Vlákno názorů k článku Co devastuje příjmy státního rozpočtu? od Pavel - Například vůbec nerozumím, proč "Naprostou ránu rozpočtovým příjmům...

Ne, nepřipadne. Já moc dobře vím, jaké zatížení to pro drobné živnostníky a obchodníky je. Zejména ve spojitosti minimálních částek a odpovídající výše důchodu. Ale i v tomto hraje roli výše výdajů 80%.

Jenže svaz podnikatelů má asi velké slovo.

Ale ten článek není jen nebo zejména o těchto věcech, ale v souhrnu všeho, co snižuje příjmy státního rozpočtu.

Částečně máte pravdu (čím více se vybere, tím mají větší šanci odkláněči). Nicméně nižší příjem státu znamená i větší deficit (tzn. zbankrotujeme třeba až za 15 let a ne o několik let dříve). Netvrďte mi, že když se na odvodech vybere o 100 mld. více, bude deficit stejný jako v posledních letech (cca 100 mld. ročně). Poslední měsíce se utrhla ze řetězu protikorupční policie a vypadá to, že začíná docházet i na zloděje, jejichž dopadení by před několika lety nebylo vůbec myslitelné. Někoho to neodradí, někoho ale určitě ano.

Chápu, že pokud profitujete ze současného nastavení daní a dalších odvodů, můžete snadno obhájit situaci tak, jak to děláte.

Ponechání peněz lidem je populární názor, bohužel se ale ponechávají peníze především bohatým lidem (a tím nemyslím zaměstnance s příjmem několik desítek či stovek tisíc měsíčně) a střední třída a chudí jsou na tom stále hůře. Pokud zůstane střední a nižší třídě více peněz, jistě jich velkou část utratí. Pokud zaplatí méně na daních velké nadnárodní korporace a miliardáři, je otázkou, co s penězi udělají. Osobně jsem dost skeptický a nemyslím si, že velkou část uspořených (neodevzdaných) peněz utrácí v ČR a významně tím podporují tuzemskou ekonomiku.

Jako zaměstnanec platím stále vyšší daně a státní dluh i přesto dál raketově stoupá. Nezdá se mi tedy, že by vše bylo v pořádku.

Potíž je v tom, že pokud snížíte příjmy státu, sníží loutkovodiči rozpočty a mzdy ve zdravotnictví, školství a dalších státem financovaných institucích. Protestní akce "děkujeme, odcházíme" pak můžeme čekat nejen ve zdravotnictví (tam je to samozřejmě nejcitlivější, ani jinde to ale nemusí být pro občany příjemné). Snad si nemyslíte, že když se sníží daně, bude loutkovodič první, kdo na situaci doplatí a kdo chcípne hlady:)

Na rozpočet je přímo nebo nepřímo (přes kraje, obce apod.) přisáto tolik lidí, že je změna zcela nereálná.

Příjmy státu lze ještě navýšit (viz článek). Je jasné, že o moc už to nepůjde a bylo by třeba zeštíhlit stát (pokud nechceme být do patnácti let tam, kde je dnes Řecko). Na to ale bohužel asi nebude vůle. Rádoby pravicová koalice toho v tomto moc neudělala a další vláda bude pravděpodobně chtít naopak posilovat roli státu a přerozdělovat ještě více.

Jediná šance je tedy bohužel asi jen v represi (chytání zlodějů), přerušení všech (či většiny) penězovodů v příštích letech na 99,9% neproběhne.

Ano. Ale třeba jste pesimista a budete tudíž mile překvapen. No, asi ne. Popravdě dnes lituji, že neumím cizí jazyky a nemůžu si přečíst, jak to mají jinde. Přece nemůže být celý svět takovýhle? To se všude děje to, co u nás? Je to normální? Nebo to je někde ve "staré" Evropě jiné? A jak jiné?

To je tím, že sedím u počítače. Dělám papíry a u toho poslouchám a čtu. Dělám doma jako OSVČ. Jo, asi bych si měla internet odpojit. Jenže mi to nedá. Překladač mě ani nenapadl. Nevím, jak by to fungovalo, ale zkusím to. Děkuju za radu.

Na té represi mají snad zájem miliony lidí...nebo se pletu?

Jak by ta iniciativa měla vypadat?

No jo, ale JAK změnit. Každý jen vyzývá ke změně, jenže já nevím, jak. Také si neumím představit, že půjdu protestovat do ulic, nikdy jsem to nedělala. A mělo by to význam? Co by to ovlivnilo? Že by vláda odstoupila? U nás? Že by poslanci změnili nějaký sporný zákon? Nevěřím. A volby mi také připadají bezvýsledné. Koho volit na jaře? Mě tedy nikdo nenapadá.

To by mě také zajímalo. A do ulice bych šel pokud bych cítil, že to má nějaký smysl (nepamatuji si ale, že by někdy z pouličního nepokoje či demonstrace, vzešlo něco dobrého).

Jistě, mnohé si můžete dovolit bez diktatury peněz. Má to háček. Nemůžete mít žádné závazky k dalším lidem. Pak ovšem žádné peníze nepotřebujete. Jestliže si svobodu zničíte rodinou, pak musíte mnoho věcí překousnout.

Ovšem, každý jsme jiný. Co já považuju za svobodu, Vy můžete považovat za hotový trezor. A naopak - to je přece normální. Lidé jsou různí, chválabohu. Každý má jiné zkušenosti i povahu. Co je pro Vás normál, je možná pro mě hotová K2.

Dnes si toho bez peněz můžete dovolit opravdu málo. Kamkoliv dnes přijdu, tam na mě chtějí peníze (dokonce i tam, kde bych to nečekal, protože už jsem si službu paušálně předplatil...např. u lékaře).

No jo, ale to je tím, že se motají dohromady hrušky a jablka. Hrubou mzdu, odvody zaměstnance, zaměstnavatele a odvody OSVČ. Vždycky mě rozesměje názor, že kdyby byly odvody menší, dostali by zaměstnanci více peněz. Toho bych se chtěla dožít. Jsou to všechno vtipálci. Ale "hlasatelé" rozdílů plateb jen dělají zlou krev.

To je právě ono ! Myslíte, že zaměstnanci patří superhrubá mzda? Nikdy by ji nedostal. Je jen hrubá mzda a odvody. Pokud se sníží odvody, zůstane zaměstnanci hrubá mzda ve stejné výši, vsaďte se. Zaměstnavatel odvede méně. Zaměstnanec by odvedl méně jen o to, co by nařídil stát. Ale že by se mu zvýšila hrubá mzda ??????

Pokud se sníží odvody placené zaměstnavatelem, ušetří zaměstnavatel a zaměstnanec dostane stejnou mzdu. Pokud se sníží odvody placené zaměstnancem, ušetří zaměstnanec a dostane tím pádem vyšší čistou mzdu. Neznám nikoho (a ani jsem o takovém případu neslyšel), kdo by měl ve smlouvě jinou mzdu než hrubou.

Je otázkou, jak moc by se případná změna projevila u nově sjednaných pracovních poměrů. Když se mírně snížilo zdanění zaměstnanců (myslím, že to bylo od 1. 1. 1996), nemělo to na hrubou mzdu žádný vliv a většina zaměstnanců si polepšila.

