě se zahradou a odmítá se kamkoli stěhovat. Je shrbený, protože celý život dřel, špatně chodí, ale mozek mu slouží bezvadně. Odmítl hotové obědy - vaří si sám podle kuchařky, má perfektně uklizený celý barák a od jara do zimy ještě maká na zahradě...akorát před 4 lety dobrovolně odevzdal řidičák, protože usoudil, že už dnešní provoz nezvládá, takže sem tam potřebuje něco přivézt. Jinak je plně soběstačný. Dodnes nebere žádné léky...
Těžko - můj tchán má dva žijící vrstevníky, z nichž jeden je na vozíku a druhý o sobě neví...
Ovšem zajímavé je, že moji předkové umírají v cca 85 - 95 letech a všichni byli (nebo jsou) schopni se o sebe do poslední chvíle jakžtakž postarat - totéž vidím u předků většiny mých vrstevníků - a to všichni vesměs celý život tvrdě pracovali, přežili válku - někteří i dvě, v dětství mívali hlad...není to divné, že se dneska lidé hroutí už v 50 ? Čím to asi bude?
můžu se přihlásit jako další.Moje tchýně je rok narození 1929 - soběstačná.V důchodu od r.1980 (pracovala jako úřednice) -bohužel tchán zemřel v necelých 60 letech - důchodu se nedožil.Bábi je čilá,více než my s manželem a to šel do předčasného důchodu.Mně přidali k původnímu odchodu 6 let! to je hrozné.A to vás nikde po 50 nikdo nechce zaměstnat - jste pro ně staří,i když máte plno vědomostí.