Názory k článku Češi žijí od výplaty k výplatě a rezervy si netvoří

Zdravim, k problematice pujcek bych rekl toto.
Je na zdravem uvazeni kazdeho jak velke zadluzeni si dovoli, myslim, ze rozumne splatky dluhu by nemeli prekrocit 30% prijmu. Nicmene mnohdy je vyhodnejsi poridit si urcitou vec na splatky, protoze ji muzete hned pouzivat, napr. vuz. Pokud by jste si na nej odkladali mesicne castku ve vysi splatky tak cekate nekolik let, takto jej mate hned a muzete jej pouzivat. Samozrejme to take neco stoji a nesmite prestat splacet.
Nicmene tvoreni rezerv, je v nasi zemi velmi tezke. Ja sam mam prijmy v cistem, nad celostatnim prumerem, nicmene pracoval jsem i za 15 hrubeho. Vim, tak ze je tezke z 12 tisic vyjit, natoz pak setrit nejake penize. Pri dnesnich nakladech, kdy navzdory krizi ceny leti nahoru, si jen malokdo muze dovolit setrit. Takovito lide pak bohuzel stale balancuji na hranici bidy, kdy i banalni nemoc, je muze dostat do problemu.
Spise by se mel pruzkum zamerit, jake prijmove kategorie, maji jake uspory, nez rici, ze radeji vsechno prozerem.......

Kromě hypotéky, ale tam není vyhnutí. U auta přeci není problém koupit starý auto. I třeba za 30 tisíc se dá koupit auto který vydrží pár let a najezděj se s ním desítky tisíc km. Chce sice víc oprav, ale ty vyjdou většinou levnějc než pojištění nového auta.

Akorát že zaplatíte tu „úžasnou“ zelenou daň v podobě 10.000 za převod staršího auta. Jak úchvatný nástroj k likvidaci vesnice!

Nojo, teď už je vlastně ta zlodějská pokuta.

kdyby jste nebyla hloupa tak 10.000 platit nemusite.
jinak z ceho si maj asi lidi delat rezervy,kdyz stezi vyjdou s vejplatou,mrzi me ze ziju v tomhle state

Za vozidla, vyrobená po r. 2000 se daň z převodu neplatí. A se starším autem se to dá udělat tak, že si ho ,,půjčíte", t. j. majitel zůstane papírově stejný, ale s autem jezdí a pojištění platí někdo jiný.

Já bych si třeba auto za 30 000 nekoupil. Když neznám jeho historii, nevím co to je zač, nevím zda mi neupadne kolo, či zda kvůli špatnému technickému stavu někoho nenabourám, když autu vypoví brzdy… (bazar Auto Pytela Vyškov).

I kdyby bylo auto na sůj věk v pořádku a chtělo čas od času nějakou tu opravu…, ano, jejich cena je většinou nižší než úroky z úvěru, leasingu a pojištění nového auta za 400 tisíc, ale… ne každý je ochotný jezdit s autem každé dva měsíce do servisu, trpět, že mu auto nepojede, když to bude potřebovat a jezdit se strachem zda nezůstane trčet někde na cestě.

O tom to není, že někde zůstaneš viset. To se ti může stát s podobnou pravděpodobností i u nového.
Je to o nutnosti výměn dožilých částí: spojka, rozvody, destičky, nápně, filtry… Takže nutnost dalších 30.000 do toho dát.

A pokud nechceš dávat nic, nevážíš si života svého, ani života bližních. Nicméně potom je lépe koupit Favorita za 10.000 a nevyhazovat 30.000

Jak na co a za jakých podmínek. Já třeba téměř všechno, co za rok ušetřím, dám do mimořádné předčasné splátky hypotéky (zadarmo v období změny fixace). Celkem ty řádné měsíční + mimořádné roční splátky na těch 30% vydají. V lednu mě vyrazili z práce, získal jsem socialistické 3 měsíční odstupné (samozřejmě od února pracuju jinde), tak v září tu hypotéku doplatím úplně a to už bude o dost víc než 30% příjmů.

Myslím si, že ten člověk to s těmi 30% myslel právě pro zmíněnou skupinu s příjmy 15–20 tisíc hrubého.
Lidé kteří vydělávají více jak 20 tisíc zase počítají trošku jinak. Ti s vyššími příjmy zase jinak… přinejmenším se dají u určitých skupin lidí vypozorovat podobné preference a zvyky.

