Ten člověk ani neví, o čem mluví. "Insolvenční správci mají totiž dohlížet na to, zda dlužníci dělají maximum pro splácení dluhů – dostávají za to vysokou odměnu." - 1.000,- Kč měsíčně je "vysoká odměna"? Nota bene když bude insolvenční správce ještě plátcem DPH? Dneska má průběžně sledovat dlužníka, řada lidí se před ním schovává, nehlásí mu změnu zaměstnání, občas jsou i nezaměstnaní, to má dělat za 1.000,- Kč na jednoho člověka na měsíc? Vždyť kolik jen stojí času i práce toho člověka najít, ptát se zdravotních pojišťoven, odkud mu jde výplata, to všechno doporučeným dopisem. Ta "vysoká odměna" se nakonec scvrkává na almužnu, kdy je dlužník vysmátej jak lečo. S mnoha dlužníky jsem se setkala, a až to poslední, co je zajímalo, bylo placení dluhů.
Přijde mi, že máte na mysli spíš exekutory. To ti musejí dlužníky různě nahánět, protože se před nimi schovávají a nemají se k placení svých dluhů.
Do insolvence jdou podle mých zkušeností lidé už s tím, že se chtějí svých dluhů zbavit. Netvrdím, že chtějí zaplatit 100% dluhu, tak naivní nejsem. I ti nejhloupější z nich ale pochopí, že je v jejich zájmu, aby během pětiletého trvání oddlužení splatili minimálně 30% a splnili tak podmínky oddlužení.
Naopak jsem se setkala s insolvenčními správci, kteří se o svěřenou záležitost nestarali, s dlužníky nekomunikovali, nebyli k zastižení apod.
Mám v blízké rodině dva případy oddlužení. První mění práci jako ponožky, insolvečnímu správci nenahlásí asi změnu bydliště, ani změnu zaměstnavatele. Tu a tam je bez práce, takže bere podporu v nezaměstnanosti. Elektřinu neplatí, nájemné neplatil tak dlouho, až ho majitel vyhodil z bytu (sice to asi nebylo přesně podle zákona, ale jinak by se ho nezbavil). Výživné na jedno dítě taky neplatí, však ono bez toho taky vyroste.
Druhý je něco podobného, jen v jiném ražení. Šel do insolvence i s manželkou, prošla jim až napotřetí, vždycky nedodali nějaký papír. Dluhy zásadně neplatí, protože "za nás je přece zaplatí stát, my z nich přece splatíme jen 30%, a to ještě možná" (svatá prostato, do čeho´s to duši dal). Moc se divil, když soudce přišel na to, že do insolvence nepřihlásil veškerý majetek, že prý "nevěděl", načež následně o majetek pochopitelně přišel. Oba insolvenční správci všeomožně nahánějí, a ten, kdo nekomunikuje, jsou výhradně dlužníci. Protože oni se domnívají, že dluhy za ně přece zaplatí stát a oni budou žít úplně stejně, jako žili doteď.