Mýlíte se. Měl byste pravdu pokud by se zaměstnavatel se zaměstnancem dohadoval na celkových mzdových nákladech a s tím jsem se nikdy nesetkal a ani jsem o takovém případu neslyšel. Základem vždy byla a je hrubá mzda. Tzn. pokud se např. zvýší soc. pojištění odváděné zaměstnancem, dostane zaměstnanec nižší čistou mzdu. Pokud se zvýší soc. pojištění odváděné zaměstnavatelem, čistá mzda většiny zaměstnanců zůstane stejná. Přinejmenším čistá mzda zaměstnanců, kteří mají mzdu danou ve smlouvě, zůstane stejná. Pokud mají mzdový výměr, může ho zaměstnavatel v důsledku zvýšení odvodů upravit směrem dolů (snížit hrubou mzdu tak, aby byl jeho celkový náklad na mzdy stejný), většina by to ale podle mě neudělala.
Chápu, jak to myslíte a svým způsobem máte pravdu. V určitých případech (v takových, jaké popisuji) ale ta hromádka peněz nefunguje stejně a záleží na tom z které částí stát ubere, nebo kde naopak nechá víc.

Ano, také to tak vidím. Praxe taková je.

Jistě, důsledky a následky by to mělo. Nenapadlo mě, že bych se na to dívala jako kůň s klapkama na očích? Proč si to myslíte? Jistě, každé zvýšení odvodů by útočilo na snížení hrubé mzdy. Proto se to také moc neprobírá, jen slabé náznaky, že by mohlo stoupnout zdravotní pojištění. Ale je to choulostivá věc, to je jasné.

Buďte v klidu, pan Tonda vychází z předpokladu, že podnikatelé mají přesně určenou cifru, kterou jsou ochotni/schopni dát na mzdové náklady. Někde to tak možná je, jsem si ale jistý, že většinou to tak není. Výši mzdy ovlivňuje mnoho faktorů a odvody jsou jen jedním z nich.
Pokud by byl daný objem peněz na mzdy, utrácely by firmy zcela zbytečně za průzkumy, které zjišťují, kolik platí zaměstnancům konkurence (což je zrovna důležitější faktor než výše odvodů státu).

Jistěže nerostou na stromě. Tak jsem to také nemyslela. Pochopila jsem z toho, že příjem pro zaměstnance je podle Vás superhrubá mzda. Ale to není. Z hlediska zaměstnance je příjmem hrubá mzda mínus povinné odvody, jejichž výšku si nemůže zaměstnavatel určit. Ale nevěřím, že kdyby se snížily odvody třeba na 20%, taky by zbývajících 80% dostal zaměstnanec. Víte, jak to myslím? A vůbec nezpochybňuji problémy zaměstnavatelů a jejich zásluhy atd. Mluvím jen o této věci - superhrubá mzda a plat zaměstnance.

Ano, na 100% s Vámi takto souhlasím. I když to není tak jednoduché. Ale t dříve - za socializmu - obstarávala daň z objemu mezd. Kalousek po tom touží s tím Jednotným inkasním místem, ale v tom jsem skeptik. Je jiná doba, jiné zákony, více příjemců peněz z mezd. Nevím, co by tomu řekly zdravotní pojišťovny.

Ale Váš model je pochopitelný, srozumitelný a jasný.

A to máte pravdu, opravdu to tak vypadá. A přesně tak se o tom mluví!

Projekt superhrubé mzdy nebyl nikdy dokončen a proto nezačal fungovat. Proto se stále sjednává hrubá mzda a proto jsou odvody opticky a svým způsobem i fakticky rozděleny na dvě hromádky. Nejde tedy jen o fiktivní číslo. Zkuste si na nějakém pohovoru říct jakou chcete dostávat superhrubou mzdu (pravděpodobně budou zaskočeni a možná nebudou schopni okamžitě posoudit, jestli je vaše představa podobné té jejich nebo ne) a zkuste velkou firmu přesvědčit, že vám má tuto částku napsat do smlouvy.

I Vy vtipálku, to je docela dobrý vtip. To jsem ještě neslyšela. Myslím, že s tím ani nikde nepočítají. To jen někdo, kdo má 1-5 zaměstnanců někdy přijde a musím jim spočítat celkové náklady na mzdy i s úrazovým pojištěním. Spočítám varianty a oni se pak rozhodnou, co "unesou".

Vždyť jsem psal ať si to pan Tonda někde zkusí. Pokud na pohovoru uvede požadovanou výši superhrubé mzdy, budou se na něj dívat jako na podivína a pokud to nebude v účetní firmě, budou zmateni a pravděpodobně požádají, aby uvedl požadovanou hrubou mzdu.

Ale já ho chápu, chtěl poukázat na celkové náklady na zaměstnance.

Já ho také chápu, nicméně nesouhlasím s tím, že hrubá mzda nemá žádný význam. V současném nastavení význam má. Pokud začne stát měnit výši sazeb (soc., zdrav.), bude sakra moc záležet na tom, do které části hromádky sáhne. Pokud by byl projekt superhrubé mzdy dotažený do konce a zaměstnavatelé sjednávali se zaměstnanci superhrubou mzdu, potom by hrubá mzda neměla žádný význam a časem by tento pojem zcela zanikl.

Ale zvyknout si na to, že sjednáváte superhrubou mzdu - na to si lidi nezvyknou. Lidi zajímá, co dostanou na účet, další náklady je moc nezajímají. Alespoň mě se to tedy zatím nestalo.

Superhrubá mzda je bohužel mrtvý projekt. Je téměř jedno, jestli se úplně zruší a nebo jestli bude její torzo přežívat dál.

Já jsem zvědavá, co udělají s Jednotným inkasním místem. Po zkušenostech s novými registry by se do toho snad ani neměli pouštět. Nebo se z toho všichni zblázníme.

Je tedy podle vás stejné když stát zvýší o 5% zdravotní pojištění placené zaměstnancem a když stát zvýší o 5% zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem? Jedná se o firmu jejíž zaměstnanci mají výši hrubé mzdy uvedenou v pracovní smlouvě.

Bude v obou případech čistá mzda zaměstnanců stejná? Je to jen hra s čísly na papíře a nebo je to tak, že si zaměstnanci v prvním případě donesou domů méně peněz a ve druhém případě bude mít zaměstnavatel nižší zisk?

Ano. Máte pravdu. Zaměstnanec dostane méně peněz, zaměstnavatel bude mít nižší zisk.

Děkuji za hezké povídání. Jdu spát. Udělala jsem si něco papírové práce, něco napsala, spočítala, vytiskla, založila. Mladá je v práci, syn na rybách, psi venku, děti nemají. Byl to s Vámi užitečný den. Dobrou noc.

..."aby měl náklady tam, kde je potřebuje mít..."
Zaměstnavatel by logicky chtěl mít náklady nulové a nebo se tomu alespoň blížit. Většinou (ne-li vždy) neexistuje žádná přesná hodnota ke které by to chtěl podnikatel tlačit. Vy to popisujete tak, že bych si mohl myslet, že když se sníží zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem nebo daň z příjmu PO, tak to povede k tomu, že podnikatel tuto ušetřenou částku rozdělí do mezd zaměstnancům. No, v ojedinělých případech se to samozřejmě stát může, bude to ale výjimka potvrzující pravidlo.
Přijde mi, že studujete VŠE a v praxi jste zatím nebyl. Realita je taková, že většina zaměstnavatelů platí tolik, aby jí zaměstnanci neodcházeli, resp. platí tolik, aby odcházelo jen přiměřené množství zaměstnanců (v mnoha případech samozřejmě firma přidá v okamžiku, kdy přijde zaměstnanec s výpovědí).
Zaměstnanci zpravidla hledí na navyšování mzdy a na vývoj cen zboží a energií, které nakupují. Pokud jim několik let po sobě nezvýšíte mzdu (třeba proto, že vám stát zvýšil pojistné) a ceny zboží se zvýší, garantuji vám, že nebudete mít spokojené zaměstnance a pokud byste navíc měl ve firmě schopné odbory (většinou nejsou vůbec nebo jsou neschopné), může se vám vaše cílení mzdových nákladů na určité číslo dost prodražit.