P.S. Také pochopitelně záleží na celkové zajištěnosti a celkovém finančním toku vztaženém na celou rodinu.

Me vubec ne, pokud mi vsechny ostatni platby pokryje dalsich 30% a zbytek 40% mam zcela volnych, tzv. na blbosti.
Co se tyka nakupu vozu, ktery jste tu dal rozebirali, mel jsem na mysli vuz kolem rekneme 100 tis. Nemusi to byt prece nic luxusniho, ale jezdiciho a spolehliveho. Mel jsem i levnejsi vozy, ale zkusenost rika, ze co usetrite na cene, nasypete do oprav............

Zkus se na to podivat z druhe strany: vetsina lidi ma podprumerny plat, 10–15 000 cisteho.Z toho 30% je 3–4500, a zkus si z toho vzit hypoteku na ten nejmensi bytecek v nejake zapadle dire.

Ja bych neresil % z prijmu, ale kolik mi mesicne zhrba zbyde, kdyz zaplatim nejnutnejsi veci – jidlo, obleceni, bydleni, atd.

Souhlas. Není zase tak moc důležité jaká je absolutní výše finančních toků domácnosti, jako spíš celková bilance. Viděl bych to to tak, že zdravě hospodařící domácnost by měla tvořit nějakých minimálně 10 procent dlouhodobých a stejně tolik krátkodobých rezerv. Čím víc, tím líp samozřejmě. Jestli to ostatní dá za splátky dluhů, dovolenou, nebo prostě prolije hrdlem celkem jedno.

zajímavý rozbor o kterém se nám kdysi ani nesnilo.Majetek jedněch je třeba vykoupit bídou druhých.Ale říká se tomu svoboda.Takže těch 10 % je svobodných,ale chudých.A dalších x procent je skorochudých,sed­řených,ale svobodných – vybrali si to sami.Ale několik procent je svobodných a bezstarostných.

Za socialismu jsme byli chudí v podstatě všichni (teda až na pár komunistických papalášů a veksláků) a zároveň jsme byli i nesvobodní. Tu chudobu i tu nesvobodu si většina lidí pouze neuvědomovala, protože jsme v tom byli všichni svorně a stejně. Navíc za socialismu byla mnohem menší nabídka zboží a služeb, takže lidé byli vystaveni daleko menšímu množství svodů stále něco kupovat.
Sám před sebou si např. na svém vlastním příkladu rozeberte kolik zbytečností jste nakoupil jen proto, že jste je prostě chtěl mít. Kdybyste si nákup všech těchto předmětů a služeb odpustil, mohl jste ušetřené peníze třeba investovat a teď na tom být finančně o něco lépe. :-p

skoro 80% obyvatel ČR žije z příjmu, rovnajícímu se mediánu průměrné mzdy, tedy z cca 12 – 14.000 Kč čistého měsíčně na osobu, u důchodců dva až tři tisíce odečtěte. Teď si sečtěte povinné výdaje (nájem, voda, plyn, elektřina, teplo, radio, TV, telefon, lékaři a léky) a zkuste spočítat, kolik vám zbyde na den! (u nás to dělá 180 Kč na oba denně)! A teď mi řekněte, jak s takovýmto příjmem něco ušetřit! A to máme ještě oba tu neskonalou kliku, že jsme důchodci, takže nemusíme řešit fakt, že ze dne na den můžeme přijít o práci.

Neznám nikoho kdo má tak málo. A důchodci maj většinou tak 10 – 11, ale když jsou 2, tak už tu domácnost hravě utáhnou a dost jim zbyde. Navíc když dřív pracovali, tak maj zařízený bydlení a našetřeno, holt si nemůžou koupit např. novej nábytek, ale o to už ani nestojej.

Neznáte nikoho, kdo má tak málo? Tak to asi žijete v rezervaci, protože já znám takových lidí hodně, včetně těch důchodců. I důchodci, kteří celý život pracovali, je jim 75 let a mají cca 8.500,– Kč důchodu. když se důchodci potento lednice nebo pračka, hned mají problém, a ne že ne.

