V podstatě jednoduše: přihlásíte se (ověřeně) do aplikace před tím notářem (lékařem), ten si opíše jednorázový jedinečný kód, zapíše to do své evidence jako při ověření podpisu (doktor jako poznámku do dokumentace) a pošle to buď "datovým kanálem" nebo elektronicky podepsaným e-mailem (přinejhorším doporučeným dopisem) na ouřad, kde se to spáruje.
Pokud by bylo podezření, že pobíratel důchodu podváděl, je na státu, aby to dokázal - najít záznam v evidenci notáře či lékaře by neměl být problém; a pokud se nenalezne, muselo by se dokázat, jak mohl ten e-mail (dopis...) přijít. Každopádně pak už dokazuje stát, v rámci vyšetřování podvodu.
Jestli to chápu správně, tak rozdíl, oproti tomu, kdy nikomu neřeknu, že jsem v zahraničí a jen si nechám prostředky zasílat na český účet a z něj si je budu sám převádět do zahraničí (nebo vybírat v místě z bankomatu a platit platební kartou) je jen ten, že v případě, že ČSSZ požádám o přeposílání, tak částka bude přepočtena dle "středového" kurzu ČNB a ne dle deviza-prodej mojí banky (nebo kurzem které používá na své platební kartě, což může být i kurz karetní asociace (kreditky Hello), což je velmi blízko středu). Výměnou za tuto výhodu budu muset několikrát do roka postupovat torturu cestování do nějakého správního střediska v dané zemi a dokazovat, že jsem živý. No, na žití někde na pláži to úplně není. A co taková plavba kolem světa, to je i na několik let....
Přitom by stačil třeba rozhovor přes Skype nebo něco takového.
Hlavní problém vidím v tom, že se ke každému ČSSZ (stát) chová, jako k největšímu podvodníkovi, který by chtěl vybírat peníze i po smrti. (Respektive: příbuzní...) Mělo by stačit odhalovat a tvrdě (a rychle) trestat podvody - a ne uvalit ouřední povinnost "prokazovat, že žiju"! Kampak se poděla presumpce neviny?
Jenže ono by bylo náročné a nákladné (pro stát) kontrolovat důchodce v zahraničí... A protože ouřad zhruba předpokládá, že když kařdej druhej bude pobírat průměrně tři měsíce neoprávněně dávky, tak to při počtu důchodců v zahraničí bude tolik a tolik milionů
(což v konečném důsledku není zdaleka pravda), radši uvalí povinnost na tisíce lidí, která je bude (rozpočítáno) stát jen pár stovek měsíčně za notáře a poštu; krát tisíce postižených, krát 12 měsíců - a ve výsledku to bude dražší - jen se to nebude platit ze společné kasy, ale z těch vyplacených důchodů.
Informace o úmrtí fungují i mezinárodně - když zemře český občan v zahraničí, stát by se to měl dozvědět. Možná v některých méně rozvinutých zemích by to zafungovat nemuselo, ale zase by neměl být problém v případě pochybnosti zkusit důchodce vypátrat a případně platby zastavit, ty neoprávněně vyplacené vymáhat zpět. Ono by to v součtu nebylo tolik, kolik zaplatí všichni za neustálé dokazování.