Automatické to není - většina zaměstnanců se cítí podceněná (odráží se to i v různých průzkumech). Jestli je to jejich pocit a nebo jestli je to většinou realita, to se nedá objektivně posoudit.

Jinak s vámi souhlasím. Také proto jsem psal, že faktorů je mnoho. Pokud podnikatel nabídne zajímavou práci v sehraném kolektivu a v příjemném pracovním prostředí, může samozřejmě platit méně a přesto může mít spokojenější zaměstnance.
I tak je ale pro hodně lidí důležitý mzdový nárůst. Pokud si mohou zaměstnanci koupit každý rok méně a méně (mzda stagnuje, ceny rostou), nebude většina z nich spokojená i když půjde o zajímavou práci v dobrém kolektivu. Možná neodejdou, extra spokojení ale také nebudou. Záleží i na inteligenci a rozhledu pracovníka. Čím je zaměstnanec jednodušší, tím více ho zajímá mzda a její růst a méně ho zajímá kolektiv a pracovní prostředí. Jsou samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo.

Vztah mezi ziskem firmy a mzdou zaměstnanců je hodně volný. Jsou firmy, které jsou několik let ve ztrátě a vyplácí mzdy srovnatelné s konkurencí. Kdyby vypláceli třeba poloviční mzdy oproti konkurenci, odešlo by jim tolik zaměstnanců, že by to mohli zabalit (takhle mají alespoň nějakou šanci, že se ze ztráty někdy dostanou). Zrovna tak neplatí, že když firmě vzroste čistý zisk třeba o 20%, tak že zaměstnancům přidají významnou částku. Taková firma pravděpodobně přidá jen 1-3%, stejně jako jiné firmy. Zaměstnanců, kteří mají významnou část jako podíl na zisku, bývá hodně málo. Tím neříkám, že je to špatně. Jako podnikatel bych také výrazně nezvýšil mzdy jen proto, že jsem hodně vydělal.
V tom dalším s vámi souhlasím.

Ano, souhlasím s Vámi. Ale asi záleží na velikosti firmy, odborech a na schopnostech zaměstnanců. Jestliže "dřeli jako koně", taky by nějaké prémie zasloužili. I když - ve státním je to jiné, u soukromníka se mnohem víc počítá.

Souhlasím, jak už jsem psal, záleží na mnoha faktorech. Ve firmě se silnými odbory může brát i lempl zajímavé peníze (tím neříkám, že to považuji za správné).

Pokud dřeli jako koně (ale ne tak, jako dřela paní Nagyová:), tak si jistě prémii zaslouží a rozumný podnikatel prémie vyplatí.

Na většinu pozic si dnes mohou firmy vybírat z velkého počtu uchazečů a to i když nabídnou nižší mzdu, než na stejné pozici dostávají současní zaměstnanci. Závody o to, kdo nabídne vyšší mzdu, se již několik let nekonají. A zrovna třeba v tom IT, kde je ještě jakás takás poptávka po pracovních, pracuje stejně spoustu lidí na ŽL, takže je případné snížení odvodů zaměstnanců nezajímá.

Nemohu objektivně posoudit, znám jen zaměstnance (někteří jsou zaměstnaní na ŽL) a několik málo živnostníků a většina je ráda, že zaplatí bydlení, jídlo, provoz auta a někteří si občas mohou dovolit i nějakou rekreaci. Většina jsou vysokoškoláci a většina má i slušné příjmy. Náklady na bydlení jsou ale vysoké a i jídlo je v poslední době slušná rána do rozpočtu. O honění se za nejnovější spotřební elektronikou nebo značkovým oblečením nemůže být řeč. Je fakt, že hodně z nich si dopřává luxusu v podobě jednoho nebo dvou dětí. Nebýt dětí, mohli by si nejspíš koupit i tu nejnovější elektroniku a pak by to mohlo vypadat tak, že se hnali za spotřebním zbožím:)

8% je tak možná na energie. Známí dávají za bydlení 30-55% příjmů. Méně platí jen ti, kterým koupili byt rodiče.

Jistě, jestliže již mají bydlení zaplacené, tak to může být 10-20% i s energiemi. Jedno moje dítě to tak má. Ale když splácíte hypotéku a nemáte vysoce nadprůměrný plat? Pak to je jistě 50% příjmů rodiny.

Většina to nedoplatí z jiných důvodů - rozvod (pravděpodobnost přes 50%), ztráta zaměstnání (v horizontu 30 let téměř jistota, krátkodobá nezaměstnanost se dá ustát, delší většinou ne), nemoc, úraz (pojištění má výluky a je spousta těch, kteří mají nedostatečné pojistné částky, případně nemají některá rizika vůbec pojištěná).

Po třiceti letech jim bude kolem šedesáti a značná část bude neschopná pracovat kvůli špatnému zdravotnímu stavu nebo kvůli tomu, že neseženou práci. Takže ne všichni budou po případném doplacení v pohodě.

Mně přijde nenormálních hodně věcí (např. to, že nikdo neprotestuje v ulicích proti prezidentské vládě).
Bohužel za to, že bylo a je bydlení tak drahé mohou především kupující, kteří byli ochotni zaplatit zcela nesmyslné částky. My jsme bublinu "přečkali" v pronájmu a koupili za přijatelnější cenu. Částka byla i tak šílená a pokud bychom počkali třeba deset let, koupili bychom výrazně levněji. Na druhou stranu za těch deset let už budeme mít významnou část splacenou, takže jsme snad udělali dobře.

Proč? Trvalé bydliště jsem měl i v nájmu a souhlas majitele NEBYL potřeba. Ke změně trvalého bydliště stačila nájemní smlouva.

Nájmy jsou také celkem vysoké (na rozdíl od vlastního je ale šance na získání příspěvku na bydlení) a má i výhody. Kdo nemá na nájem nebo potřebuje změnit lokalitu (třeba kvůli nové práci), může jít relativně snadno bydlet jinam nebo do levnějšího.

Jinam bylo myšleno do méně vyhledávané čtvrti, ne na druhý konec republiky. Podle mě se bude rozdíl mezi cenami v jednotlivých čtvrtích ještě více prohlubovat, protože se čím dál víc bude lišit i bezpečnost v jednotlivých čtvrtích, viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=786365

No, máte jistě své zkušenosti. Jistě, nájem regulovaný a neregulovaný byl propastný rozdíl. Ale nyní tržní nájemné kleslo o stokoruny a regulovaný nájem se vyhoupl o mnoho tisíc. A protože města nemají svůj majetek, svoje byty, které by mohli poskytnout chudším lidem, je to těžké. Protože malé byty nejsou, a když jsou, tak nejsou o mnoho levnější, než byty velké. A byty velké nikdo nechce. I když v nich není vysoké nájemné, tak zase jejich náklady na topení jsou tak vysoké, že je to nerealizovatelné. Jedině, že by se to udělalo jako v Rusku - 2 rodiny v jednom bytě o 120 metrech. Bohužel, mají jen jednu koupelnu a jeden záchod. :)

Ale vždyť to vidíte - města tvrdí, že na to nemají peníze. Nevím, jak to je. Pravda je, že když města mají málo poplatníků - podnikatelů a zaměstnanců - tak asi musí dost počítat. I když nemusí postavit najednou baráky o 20ti bytech. Ale každý rok něco.

Jistý developer (myslím, že šlo o Ekospol) již připouští, že se dá vydělat i na bytech prodávaných v ceně těsně pod 30 tis./m2. Známí kupovali na vrcholu bublibny částečně rekonstruovaný panelákový byt 3+1 za nějakých 46 tis./m2. Pro kupujícího je zřetelný posun k lepšímu. Otázkou je, jestli byty s cenou kolem 30 tis./m2, postaví tak kvalitně, aby vydržely tak dlouho jako paneláky.

