Pokud koupím nemovitost, nějakým způsobem ji zhodnotím (např. zrekonstruuji) a následně prodám za vyšší cenu, tak tam nepochybně dochází ke vzniku přidané hodnoty (tedy k přidání hodnoty může docházet), a můžeme tak být rádi, že daň není 21%, ale jen 4%.
Spíše v tomto ohledu je problematické to, že existuje zároveň i daň z nemovitosti, která se platí ročně. Stát tak daní vlastnictví jedné věci v zásadě 2x: jednou při nákupu, a nadále při vlastnictví, což už smysl příliš nedává, a z toho důvodu je pravice proti takovým daním. Navíc to komplikuje daňový systém, který tak vybírá dvě oddělené daně, které jsou v zásadě z jedné věci (z nemovitosti).
Daň z nemovitosti je v zásadě poměrně nízká, a nahrává tak vlastníkům nemovitostí, kteří s nimi chtějí spekulovat, nebo je pronajímat. V cizině je např. ve španělsku je poměrně standardní to, že se platí jiná daň z nemovitosti, ve které člověk bydlí (rodinný domek (byt) popř. související pozemek), a jiná daň z ostatních nemovitostí.
Bylo by tedy vhodné, aby se naši zákonodárci trochu zamysleli nad svým pojetím těchto daní, tuto daň zrušili a zavedli zvýšení daně z nemovitosti pro nemovitosti, ve kterých není trvalé bydliště vlastníka. Státní kasa by tím netrpěla (při vhodném nastavení spíše naopak), daňový systém by se zjednodušil a my bychom tu mohli vést flame o dani z nemovitosti, nikoliv o podivné daní z „nabytí nemovitých věcí“… :)
Proti spekulacím je ale jiné opatření: pokud nemovitost prodáte do 5 let od nabytí, musíte příjem zahrnout do daňového přiznání a platíte daň z příjmu. Neplatí se to v případě dědictví, kde se zohledňuje předchozí držba, a pak v případě, že získanou částku do roka použijete pro vlastní bydlení. Platí to nejen na domy a byty, ale i na pole a louky. Což je problém v okamžiku, kdy jste třeba majitel pole, kde se má kolem obce stavět obchvat, ale to pole vám daroval rodič třeba před rokem. O existenci této "pokuty" jste ani Vy, ani rodič, neměli potuchy. Když pole prodáte, protože je to pro dobro obce, platíte "pokutu", protože tu nelze odpustit. Takže třeba dochází k situacím, kdy se s rozumnou obcí dohodnete a ta počká, protože Vás nechce okrást (uvádím příklad, který se skutečně stal, mám ho z jedné diskuse).
Vy ručíte za to, že supermarket, ve které si koupíte jídlo, odvede řádně daně?
Stát je neschopný budižkničemu, který neumí k platbě donutit prodávajícího, tak udělal z kupujícího rukojmí, tedy ručitele, aby se mohl případně zahojit na něm. Z čistě silového hlediska to chápu, ale stát se pak nesmí divit, že v očích občanů má charisma Mafie.