Nad pojmem bohatství se dá v podstatě filozofovat a podle mě záleží na povaze člověka. Někdo se cítí být bohatý tím, že má fungující rodinu a někdo se nebude cítit bohatý ani když bude mít 10 milionů na účtě. Sám bych rád patřil do té první kategorie,ale bohužel jsem spíš v té druhé (akorát bez těch 10 mil:-) Snažím se rozumně investovat a diverzifikovat,aby když se po.. jedna věc tak mě to nestrhne komplet. Kromě nemovitostí, pozemků jsem se věnuji i zlatým a stříbrným mincím (www.svetovemince.cz) (koníček/investice) a snažím si hrát na znalce a odhadnout zda bude daná mince v budoucnu zajímavá nejen díky svému kovu a limitaci,ale i díky své umělecké hodnotě. A dělá mi to radost a dětěm pak po mě zbyde něco hmatatelného;-)
Když to je těžký. Když jsem v práci (je jedno, jestli chlap/ženská, takže budu psát jako ženská, ale platí to pro obě pohlaví stejně), vydělám peníze. Za ně koupím výrobky/služby. Když budu dělat doma (vaření, úklid, praní), nespotřebuju tolik zdrojů,ale můžu ušetřit docela dost (nebo neutratím tolik). Otázkou je, čemu dát přednost. zda tomu být v práci, nebo se taky občas realizovat doma. A když jsou děti, taky s nimi musí být někdo doma.
Když jsem si spočítala, jaký bych musela mít příjem, abych pokryla všechny služby, které pokrývám zdarma doma, obešly mne mrákoty. Stačí vysadit sumu za večeře v restauraci 30x4 (30 dnů v měsíci pro 4 osoby (2 dospělí, 2 děti)). Výsledkem bylo, že bankomatem jsou oba partneři, chlap občas o něco větší (ale to je vykoupeno tím, že ženská se zas může cítit jako domácí služka). A teď si v tom vyberte :-))