A to ještě neberete v úvahu rodiny s dětmi, kde je ten příjem na hlavu ještě o něco menší, ale vy myslíte, že někdy tomu bylo nějak jinak?
Za socialismu byl ve druhé polovině osmdesátých let průměrný čistý příjem na hlavu někde kolem 15–17 stovek a důchodci na tom byli ještě o něco hůř. Pokud počítáte tehdejší cenovou hladinu tak se lidem žilo ještě o dost hůř než v dnešní době. Je ovšem pravdou, že riziko ztráty zaměstnání za socialismu nehrozilo a to vlastně ani tomu, kdo svou práci totálně flákal.

Vzhledem k tomu ze ceny jsou proti socializmu cca 10-ti nasobne (neplati pro nemovitosti), byl prijem 1500–1700 zhruba odpovidajici (spise trochu vyssi) nez aktualni. Takze z tohoto pohledu je situace prinejmensim srovnatelna. Zbyva pripocitat dnesni riziko ztraty prace, macesske chovani statu k rodinam s detmi + par dalsich aktualnich bonusu, abychom meli bilanci uplnou…

„Za socialismu jsme byli chudí v podstatě všichni“

Ano, to je v podstatě pravda. Mě jen zaráží, že po dvaceti letech budování kapitalismu, je ta socialistická chudoba – byt 3+1 na sídlišti v paneláku, splácený jednorázově jedním ročním platem a poté 10% jednoho platu (jednoho platu, ne příjmu celé rodiny), pro většinu mladých dnes nedosažitelný sen.

Ale jo, můžeme se utěšovat že ta ojetá Felicie je mnooohem lepší, nežli bývala 100 vka, či 105 ka. Některá má i ten ajrbak, to neměl tehdá ani okresní tajemník.

Já po těch starých časech opravdu nesmutním, to ne. Jen je mi líto, že to tak dnes je.

Věčná otázka: Nechat lidi svobodně žít s jejich právem na „hloupost“ nebo by měl stát chránit lidi před jejich vlastní „hloupostí“ za cenu omezení svobody (v podobě spotřebitelských nebo protilichvářských zákonů).
Nejspravedlivější by bylo kdyby se člověk mohl rozhodnout zda se bude řídit zákony pro „chytré“ nebo pro „hloupé“, zda chce víc svobody nebo víc ochrany, ale co když toto rozhodnutí bude dělat „hlupák“? :-).

Jak by si měli Češi se svými historickými zkušenostmi tvořit rezervy? Přece v celém dvacátem století, kdykoliv se podařilo někomu něco našetřit, to stát zabavil, a dotyčný mohl být rád, když ho navíc neodsoudili k smrti. Na druhou stranu se stát o nezodpovědné rozhazovače vždy nějak postaral. Tak proč si utrhovat od huby a šetřit, kdaž nakonec skončíte stejně jako ten, kdo žádné rezervy netvoří?

No ale co mám teda s těma prachama dělat ? :)

Zdejší „gold bugs“ by ti poradili – cpát do zlata. :-P

To je špatné, ale logické. Jinak by se každej pojistil, dal výpověď(nebo by ho nechali třeba jít dohodou) a žil by z pojistky.

Tak ať si to pojišťovna nějak ošetří. Umí milión kliček a výluk a tohle ne? Realita je taková, že spousta lidí je donucena (více či méně vybíravě) k odchodu dohodou. Pojistka, která nezahrnuje dohodu je pro mě (a zjevně i spoustu jiných) bezcenná a neuzavřu ji. Tedy pokud její uzavření nebude podmínkou jiného produktu, který svou výhodností vyváží nevýhodnost takové pojistky.

Tak si založte vlastní pojišťovnu, chytráku. Můžete pak lidem nabízet supervýhodné produkty.

Šlápl jsem vám na kuří oko? :-D Nebo máte k tomuto typu reakce jiný důvod?

2 játyon:
A co výhodného jste lidem nabídl Vy, co jste pro ně udělal, že tak radíte?

Přesně tak, třeba se u něj pak všichni pojistíme :)
Pojišťovny se musej krejt, zvlášť v česku kde je hromada vykuků co by chtěli všechno nejlíp zadarmo.

Časový rozpor za hlavní problém nepovažuji, uváděnou děravost podmínek ano. Sám mám pojištění ztráty příjmu uzavřeno, ale šance na plnění jsou loterie – podmínky jsou příliš specifické a člověk by musel mít opravdu „štěstí“ aby ty peníze spatřil.
Bohužel, nabídka pojistitelů se v tomto ohledu příliš neliší a nějaký test toho, nakolik bylo kým skutečně plněno jsem zatím neviděl (je to poměrně specifický produkt a evidentně ne tak rozšíření, takže počty plnění musely být malé. To je rozdíl například oproti pojištění auta/domu, kdy můžete poměrně snadno zjistit, jak je který pojistitel ochoten plnit a jak rychlý je…).