Je to bohužel tak, jak píšete. Prodat nebo pronajmout soukromníkovi něco, v čem nefunguje konkurence (odběratel si nemůže vybrat od koho bude brát vodu), může jedině idiot a nebo ten, kdo za to něco dostane.

Příjmy rozpočtu devastuje spousta věcí (viz článek a to v tom článku zdaleka není vše).

Což byla často i pravda. Z regulovaných nájmů toho město moc nezískalo a některá města údajně bytový fond dotovala (přestože většinou do oprav investovala minimálně). I dnes jsou domy ve vlastnictví měst v horším stavu než domy vlastníků a družstev. Podle mě města nedovedou tak dobře hospodařit, resp. v mnoha případech se jistě mnoho peněz "odkloní", případně ve výběrovém řízení zvítězí drahá firma apod.

Polehčující okolností pro města je regulované nájemné. Velká část privatizací proběhla v době, kdy ještě vůbec nebylo jisté, zda se vůbec někdy zbavíme regulace nájmů. Pokud by deregulace neproběhla, mohl být bytový fond pro obce přítěží dodnes.

Máte pravdu. Psal tady myslím pan Tonda, že se budou muset staří lidé dělit o byt, jako to dneska dělají mladí. Něco na tom bude.

Tak mi řekněte, jak to mám udělat třeba já. Kdybych neměla děti, tak jsem pod mostem. Mám ČID, jsem bývalá účetní, stále dělám papíry. ALE až nebudu moct dělat, budu mít nízký důchod - počítám 7-8.000. Důchod mám už dlouho. Bývalý manžel oddaluje finanční vyrovnání jak nejdéle to jde, vůbec nevím, jak to dopadne. To víte, 2. míza. Stejně to bude málo, bydlení tím nevyřeším. Hledala jsem rozumné bydlení, ale je to těžké. Nižší nájemné je někde v rizikových územích, ale tam nechci. Bydlet s mladými stále nechci, i když jsou zlatí, tak to prostě nejde. Mají malý byt, je to pro ně těžké. Jen si myslím, že mladí nájemníci si ve společném, bytě lépe sednou, ale staré baby???? Takže nevím, jak to dopadne.

Řešit bydlení před důchodem je už docela problematické. Pokud ale nejste vázána na určitou lokalitu kvůli práci, neviděl bych to zase tak černě. Jsou i bezpečné a levné lokality (levné jsou jen proto, že tam není dostatečná nabídka práce, případně pokud nějaká práce je, je špatně placená). Budete-li ale chtít i rozumnou dostupnost lékařské péče, bude hledání hodně náročné:(

Já jsem neřešila bydlení na starý kolena. Měli jsme domek. Jenže v oblasti, kde je celkem chudo, Šluknovský výběžek. Myslela jsem si, že otázku bydlení mám vyřešenou. Jenže život je někdy zamotaný.

Jo, tak to je blbý, tam velká poptávka po bydlení není.

Snížily by se náklady na bydlení, kdyby stát nedoplácel náklady? Kdo ví. Nebo by bylo víc bezdomovců?

Podle mě by došlo k mírnému snížení nákladů na bydlení (snížení nájmů) a zároveň k mírnému zvýšení počtu bezdomovců. Část lidí by vyžila i bez příspěvku (pokud by se jim zároveň o něco snížil nájem), ze všech by bezdomovci určitě nebyli.

To zas tak úplně pravda není. Pokud se nepletu, tak většina obcí má nájem za m2, tzn. poloviční byt, poloviční nájem. Pokud není majitelem obec, je to samozřejmě jiné. Myslím ale, že důchodců, kteří bydlí u soukromého majitele, je hodně málo.
I kdybych se pletl, jen vytápění velkého a malého bytu dělá dnes rozdíl i víc než 1 tis./měs. a pro samotného důchodce bývá každý tisíc měsíčně navíc dost velká částka. Může si samozřejmě topit méně, tím ale zas až tak neušetří, protože 50-60% nákladů je paušálem a jen zbytek se rozpočítává podle spotřeby (a někde se stále nerozpočítá podle spotřeby vůbec). Ve velkém bytě se platí hodně za teplo i když je topení celý rok vypnuté.

Městských bytů je málo. V menším městě skoro žádné. To pro nastávající staré lidi není řešení. Stejně jako pro mladé s dětmi. Každý není majetné rodiče, čím menší město, tím horší.

Teď jsem někde četla, že by se to mělo zlepšit. Města začnou znovu stavět. Pak by se to mohlo zlepšit. Snad.

Bezpečné bydlení - nerada bych bydlela v paneláku, plném lidí, kteří přišli bůh ví odkud, nepracují..... to je totiž jediná možnost.

Tak to si hlavně nekupujte novostavbu - tam totiž všichni přijdou Bůh ví odkud. Osobně tohle moc nerozlišuji, starousedlíci jsou často problematičtější než nově přistěhovalí.
Neměl jsem na mysli byt někde na severu Čech. Za rozumnou cenu se dá koupit byt i v příjemných bývalých okresních městech, kde je bezpečno a kde je plná občanská vybavenost.

Právě že na nákup bytu mít nebudu, domek je v oblasti, kam se nikdo nežene, je prodejný za málo statisíc. A manžel, tedy bývalý, má už svůj věk. Mlád srdcem, leč..... Proto jsem řešila nájem, ale i to je pro mě drahý. Musel se ten cvok takhle zbláznit? Asi jo, to jsou holt hormony. Na to není léku. Ale to nic.

Zkusil jsem zapátrat a byt do 500 tis. je bohužel většinou jen v Ústí nad Labem, Ostravě, Mostě apod. A zřejmě ne v dobrých lokalitách. Jeden zajímavý jsem ale našel - http://www.sreality.cz/detail/prodej/byt/1+kk/prostejov-vrahovice-marie-pujmanove/3968795484
Prostějov osobně neznám, nicméně vzhledem k tomu, že žádný z dolních bytů nemá zamřížovanou lodžii, usuzuji, že se jedná o bezpečnou lokalitu. Myslím, že se sehnat dá (pokud tedy pro vás nebude i těch 500 tis. moc).

To jste hodný, ale to je mimo můj dosavadní život. Já jsem z Rumburka, ale bydlet tam nechci, sama bych se v těch panelákách bála. Nyní bydlím u dětí v Benátkách nad Jizerou. Je tady krásně, ale byty jsou drahé. Město má nějaké městské byty, ale je jich málo a přednost mají rodiny s dětmi, což chápu. Asi zůstanu bydlet u mladých, ale to víte, přece jen to není dobré, když bydlím v tzv. dětském pokoji vedle ložnice.

Jsem bohužel rodinný typ, musím mít rodinu blízko, jinak bych z toho asi umřela. Jeden syn je v Mimoni, nejmladší v Praze. Proto jsem hledala někde v okolí. Ale nejdřív musím počkat, co vysoudím. Ale mrzí mě, že na takové případy nikdo nemyslí. Nebýt syna a moc hodné snachy, asi bych skončila v Praze na nádraží.

Odkud jste sem si přečetl až po odeslání mého příspěvku. Benátky nad Jizerou jsou samozřejmě docela drahé, je to celkem blízko do Prahy i Mladé Boleslavi.
Na vašem místě bych také počkal na výsledek, bez toho asi stejně nemůžete situaci vyřešit. Přeji vám brzké vyřešení sporu.

Děkuji.

Obce měly zpravidla bytů dost, bohužel chyběla jakákoliv koncepce sociálního bydlení. Z osobní zkušenosti vím, že uvolněné byty jisté město (mnoho jiných měst pravděpodobně postupovalo stejně) prodávalo obálkovou metodou místo toho, aby si je nechalo pro sociálně potřebné. Možná to byl záměr. Dnes mohou vyhlásit soutěž na výstavbu nových bytů.

