Je tak jak je, a bude tak jak bude. Možná, že by trochu pomohlo - nepřežírat se,nechlastat, pravidelně se hýbat (nejlépe cvičit), nepropadat skepsi a dívat se na svět jakž takž optimisticky, a stále se vzdělávat (tudíž trénovat mysl).Pokud člověka z nějakých důvodů zubatá dostihne dříve stejně se s tím nic nenadělá. Pokud má člověk geneticky a i jinak dáno že zubatá počká, je jenom dobře. A vnoučatům vštěpovat pokud možno touhu po vzdělání a jestli to půjde tak frrrr odtud (POZOR, ne na východ, tam to kolabuje už od cara)) A myslet na to že život je krásný a punkt..