1) Vysoké životní náklady a nízké mzdy v ČR. Mediánová čistá mzda je někde kolem 17 tisíc korun. Mnoho lidí musí žít i daleko nižším příjmem. Ceny základních životních potřeb ale velmi rychle rostou – tržní nájmy či ceny elektřiny už přesáhly průměrné ceny v EU, nemluvě například o telekomunikačních službách, kde máme snad nejvyšší ceny v EU. Ve výsledku tedy z takových platů zejména rodiny s dětmi nemají šanci si něco významného našetřit.
2) Spotřebitelské úvěry. Finanční gramotnost je u nás velmi nízká a zejména chudí lidé si neuvědomují, že spotřebitelský úvěr je pro ně to nejhorší možné zlo, které je uvrhává do stále větší chudoby. Základní pravidlo pro chudé by mělo znít, že čím později koupím a čím méně si na to půjčím, tím se budu mít lépe.

Toužíš po půjčce? Spočti si, kolik vyděláš měsíčně čistého a kolik utratíš. Pokud budeš v plusu, odečti ze zbytku 5% a vyjde ti reálná výše měsíční splátky. Pouvažuj o perspektivě v zaměstnání (jak dlouho mám ještě šanci pracovat?) a dostaneš dobu splácení, kterou nesmíš překročit, pokud nechceš být v průšvihu. No a potom už jen zbývá najít nějakou finanční instituci, která se do těchto mantinelů i se svou marží vejde! Naděje, že budeš úspěšný, je v řádu jednotek procent. To samé platí i pro případné vytváření finančních rezerv, pokud patříš k těm málo šťastným, kteří vydělají víc, než nutně potřebují.

Češi nehospodaří s ohledem na budoucí rizika a dávají přednost okamžité spotřebě.
Tou okamžitou spotřebou jsou myšleny nájmy či splátky hypoték, energie, jídlo, ošacení, zdravotnictví …? Nevím, když se podívám do domácností řady běžných občanů, nic zbytečného tam nevidím. Lednička, telka, splachovací WC, sporák, teplá voda, mikrovlnka – to je luxus? Mají snad jít pod most a svítit loučemi? Máme přece 21. století!

Hrozně se mi líbí srovnání s civilizovanějšími zeměmi: Češi mají málo penzijního připojištění, Češi vypijí méně kávy, Češi mají málo životního pojištění, Češi málo stavebně spoří, Češi mají … Domnívají se politici a analytici, že při 5× nižších příjmech a stejných nebo dokonce vyšších cenách jsou schopni Češi vytvořit jakési finanční perpetum mobile? Naopak, řada cizinců nás obdivuje, že při tak nízkých příjmech a vysokých výdajích jsme schopni ještě uspořit např. na auto a toto provozovat – z jejich pohledu na příjmy/výdaje jezdí většina našich občanů v Mercedesech – v cizině získají Mercedesa za např. 4 roky práce, u nás za 6 let získáte malé holátko z Mladé Boleslavi. Ale v průměru budou mít občané na obou frontách vlastní „automobil“.

Pro Ma (neregistrovaný) ---.52.broadband9­.iol.cz dnes 9:00: rozdíl mezi socialismem a nynější „demokracií“ je asi tak v tom, že „kdysi chudobu i tu nesvobodu si většina lidí pouze neuvědomovala“ – dnes si ji uvědomuje, ale je jí to jinak prd platné, protože se nemá jak bránit. Řeknete snad svému zaměstnavateli, že máte měsíčně výdaje 15 tisíc a že chcete, aby vám desítku měsíčně přidal, zvláště když vidíte, že i přes krizi si pořídil nového Mercedesa? Nebo řeknete státu, že nechcete platit za litr benzínu 30 CZK, když má hodnotu jen 15 CZK a že kWh elektřiny chcete o 90 % levněji?
Na svém vlastním příkladu si ukážu, co bych si tak ještě měl pořídit, abych vypadal jak občan žijící v civilizované společnosti 21. století: nové auto, abych nemusel Zemi zatěžovat zbytečnými splodinami a vyšší spotřebou benzínu, nový indukční sporák, nové bydlení, abych nemusel žít v králíkárně nevhodné už v minulém století dle p. Havla k bydlení, abych nemusel Zemi zatěžovat příliš velkou spotřebou elektříny, novou ledničku z těch samých důvodů, novou TV z těch samých důvodů, atd. atd. A že výrobci těchto zařízení krachují z nedostatku odbytu? Ano, musím-li hradit jiné či nové platby, na nákup nových, modernějších věcí mi tedy nezbývá. Pokud mi někdo sáhne na příjmy a zároveň dál zvýší výdaje (např. zdravotnictví, školství, bydlení …), kam to celé asi půjde? Z těchto restrikcí se ekonomika určitě neoživí …