Je možné, že jsme všichni byli tak zblblí z té revoluce, kapitalismu, že nikdo neuvažoval realisticky. Však kdo v té době měl s ryzím kapitalismem nějaké praktické zkušenosti? Skoro nikdo. Každý si to představoval jinak, ale jak vidno, málokdo se trefil. Připraveni byli jen ti, kteří již v kapitalismu žili - různí šejdíři a veksláci v Praze. Najednou "elita národa".

No, já vím, že jsem naivní a hloupá, ale to snad ne, to nemohlo být śnad úmyslné !!!!!

To je dost možné. Kde byla podle vás chyba? Podle mě v tom, že deregulace nájmů proběhla až skoro dvě dekády po revoluci. Kdyby proběhla dříve a kdyby města měla koncepci sociálního bydlení, mohlo to dopadnout výrazně lépe.

O něco menší chyba byla a je v tom, že většina měst neumí dobře spravovat bytový fond. Nemám na to žádné konkrétní důkazy, nicméně asi se shodneme v tom, že v průměru výrazně lépe hospodaří vlastníci a družstevníci než města.

Soukromí majitelé by měli být lepšími hospodáři než města. Majitelé spravují svůj majetek a pokud nenabídnou odpovídající službu (rozumný poměr kvality a ceny), mohou mít brzy prázdné domy a prázdná konta. Zádrhel je podle mě v tom, že většina restituentů dostala majetek, nedostala ale patřičnou výchovu. Kdyby nebylo vlastnictví nemovitostí v rodinách přerušené, věřím, že by se dnes vyskytovalo mezi majiteli mnohem méně špatných správců.

Až budete single důchodce, tak si to zkuste. Podle mě je sdílení domácnosti s cizími osobami lehce nedůstojné. Mladý člověk to zkousne lépe a může mu to i vyhovovat (pokecá si se spolubydlícími, může s nimi popíjet apod.).
Časem snad dojde k narovnání stavu. Dnes už je mnohým důchodcům jasné, že v jednom velký byt neutáhnou a tak se snad včas přestěhují (stěhovat se v pětašedesáti není extra příjemné, to samé v pětasedmdesáti je často o život). Kazí to jen skutečnost, že malých bytů není dostatek.
Ještě před několika málo lety byla situace nejasná (odpor lobbystů byl značný) a tak lidé mohli doufat, že se "vysokého" nájmu nikdy nedočkají. Dnes už je situace jasná a každému trochu rozumnému člověku je jasné, že lacino se už ve slušných (bezpečných) lokalitách bydlet nebude.

Zcela jistě méně, než nyní. A proto bude bydlení v nich stále dražší a dražší.

Fuj, žádný optimismus?

Věřím, že zrovna ta naše lokalita bude patřit mezi ty bezpečné...nebo alespoň celkem bezpečné. Naší situaci tedy vidím celkem optimisticky. Jinak ale vidím budoucnost celkem černě a bohužel vývoj v posledních čtyřech letech mě v mém pesimismu vydatně podporuje. Hodně doufám v to, že to nakonec nebude tak zlé, jak to cítím.

Až na jednu věc s vámi souhlasím. Nejde jen o multikulti blud, nebezpeční mohou být i "domorodci". Stačí, aby dlouhodobě ztratili práci a dostali se do finančních potíží. Imigranti jsou samozřejmě viditelnější a stačí jim málo, aby začali vyvádět.

Naši kupovali mimo Prahu, cena i tak veliká, ale je tady klid, velká zahrada, blízko u Prahy.

Bydlení 8%? Safra, to museli zkoumat u nějakých podmostařů a pak milionáře.

Škoda, že nezkoumali odděleně mladé, kteří splácí hypotéku. Několika známým koupili byt rodiče a myslím, že nejde o nějak vzácný jev (ti samozřejmě mají nízké náklady a sráží průměr). Po rozdělení na dvě skupiny by mohla situace "hypotékářů" vypadat o dost dramatičtěji.

Máte pravdu. Ale to je statistika. I když by stačilo, kdyby nastavili v programu jeden ukazatel. Jenže by jim asi vylezla čísla nemilá, nepřívětivá.

Ano, rozvod je velice špatná věc a finančně nákladná. Mám čerstvou zkušenost. Protože máme velké děti, tak to máme snadnější. Manžel, bývalý již, si nechal domek a já bydlím u dětí. Kdyby si mě sem nevzali, tak mi zbyde asi ten most. Protože na samostatné bydlení nemám. Dneska je rozvod pro lidi z hlediska bydlení hrozivá věc. Já ty lidi, kteří pak nemají kam jít, naprosto lituju. Je jedno, jestli je to muž nebo žena, i když pro ženy jsou alespoň azylové domy. Jenže když spolu být nemohou, protože je to často o život, tak co se dá dělat. Já to také nevím. Kdybych zůstala, už jsem mrtvá, to vím jistě. A kdy mi manžel vyplatí půlku baráku? No, třeba nikdy. A mě zůstane půl baráku, který ani nemůžu pronajmout a sama budu u dětí. To víte, nejen ženské jsou potvory, někdy to je i obráceně.

Ano a ubytovny tudíž patří k nejdražšímu bydlení.

Ano, ale 20% na bydlení dávají jen rodiny s vyššími příjmy. Jestliže je nájemné 8-10.000, k tomu energie, tak to není 20%, pokud mají hrubou mzdu pod 15-20.000.

Závidím tomu, kdo dnes vydává jen 20% příjmů na bydlení. My bychom museli brát nějakých 80 tisíc čistého, abychom dávali na bydlení jen 20% příjmů. A tolik bohužel zdaleka nevyděláváme a byt jsme koupili dost levně (o moc levněji už to nešlo).

SVJ, služby a hypo. Netvrdil jsem, že jsme koupili za hotové.

Jak už jsem psal vedle, podle mě moc na výběr není. S běžným příjmem (příjem kolem mediánu) má člověk na výběr snad jen dvě možnosti. Buď musí jít na doraz a platit za bydlení přes třetinu nebo i přes polovinu příjmu a nebo musí sehnat peníze na 30% hodnoty nemovitosti (z běžného příjmu to ale našetří až tak za 15-20 let) a pak může jít do hypotéky se splatností 40 let. Tedy pokud je na ní dostatečně mladý (co vím, tak banky vyžadují plánovaný konec hypotéky do 65 let věku, některé údajně povolují až do 70 let).

Celkem chápu, že většina lidí nechce splácet byt v paneláku 40 let. Navíc pokud vím, tak splácení delší než 30 let zpravidla povolují jen do 70% LTV (skoro třetinu kupní ceny většina mladých k dispozici nemá) a rozdíl ve výši splátky pak stejně nebývá příliš velký.

Kdybychom chtěli, aby byly naše náklady na bydlení kolem 20% příjmu, museli bychom mít splátku hypotéky cca 2 000 Kč měsíčně. Tak nízkou splátku bychom neměli ani kdybychom koupili byt v suterénu a hypotéku spláceli 40 let.

Aby nedošlo k omylu - je potřeba nezapomínat na fond oprav a na energie a poplatky, to je také náklad na bydlení.

"...a bytový fond podle toho vypadal."
Část fondu byla zanedbaná a část byly zbrusu nové stavby (většinou paneláky). A kdo si koupil byt v paneláku o několik desetiletí později a nevysolil miliony v hotovosti, ten ho bude splácet až do roku 2025 a nebo ještě déle.

Ano, ale tak to uvádějí i "zaměstnavatelé", kteří nejsou hloupí ani neinformovaní. Například pojišťovny.

Co je na tom vtipného? Pracují zcela jako zaměstnanci, jen mají místo pracovní smlouvy nějakou jinou smlouvu, která upravuje spolupráci zaměstnávající firmy s živnostníkem. Jsou tedy de facto zaměstnaní na ŽL (švarcsystém).

