Vzpomněl jsem si na film "Blbec k večeři", kde před návštěvou úředníka schovávali obrazy a ředili víno octem.
Tak třeba v Itálii nějaký podobné postupy mají a vede to ke snížení odbytu luxusních automobilů (takže stát tratí na DPH) a řada zahraničních obchodů odmítá zasílat do Itálie, protože celníci často zboží vrací či zabavují. Nově chce Itálie zdaňovat veškeré příchozí zahrarniční platby, pokud příjemce neprokáže, že příjmy byly řádně zdaněny - http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3502-italie-naridila-bankam-aby-zadrzovaly-20-dan-na-vsechny-prichozi-penezni-prevody-ze-zahranici
Nicméně od 1. července bylo vybírání této daně pozastaveno a pravděpodobně bude zrušena (asi si Italové uvědomili, že napáchá více škody, než užitku)
Záměr chápu, ale vidím v tom několik formálních problémů.
Mám za to, že dosud fyzické osoby neměly povinnost archivovat nějaké doklady (např. o nabytí movitého majetku) po neomezenou dobu.
Dále si myslím, že fyzické osoby nemají povinnost mít svůj (movitý) majetek plně pod kontrolu. Mohu tedy nalézt stokorunu v kapse svého kabátu a bez dalšího ji mohu považovat za svou. A to bez omezení výše - např. pár zlatých cihel na půdě rodného domu.
Takže mi není jasné, jakým způsobem mám dokládat svůj (dávno nabytý) majetek.
Prokazovat přece nemusíte jen doklady, ale také třeba svědeckou výpovědí. Samozřejmě, když Vy i strýček shodně prohlásíte, že Vám strýček daroval 5 kilo zlata, nic nebrání berňáku nechat osudu Vás a začít prošetřovat strýčka. A pokud strýček zjistí, že by tu daň z 5 mega měl zaplatit on, jistě za Vámi přijde nebo to rovnou berňáku vyklopí.
Také to nemůže být osoba vzdálenější, protože pak jste měli dar přiznat a odvést darovací daň.
Pokud najdete v kapse kabátu stokorunu, není důvod pochybovat o tom, že je Vaše a zjevně to není neúměrné Vašim příjmům, ať jsou jakékoli, takže není co řešit.
Pokud ale na půdě rodného domu najdete zlaté cihly řekněme v tom objemu 5 kilo, napadají mne čtyři scénáře:
(a) tvrdíte, že jste si na ně vydělal a koupil - finančák je porovná s Vašimi zdanitelnými příjmy - daňová přiznání nebo roční zúčtování má v archivu;
(b) tvrdíte, že jste k nim přišel nějak jinak; třeba že jste je dostal darem - viz výše; pokud tvrdíte, že jste je zdědil a řádně prošly dědickým řízením, určitě se rozhodnutí o dědictví najde v archivu příslušného soudu či notářského úřadu;
(c) tvrdíte, že je tam zjevně uložil Váš pradědeček - pak jste je ale měl odevzdat soudu, který znovuotevře dědické řízení po pradědečkovi;
(d) tvrdíte, že není možné jednoznačně určit, kdo je uložil (jsou zjevně cca 100 let staré, ale v první čtvrtině 20. století Váš dům třikrát změnil majitele) - měl jste je odevzdat jako nález.
Tvrzení, že nevíte, jak jste přišel k 5 kilo zlata (asi jsem je zdědil, ale nevím po kom) finanční úřad pravděpodobně poměrně oprávněně zhodnotí jako účelovou výmluvu.
V případu sub. c nebo d se fakticky přiznáváte k trestnému činu zatajení věci podle § 219 TrZák, za který je podle hodnoty sazba až 8 let.
Tak asi zalezi na tom jak by ta pravni uprava vypadala a jak by pak urad postupoval. Pokud by slo o formu majetkoveho priznani s prokazanim nabyti a naslednym dodanenim, pak by se aplikovalo asi toto:
1. Nepriznavat se
2. Priznat se a uvest jako prijem dary v ruznych letech. Neudavat od koho.
3. Priznat se a uvest jako prijem pujcku. Neudavat od koho.
Obecně v archivech jsou soudní spisy z roku 1945. Starší jsem nikdy nepotřeboval, takže o nich nevím. Občas nějaký spis chybí (třeba proto, že si ho v padesátých letech vypůjčil nějaký komunistický funkcionář a nevrátil ho), ale to je výjimka, ne pravidlo.
Stavební povolení jsem v archivu našel i z 20. let.
Ona ta naše úřednická mašinérie je celkem stará a celkem výkonná :-)
jak se všichni diví a diví.
Je to zcela normální záležitost v zemích ke kterým zhlížíme...
Proč neokopírovat systémy severských zemí....
ale i anglosaských....
To zase bude paskvil czech way ...lidi s penězma a Sokolama a kamarádama u soudů budou v pohodě ale systém když bude chtít zlikvidovat řvouna z demonstrací tak mu bude dokázáno že si přistavěl
patro v baráku ale dle jejich propočtů si u pásu na to nemohl vydělat.
Tam je největší paskvil ta terminologie. Zabavit vám ty věci nemohou, dokud neprokáží, že pochází z trestné činnosti. Pokud jsou nezdaněné, tak vám můžou vyměřit daň a penále, ale zabavovat už nesmějí, leda pak v exekuci.
No a proto se nebude zabavovat, ale bude se "odčerpávat". A samozřejmě, že nejvíce se bude "odčerpávat" těm bezmocným. Pokud někomu půjde o majetek za miliony, tak nebude mít problém najmout si dobrého právníka. A díky tomu, jak moc tohle balancuje na hraně zákona a ústavy, tak budou mít právníci poměrně dost prostoru z toho klienta vysekat.
Hlavně to zaměstná plno dalších úředníků, bude se dělat více auditů, více posudků, více vyšetřování, více řízení. Musíme vyhotovit prováděcí vyhlášky, metodické pokyny, vyškolit pracovníky, vypracovat směrnice. Zkrátka plno práce pro státní úředníky a hodně zakázek pro soukromé firmy poskytující "právní poradenství", "odborné posudky" a "vzdělávání zaměstnanců". Vlastně mě nenapadá nikdo zainteresovaný, který by na tom neprofitoval. Jako vysavač státního rozpočtu a peněz obyvatel je to výborné.
Pravda, na pásu si nemohl vydělat na patro u baráku. Ale mohl si vydělat na materiál a stavět svépomocí. Naši sousedi kdysi taky nesmrděli korunou, a tak se dva mladí kluci rozhodli, že si pomůžou, jsou mladí a šikovní. Sestrojili si formu na tvárnice, koupili materiál a po odpolednách po práci dělali tvárnice. Z materiálu pak postavili dva domy. Teda, práce to byla neskutečná, ale ti kluci to dokázali. Takže podle logiky tohoto zákona by to měli správně dodanit, protože na to přece nemohli vydělat? Víte, co bylo po vesnicích kutilů, co dokázali přemontovat všechno, k čemu se dostali? Ty porůznu samodomo stavěné zemědělské stroje hovoří za všechno.