„když se podívám do domácností řady běžných občanů, nic zbytečného tam nevidím. Lednička, telka, splachovací WC, sporák, teplá voda, mikrovlnka“

No jedna věc tam je úplně zbytečná, ne? Já kdybych skuhral, že nemám prachy, tak bych si teda telku nekupoval. (Já jsem si ji teda nekupoval, ani když neskuhrám, přitáhla ji přítelkyně.)

Nezlobte se, ale proč by mě měl šéf přidávat pouze na základě toho, že bych to po něm chtěl bez ohledu na to, jak hodnotná je moje práce pro firmu? A že si pořídil Mercedesa? A co je mě do toho? Z takovýchto důvodů se snad nikomu nepřidávalo ani za socialismu, natož v dnešním společenském systému. :-D
V dnešním společenském systému se přidává pouze na základě toho jak silnou jmáte pozici ve firmě a tedy jak moc můžete svého šéfa „zmáčknout“ o peníze. :-D Silná pozice se typicky (ne jenom) buduje na základě vysoké kvalifikace a schopnosti pro firmu odvádět práci na kterou se těžko hledá náhradník. :-D Takže jedna z rad pro nespokojence se svou současnou pracovní pozicí by mohla znít – „Učte se a zvyšujte si svou pracovní kvalifikaci! V ideálním případě se staňte pro svou firmu nepostradatelným.“ – dokonce i jeden z tatíčků Komunistů Lenin říkával něco podobného „Účiť sja! Účiť sja! Účiť sja!“. Takže tato rada zřejmě platila dokonce i za éry soudruhů. :-D

Postradatelný je každý. Tipuji, že vy určitě.

To, zda si šéf může dovolit koupit si nové auto, ukazuje nepřímo na to, jak firma prosperuje. Na základě této, ale i spousty dalších, informací se pak dá usuzovat na to zda je vaše ohodnocení přiměřené.

Souhlasím, že pracovní poměr je oboustraný vztah. Pokud za danou práci nedostanu finanční odměnu jakou potřebuji, hledám jinou, nebo lépe placenou práci (jejíž ohodnocení koresponduje s mými aktuálními finančními požadavky). I kdyby mi někdo platil málo za nicnedělání, je to prostě pořád méně než potřebuji/chci.

P.S. Je pochopitelné, že za život přijde spousta kritických okamžiků, kdy takovou práci nebudete moci sehnat, ale je potřeba mít tuto myšlenku stále na zřeteli…
Radši nechtějte vědět, proč je kolem nás stále více hajzlů, kteří jsou schopni vám ukrást i nos mezi očima. Toto jsou ale lidé značně nezdrženliví… tak bacha na ně!

Každý je jistě postradatelný, jen záleží na nákladech vynaložených na změnu zaměstnance. Některého zaměstnance je možné vyměnit s minimálními náklady, u jiného by to firmu bolelo natolik, že takového člověka raději v rámci možností dobře zaplatí. Stále nevím co má s touto záležitostí co dělat fakt v jakém autě majitel firmy momentálně jezdí. A že firma prosperuje? To přece může být zásluhou ostatních pracovníků, to obecně neznamená, že na tom mám zásluhu také i já a že mám tedy pouze z důvodů prosperity firmy nějaký automatický nárok na zvyšování platu.

Mimochodem, nechápu proč diskuzi převádíte do osobní roviny a snažíte se mě napadat. :-D Pokud máte nějaký psychický problém, navštivte psychologa či psychiatra, „drsná huba“ na internetu vám od těch problémů nejspíš neuleví. :-)

Ma, omlouvám se vám za to nařčení z postradatelnosti.