No, že je to takové rozporné - buď zaměstnání, nebo smlouva na ŽL. Ale je pravda, že se to běžně používá. Chtěla jsem jen připomenout, že to není logické, ale termín "zaměstnanec na ŽL" používají i velcí zaměstnavatelé.

Z toho je velmi jasně vidět, jaká absurdita je u nás tolerována. Naoko je sice potíraná, většina z toho ale má tak leda legraci, protože je jim jasné, že na ně kontrola nikdy nepřijde a pokud by přece jen přišla, švarc jim neprokážou (fůra firem nabízí školení jak to zaonačit, aby jim kontrola švarc neprokázala).

Podle mě by měl být člověk buď živnostník a nebo zaměstnanec. Realita je ale taková, že díky nesmyslně vysokým paušálům se vyplatí "zaměstnávat" pracovníky se ŽL. Větší flexibilita (žádná výpovědní doba, žádné odstupné) a další výhody jsou už jen další bonusy.

Jistě, vyplatí se zaměstnavatelům. Ale zaměstnanci na to doplatí skoro po všech stránkách. Zabezpečení zaměst. a OSVČ jsou velice rozdílné.

Ne vždy tomu tak je. Mému známému nabídl zaměstnavatel přechod na ŽL s tím, že mzdové náklady na něj vynaložené zůstanou stejné. A jemu tak rázem čistá mzda stoupla více než o 10 tis./měs. Optimální je podle mě zvolit takový poměr, aby byla spokojenost na obou stranách (stát ostrouhá, ale koho to trápí že...).

Sblížení nebo sjednocení odvodů by bylo ideální (o tom ale ODS nechtěla ani slyšet). I pokud by byl určitý rozdíl zachován, věřím, že by se našlo velmi málo jedinců, kteří by pracovali na ŽL přestože jsou ve skutečnosti zaměstnanci. Při současném brutálním rozdílu je ale podle mě finanční motivace značná a já sám bych jí podlehl pokud bych měl příležitost.

Také se obávám, že by došlo ke sjednocení směrem nahoru a že si zaměstnanci nemůžou polepšit. Rozdíl podle mě brutální je, viz: http://www.mesec.cz/clanky/vyplati-se-svarcsystem-spocitali-jsme-kolik-usetrite/
Na lehce podprůměrné mzdě 24 000 Kč dělá rozdíl při 60% paušálu skoro 10 000 Kč!!!
Výpovědní doby bych se nebál. Většinou je možné dohodnout se na kratší době. Rozumný zaměstnavatel na to přistoupí, protože ví, že pokud bude zaměstnanec nucen chodit do práce proti své vůli, nebude odvádět dobrou práci a bude demotivovat kolegy.
A jak už jsem psal jinde - ani pracovní doba nemusí být pevná pokud jde o zaměstnanecký poměr. Záleží na dohodě.

Vyplatí se i zaměstnancům. Pokud by mi zaměstnavatel nabídl přechod na ŽL, šel bych do toho. Čistá mzda by mi rázem stoupla o několik tisíc a to by mi s rezervou vynahradilo ztrátu výhod, které mám jako zaměstnanec.
Zdravotní péči bych dostal stejnou a z peněz navíc bych si zajistil mnohem vyšší důchod, než jaký budu mít od státu, když mu teď odvedu na soc. pojištění víc.

Ono se to asi nedá zobecnit. Zrovna ten zářný příklad (známý byl zaměstnancem a teď dělá to samé, jen na ŽL a i nadále musí být v práci od pondělí do pátku) je důkazem, že motivace pro švarc jsou různé a podle mě zrovna ten finanční profit je velmi často tou hlavní motivací.

Pokud by byly odvody zaměstnanců minimální, neměli bychom teď o čem diskutovat:) Jenže odvody jsou vysoké a spíše věřím na jejich další navyšování, než na jejich snižování (přestože bych si to přál).

Aspoň vidíte, jak zlá je doba:) Víte, kolik je měsíční splátka 3 mil. hypotéky? Víte, jak vysoké jsou poplatky za byt 70-80 m2 byt v paneláku? Víte, kolik projí rodina? Za kolik se podle vás dá koupit bezpečné auto pro rodinu?

Z mých známých skoro nikdo nekouří a prochlastat v dnešní době významnější částku je docela problém (tedy pokud nepijete nějakou starou Whisky, nebo drahá vína).

Za slušný příjem v Praze považuji 30 tis. hrubého a víc (vycházím z toho, že dvě třetiny mají zaměstnanců mají mzdu nižší).

Nemůžu za to, že všichni používají hrubou mzdu. Hrubá mzda se uvádí v pracovních smlouvách, ve mzdových výměrech i ve většině statistik. Mohl jsem samozřejmě napsat, že jde o 40,5 a víc superhrubého. Přišlo by mi to ale trochu divné. Čistou mzdu má každý jinou (podle počtu dětí) a v ročním průměru se liší ještě více (odečty na hypo, životní pojištění atd.).

30 tis. hrubého je v případě jednoho dítěte bez ZTP-P necelých 24 tis. čistého. Většina platí za bydlení o něco méně, o moc méně to ale není. Je to tak bohužel běžné. Nadšený z toho samozřejmě nejsem a nedivím se, že spotřeba stagnuje. Pokud dá rodina téměř celý jeden z platů na bydlení, těžko si pak může dovolit nové rodinné auto, víkendové pobyty v relax hotelech apod.

No to je hrozný, to je stejné, ne-li horší než u nás.

Nejsem sice expert na SRN, nicméně....jaké je vybavení bytu a kde je byt za 800-1000 € umístěný? Není náhodou v centru?

Kvalitní a vyhledávané bydlení je drahé ve všech vyspělých zemích. Bohužel u nás je podle mě drahé jakékoliv bydlení v místě, kde existuje nabídka placené práce (neplacenou práci je možné najít kdekoliv).

Ale je jich hodně. Ať je to dobrovolně nebo z nutnosti. Jít dělat něco jiného je bezva nápad, ale vždycky to nejde. Nemohou se všichni přestěhovat do Prahy nebo jiných velkých měst.

Ale často je nízké pojištění důsledkem vysokých paušálů.

Pojištění zaměstnanců je vysoké, ale vše souvisí se vším. Zatím to nikdo nevyřešil, mám pochybnosti, že bychom to byli my dva.

Kolik by asi tak byl deficit státního rozpočtu, kdyby všichni pracovali na švarcsystém a jen někteří si zaplatili pojištění "jistot"?
Osobně bych byl pro, jen se obávám, že by ČR s tímto nastavením byla do tři let v platební neschopnosti.

No, nevím, jestli to vyhovuje Vám, já Vám to neberu. Ale jako máma dětí a budoucí nemocná osamělá důchodkyně - jako většina starých žen - já tedy tento model nevítám. Bez pomoci státu - kdo mi pomůže? Děti? Mají dost starostí sami se sebou a dětmi. Nic jsem nerestituovala, dědit nemám po kom, zdraví nic moc - ne, nejsem přívržencem Vašeho řešení. Ovšem nic proti tomu nenamítám, ale není to řešení pro všechny.

Tak to samozřejmě. Zrovna ten známý, co přešel na švarc, má ale takový plat, že těch cca 14 tis. (víc se dostat nedá kvůli redukčním hranicím), které může zaměstnanec na nemocenské dostat, je stejně v poměru k platu velmi málo, takže se mu vyplatí dávat si z ušetřených peněz něco stranou, případně si zaplatit komerční pojištění.
Možná i ta nemocenská by mu vyšla slušná vzhledem k platu, který je i po pokrácení paušálem pořád docela vysoký.

Osobně bych samozřejmě byl radši proto, aby měli zaměstnanci odvody na úrovni OSVČ. Nechyběly by ale státu nevybrané peníze?

