Vám už se ty vzpomínky hodně pomotaly za ty roky (to není prosím urážka). Žádní soukromníci za komunismu nebyli. Maximálně tak meloucháři a že byl problém kvalitního sehnat. Vypomáhali si sousedi navzájem. Jinak máte totálně zkreslené informace o tehdejší době. Jak už Vám tu psali, heslo "já su havíř kdo je vic" rezonovalo celou republikou. V celé republice jste nesehnal a nekoupil to, co bylo na ostravsku "běžně" k mání. Tím "běžně" myslím, že dodávky chodily přednostně tam, ale i tam jste musel mít dobré známé za pultem. Vyměňovali jsme si s rodinou balíky. Ovoce, víno a slivovice tam, produkty pro běžné žití zpět (na jižní moravu). A stavění domu? Cement? Kdeže. Železo? Ale prosím Vás. To v obchodě vůbec nebylo a bez známých jste byl nahranej. S jejich dodávkami měl problém i státní sektor a když jste pak z této státní stavby nebo fabriky něco "sehnal", stálo Vás to hodně protislužeb daným mistrům a ředitelům, nebo jejich manželkám. Taky na to to ostravsko dojelo. Rodina byla zvyklá na služby OPBH (vše dostali ze šachty, kapající kohoutek jim došli opravit) a po revoluci se pak nestačili divit, co je to "běžný" život.
To je osobní zkušenost s žitím hodníka a normálního dělníka mimo tento region.