Chtěl jsem udělat „legraci“ na to, že máte spoustu času na „plkání“ v diskusích a pravděpodobně v pracovní době … :-)

Nějak se mi to vymklo. Tuto část příspěvku, jsem při psaní nedopatřením vymazal. Ještě jednou se omlovám, nechtěl jsem vás napadnout.

Ono ne nadarmo se říká, že hřbitovy jsou plné nepostradatelných. Tak na to pamatuj. Soudě podle posledního odstavce, se za jednoho z nich považuješ.

A co se týče tvé úvahy o nákladech; rozjímáš hezky. Jenže vycházíš z mylného předpokladu, že si to nadřízený dokáže spočítat.

A způsobuješ tak škodu sám sobě, i zaměstnavateli. Sobě tím, že marníš čas doufáním, či sebepodceňováním (Vždyť já tu cenu přeci nemám, vždyť on si to dokáže přeci spočítat.), a nezměníš chlebodárce. No a zaměstnavateli způsobuješ škodu tím, že zabíráš místo ještě většímu blbci, co by na tvém místě makal ještě levněji.

A majitel ať si třeba lítá vrtulníkem. Když dokáže sehnat slušné zakázky a udržett slušné spolupracovníky. Neboť to je jeho úloha.
A ne uškrtit lidi ve firmě tak, že neuživí rodinu. A tak utečou někam, kde ji uživí. Pokud utekli, a ty rodinu neuživíš, uteč také. Vzpamatuj se. To je dvojstranný vztah – nejen zaměstnanec, ale i zaměstnavatel má, a musí si plnit své povinnosti. A když neplní, tak to nevyřeší žádné smlouvání, ani kecy, nebo úvahy.

Typický blaf z příruček ODS! Pozice ve firmě? dělník, jeden z mnoha a řada dalších čeká, až mne šéf vykopne, protože mu nechci lézt do zadku, což je, podle modrého hnoje, základní povinnost každého zaměstnance! A to není všechno! Nějaká modrá kedlubna teď vymyslela, že pokud se šéfovi znelíbíte a dotlačí vás k výpovědi dohodou, nejen že díky ,,vhodně napsanému" posudku jinou práci nedostanete, ale nebudete mít nárok ani na podporu!

No já myslím, že už po tzv. „sametové revoluci“ bylo tak nějak všechno špatně. Velkou privatizací jsme dobrovolně odevzdali a nechali rozkrást majetek podniků spekulantům. Místo abychom podpořili (dotacemi apod.) podnikání a případné investice českých občanů, nalákali jsme sem na zajímavé výhody – daňové úlevy, pozemky za 1,– atd… (na které čech zkrátka nedosáhl) tzv. cizí investory, kteří nám zde vybudovali montovny. Přišli sem za levnou pracovní silou. A tou jsme i zůstali. A je to začarovaný kruh. Takže je jasné, že hlavně mladí musí dnes někde bydlet (nevím jak jinak než hypotékou to ve většině případů řešit). Investovat můžou lidi, kteří mají ty rezervy (tzn. nemají většinou žádné dluhy) a spekulují jak je dál ještě rozšířit.

Banky zůstaly v českých rukou, na klausovo přání půjčovaly podnikům i když bylo jasný že to nevrátěj, holt se držela velká zaměstnanost. Pak se do nich musely nasypat stamiliardy a prodat cizincům. Stejně tak jak dopadly firmy v českých rukou ? Někdo je dostal za pár korun, vytuneloval jí a nechal padnout.
Naopak se mělo hned v r. 90 dát vše cizincům a byli bychom dnes jinde…

Obádám se, že na vaši tuhle poznámku je možné odpovědět pouze okřídleným rčením „Po boji je každý generálem.“
Když už je jasné, jak věc dopadla, tak se vždy vyrojí množství těch, kteří vědí jak se to všechno mělo dříve dělat lépe a radostněji. Je jen škoda, že to všichni ti koumácí nevěděli už dávno dříve, ještě v dobách kdy se o věcech rozhodovalo. Radit teď dnes, co se mělo dělat kdysi v minulosti, sorry, ale to je už celkem nezajímavé. :-D

Já myslím že to politici věděli, jen na to kašlali, brali úplatky ze všech stran a brali to jako zlatej důl. Takže problém všech postkomunistickej zemí jsou jejich zlodějský politici. A dnes už si na to všichni zvykli, takže není vůle schválit nějakej zákon proti korupci nebo ho dokonce prosazovat.