Já jsem se ptala na Živnostenském úřadě, kdo rozhodl, co je a není řemeslná živnost. Protože například čalouník tam není a já jsem nevěděla, jak to mám tomu čalouníkovi rozumně vysvětlit, že jeho řemeslo holt není "řemeslo". A bylo mi řečeno, že za to může Svaz podnikatelů. Prý co si v parlamentě uhádali, to v zákoně je. Takže když nikdo za čalouníky neloboval..... A kdo ví, jak to tehdy bylo s programátory. Nehledejte tam logiku, žádná není.

A právě proto dnes každý trochu prozřelý podnikatel nabízí "zaměstnání" jen na ŽL. Při současné míře nezaměstnanosti si to může dovolit ve většině regionů a většině profesí. A často to ani nemusí být proti vůli zaměstnance. Zrovna zmínění programátoři na ŽL pracují dobrovolně a rádi, protože je to zajímavé i pro ně (případnou nižší nemocenskou, mateřskou nebo odstupné většinou moc neřeší).

Někdo si je zkrátka rovnější než jiný. Zajímavé mi na tom přijde jen to, současné nastavení odvodů nevadí podnikatelům, kteří se buď více bojí (nechtějí riskovat, že na ně přijde kontrola), případně nechtějí zaměstnávat na ŽL z nějakých jiných důvodů (jsou-li vůbec nějaké). Ti, kteří zaměstnávají na pracovní smlouvu, jsou totiž ve značné konkurenční nevýhodě (mzdy zaměstnanců jsou často největším nákladem firmy).

Všichni známí pracující na ŽL pracují přímo pro zaměstnavatele, agentura v tom není zapojena.

Rozdíl ve finanční stránce není zanedbatelný a proto jeden můj známý pracuje na ŽL u stejné firmy u které byl předtím zaměstnaný. V tomto případě vím, že šlo jen a pouze o peníze, v ostatních případech to tak dopodrobna zjištěné nemám (často jde pravděpodobně o kombinaci různých výhod pro zaměstnavatele a zaměstnance).

Pravidelné chození do zaměstnání s tímto nesouvisí. Ani zaměstnanec pracující na pracovní smlouvu nemusí chodit pravidelně do práce pokud to zaměstnavatel nevyžaduje a naopak znám člověka, který pracuje na ŽL a musí být v práci od pondělí do pátku. Kdyby to porušil, pravděpodobně by mu ukončili spolupráci.

Osobně znám dvě firmy, které zaměstnávají obchodní zástupce na pracovní smlouvu (ne na ŽL) a nevyžadují po nich jakoukoliv docházku. Záleží na dohodě, ne na typu smlouvy.

No to je tedy opravdu divné! Jaké společnosti to jsou, nebo alespoň co dělají?

Navrhujete-li "zeštíhlení státu", mohu vás ujistit, že to se tady nikomu nepodaří. Nepovedlo se to ani koalici, která se v tomto jevila celkem nadějně (tedy do voleb to vypadalo nadějně, pak už to šlo dost z kopce).

Přiznávám se, že nevím, čí to byl nápad. Ono je jedno, jak se strany bývalé vládní koalice před volbami prezentovaly, výsledek je všem známý - stát je obrovský, přerozdělování obrovské a sekera jen za stát cca 100 mld. ročně.

A myslíte, že je na to léku?

Bohužel jediné léky, které snad bude vůle nasadit, jsou ty z článku (=vybírat důsledněji a tedy i více).

No, nevím, Snad se do jara něco vyvrbí.

Ani všichni zde diskutující by se zřejmě neshodli na zeštíhlení státu (jistě se i tady najdou státní/obecní apod. zaměstnanci, kteří by tím byli ohroženi).

Obrovskou chybou bylo to, že nikdo neměl sílu na zásadní zeštíhlení vysokého školství (tím by se významně ušetřilo). Výsledkem je to, že dvě třetiny mladých vystudují vysokou školu a mnoho z nich nemůže najít uplatnění a nakonec často vykonávají práci na kterou je VŠ zbytečná. O kvalitě studentů a často i absolventů raději nemluvě. Je jasné, že nyní již absolvují VŠ i podprůměrně inteligentní, neboť 2/3 populace nejsou inteligentně nadprůměrní. A to je podle mě špatně. Naopak některých řemeslníků může být v budoucnu akutní nedostatek.

To je pravda. Ale to je problém, na jehož druhém konci je rozpad učňovského školství. A takové pohrdání manuální prací. Jak byly dříve plné noviny dělníků, dneska o článek o dělníkovi pomalu nezakopnete. A také to přejmenování profesí - skladník je manažer skladu - tedy jmenuje se to ještě složitěji.

Jistě, vysokých škol je moc, všichni říkají, že se úroveň snižuje. Asi je nikdo nepovoluje, rostou jak houby po dešti, jsou soukromé - to je výjimka, když nějaké vysoké škole vezmou povolení. To spíš sloučí a následně zruší střední školy. Nevím, jaké pravomoce má akreditační komise. Jestli může říct, že škol je dost a hotovo.

Jo jo, dneska je popelář garbage manager a doplňovač zboží merchandise manager:)

Bohužel je to asi tak, že akreditaci dostane každá škola, která splní podmínky. Nejsem si tím jistý, nicméně praxe na to jednoznačně vypadá.

A bude hůř. Vysokých škol neubývá a přitom již příští rok se budou hlásit děti z populačně velmi slabého ročníku.

Dovedete si ale přestavit ten poprask, který by nastal kdyby se někdo odvážil zredukovat velikost VŠ nebo dokonce některé školy zavřel? Osobně si nedovedu představit ani to, že by dostal nějaký přednášející na VŠ výpověď pro nadbytečnost. To by hned bylo řečí o likvidaci inteligence, vzdělanosti a kdoví čem ještě.

No ale přece musí existovat nějaký strop! To opravdu není nikdo, kdo by to omezil? Vidíte, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Jo, chybí mi rozumná společnost. Na internetu je to většinou samé nadávání, i když je často zajímavé téma, vždy to sklouzne do naprosté nicotnosti politiky a nadávek. Je to smutné.

Obávám se, že žádný strop není, resp. nikdy jsem o žádném neslyšel a nečetl a ani jsem nikde nenarazil na to, že by se o něčem takovém vůbec uvažovalo. Nejde samozřejmě jen o celkový počet, ale i o špatnou strukturu (o té se alespoň občas diskutuje). Je obecně známo, že o technické obory (na trhu poptávané) není velký zájem, naopak o obory humanitní (které trh příliš nepoptává), je zájem velký.

Zájem o technické obory není. Jenže to by také musel být zájem již od budoucích zaměstnavatelů, aby šli mladí do učení, pak případně na střední školy. Alespoň jsme tak na to byli zvyklí. To je jistě velká překážka. Humanitní obory jsou snadnější. Ale jistě je na vině i školství. Dřív se kluci dostali k nářadí apod. alespoň při praktické výuce, dneska ani to ne. Řemesla technická nikdo nepropaguje, nebo jsem si toho nevšimla. Je to složité.

Ano, tak to asi bude. Ale jistě nejsou všechna řemesla rodinná. Jak to dělají v zahraničí, přece se to musí lidé někde naučit?

Jak to chodí v zahraničí nevím, nicméně již před dvaceti lety se tradovalo, že většina Němců si nenechává opravit např. pračku, protože oprava je zpravidla dražší než pračka nová. U nás se to tomuto stavu již blíží. Je hodně řemeslných oborů, které mohou díky levné sériové výrobě zaniknout.

Částečně je to určitě pravda, zas až tak velké spiknutí bych v tom ale neviděl. Větší vliv má podle mě to, že výrobci při výrobě šetří a tak jsou součástky v takové kvalitě, aby většina z nich vydržela po dobu záruky.

Pro výrobce je podle mě lepší když výrobek morálně zestárne a uživatel ho dobrovolně vymění za nový. Pokud totiž musí výrobek vyhodit kvůli poruše, pravděpodobně příště sáhne po jiné značce a ještě před danou značkou varuje známé. To by se museli výrobci domluvit na tom, že to tak budou dělat všichni. Pak by spotřebitel neměl úniku. I to je samozřejmě možné, nepovažuji to ale za pravděpodobné.

Většina elektroniky je vyměněna proto, že morálně zastará. U elektroniky, která morálně prakticky nezastarává (např. přepěťová ochrana nebo dálkově ovládaná zásuvka) bych úmyslu celkem věřil. Elektroniky, která morálně nezastarává, je ale poměrně málo a je velmi levná.

U zmíněné flash paměti nebo paměťové karty je prý omezený počet zápisů proto, že výrobce není schopen (resp. ochoten) garantovat větší počet cyklů (pak mi ale zase nesedí, že někteří poskytují pětiletou nebo možná i víceletou záruku). Na druhou stranu je divné, že o tom zákazníka dostatečně neinformují.
Kolik lidí dnes používá třeba 256 MB flash paměť? Pokud ji ještě někdo používá, tak pravděpodobně tak málo, že nedosáhne omezeného počtu cyklů. Postup výrobců nemusí být jednotný. Někdo může spoléhat na morální zastarávání a někdo na omezení počtu cyklů.

Zajímavé je, že kromě několika diskutujících na internetu, situace kolem učňovského školství asi nikoho neznepokojuje. To, že zatím není akutní nedostatek řemeslníků si vysvětluji tím, že NAPŘÍKLAD zmíněné šití bot už u nás prakticky neexistuje a opravy provádí vyučení před mnoha lety, případně cizinci. A ani těch oprav není potřeba tolik, protože nové boty stojí skoro stejně jako náročnější oprava.

Zvlášť bohaté lidi by měl nedostatek řemeslníků zajímat. Chudší lidé si leccos udělají sami (třeba i rozvody elektřiny nebo vody a to i přesto, že to je potencionálně nebezpečné). Řemeslníci asi zcela nezaniknou (vyjma některých oborů), pokud jich ale bude nedostatek, bude jejich práce enormně drahá. Ostatně už dnes si většina schopných řemeslníků vydělá o hodně víc, než duševně pracující.
Nejlepší by bylo kdyby situaci vyřešil trh. Tomu se to ale zatím nedaří.

Jistě, ale je to od zdi ke zdi. Jako mnohé. Pokud se nebude vůbec mluvit o problematice, která s tím souvisí, tak se to těžko změní. Netoužím po nějakém Rudém právu se slévačem na 1. straně, ale něco normálního o řemeslnících by se snad napsat mohlo. Nejen o tom, že podvádějí a nedávají účtenky :).

Z čeho platí bydlení (výrazně) podprůměrně placení zaměstnanci je pro mě záhadou (asi bydlí u rodičů, nebo bydlí víc cizích lidí v jednom bytě či v jedné místnosti). Známí platí za bydlení většinou tolik, že tolik někteří zaměstnanci ani nevydělají. A to nebydlí nějak luxusně, zpravidla jde o byty DO velikosti 3+1 (včetně) a většina je v paneláku (ano, v těch panelácích, kterým se mnozí po revoluci posmívali, nazývali je králíkárnami a věřili v jejich brzkou likvidaci).

Když majitelům je všechno málo. Copak můžu dát za nájem 6-8.000 a k tomu platby za odpad, elektřinu, plyn, vodu, topení - na to prostě nemám.

To jo, Mám si dát inzerát - hledám starší ženu ke společnému bydlení a placení nákladů, značka chrápu málo? Možná to časem bude jediné možné řešení.

No, MUSÍ dělat oba dva, jeden plat jde na bydlení a z druhého se žije. Jestliže mají nějakou půjčku, děti apod., musí pomoct rodiče. Situace je stejná jako před 30ti roky. Jistě, existuje hodně lidí, kteří takové problémy nemají. Ale co znám, tak to mají složité a jsou rádi za příspěvek na bydlení. Mám 3 děti, dva jsou ženatí, mají děti, všichni jsou na tom rozdílně jak se vzděláním, tak s platy, je to jak statistika v praxi.

Z jednoho podprůměrného platu kvalitativně podprůměrné bydlení někdy ani nezaplatíte. Panelákové byty 3+1 se v Praze na vrcholu bubliny kupovali za 2,5-3 miliony. Ti, kteří si ho koupili, platili a platí za hypo+poplatky 20 a víc tisíc měsíčně. A to odpovídá spíš průměrnému platu.

Děti jsou luxus, jehož pořízení by měl každý řádně zvážit. Situace je v lecčem podobná jako před 30 lety. Ani tehdy nebyl "luxusní" panelákový byt o dispozici 3+1 pro každého. Rozdíl je v tom, že před těmi 30 lety byly ty byty alespoň nové, dnes jsou levnější byty u konce životnosti (rekonstruované jsou výrazně dražší) a jen třeba takové lino nebo koberec nejsou záležitostí v řádu stokorun, ale tisíců (utratit 100 tis. za drobné rekonstrukce není vůbec problém). Naopak výhodou dneška je to, že starší vybavení je možné sehnat za zlomek ceny nového.

Ano, dneska je náročná doba. Norma je postavená hodně vysoko. Ale nemůžete pořád hledět jen na peníze, to by nikdo žádné děti neměl. Mladí, u kterých bydlím, mají celkem dobrý příjem, zbyde jim dost i po zaplacení hypotéky a všech nákladů. Přesto se dětí bojí, že prý nebudou mít peníze na všechny zájmy případných dětí apod. Ani moje děti neměly to nejlepší, co bylo. Kdybych se na to měla dívat jejich očima, nikdy bych děti nemohla mít. A byla bych velice ochuzená. Ovšem, také i z toho důvodu jsem dneska celkem chudá. Všechno má své.

"Ale nemůžete pořád hledět jen na peníze, to by nikdo žádné děti neměl."
Bohatí a chudí si mohou děti pořizovat bez dlouhého rozmýšlení. Ti první si mohou dovolit externí pracovní síly (chůvy, uklízečky apod.) a ti druzí jsou na tom s dětmi finančně víceméně stejně s dětmi jako bez nich (ať už by chudá žena bez dětí pracovala, nebo ne, vyšlo by to finančně přibližně stejně). Nejohroženější je chudnoucí střední třída (především její spodní část), která významně pociťuje výpadek příjmu ženy (rodičovská dovolená, nemocné děti). Situace se bude nepochybně dál zhoršovat, je jen otázkou, jak moc vážné to bude.

Vaši mladí se možná bojí toho, že se "pořízením" dětí propadnou ze střední třídy mezi chudé a to samozřejmě není lákavá představa. Jestli je ta obava reálná, nebo přehnaná, samozřejmě nevím, neznám je.

Jistě, máte pravdu. My jsme to měli stejné, když byly děti malé, měli jsme méně peněz. Ale to je dočasné.

Také jsou starší, rozumnější, uvážlivější - nejednají bez rozmyslu. Ovšem, jistě jsou lidé, kteří mají děti bez rozmyslu, já o nich jen slýchám, právě od snachy, je gynekoložka a dělá i na porodnici. Ani bych nevěřila, jaké ženské jsou na světě ! Jedné je 24 a už má 6 dětí, všechny v domovech . Žádné neuvolnila k adopci. Nikdo jí nemůže zakázat mít děti, sterilizovat, nic takového. Je bílá jak padlý sníh, žádná cikánka. A takových prý je... Nechápu to.