Tady někdo pěkně závidí, co. Nic Vám nebrání vstoupit do politiky a taky si nahrabat.

Dovolila bych si parafrázovat nadpis článku tak aby lépe odpovídal realitě:
Češi si rezervy netvoří, protože žijí od výplaty k výplatě :-(

Pokládám podobné články nebo aspoň jejich části v dnešní době za, mírně řečeno, impertinentní. Když řeknu A, dodám taky B. Minimálně bych se zamyslel nad důvody. Nebo alespoň nad tím, odkdy?

pracuji ve firmě na výrobu jakýkoliv zamků, dnes nám oznámili, že až do konce dubna budem každý pátek doma a vezmou nám týden dovolené. odbory prosazovali 70 % při odstávce ale ted nějak povolili a tu dovolenou jim schválili, že je to pro firmu finan¨čně lepší- odvody, soc. a zdra. pojištění, když nejsou zakázky a nevěříme že budou tak příjdem o celou dovolenou- za práci mám 12 000 měc¨síčně,nejmladší holku na škole, starší dva si už vydělávají škola ji baví a mě hrozí že budu platit další roky studia ale to se snad nějak zvládne, každý den vařím teplé jídlo, kluk je doma a je v práci bez oběda- děla na stavbě.- nejstqarší holka je pryč ale taky chce jídlo když přijede na návštěvu s přítelem. manžel dělá v autom. průmyslu. ten zaplatí jen inkaso a vodu asi tak průměrem 3000 a šmytec. na domácnost nic nedá nic nekoupí . jen všechno vráží do svých zálib já kupuju všechno od zubní pasty, přes toaleták všechno. kluk mi dává 2000 na jídlo a tak to nějak plácáme a z čeho pak mám tvořit rezervy to se mě pak líbí tyhle průzkumy

Situaci Vám nezávidím, ale nějaká cesta tam vidět určitě je. Především nezvládáte své chapy. Není možné, aby část rodiny (manžel) utrácela za zbytné věci (záliby), zatímco druhá (manželka a nezaopatřené dítě) neměla na nezbytné (jídlo, studium) a ještě dotovala dalšího člověka s vlastním příjmem.

Řešením je společný rozpočet, kde na jedné straně budou všechny příjmy (Vaše, manželovy a od syna), na druhé nezbytné výdaje. Teprv z toho co zbyde je možné financovat nějaké záliby kohokoli z rodiny. Navíc by bylo více než vhodné část této přebytkové sumy, řekněme polovinu, věnovat na tvorbu rezerv.

Příjmovou stránku byste měla posílit zvýšením synova příspěvku. Z toho co píšete už dostudoval a je výdělečně činný. Tudíž není možné, abyste ho dál dotovali. Dva tisíce měsíčně za jídlo, bydlení a energie Vám náklady s ním spojené téměř jistě nepokryjí. Zvedněte mu příspěvek např. na dvojnásobek. Pokud bude protestovat, vysvětlete mu, že doteď rodina živila jeho a je na čase aby jí to začal vracet. Může si klidně najít něco lacinějšího když se mu to bude zdát příliš. Pro Vás by to bylo zlepšení rozpočtu a pro něj škola života.

Tohle je velmi rozumný názor. Taky si myslím, že tohle je jediná rozumná cesta jak ven z těch popisovaných problémů.

Teda Hanko, Vy jste exot. Z čeho máme spořit, když manžel nedá na domácnost ani korunu a veškerý příjem utratí za své koníčky? Ještě napište, že chcete sociální podporu na svoje vlastní koníčky a že syn a dcera, co se už osamostatnili, taky nemají na svoje koníčky, pak ještě že nemáte na koupi Hradčan a taky každý rok na cestu kolem světa… Vždyť vy jste vlastně chudáci, i to auto už je staré a nový barák by to chtělo, a soused má chatu a druhý soused rybník s kaprama…
Pokud nemáte z čeho šetřit, co kdyby manžel např. omezil ty svoje koníčky?

Že Češi žijí od výplaty k výplatě tomu rozumím. Když průměrná mzda je asi 22 000 Kč, tak většina pracujících lidí (a k tomu nejsou zařazení manuálně pracující) si vdělá asi kolem 16 000,–. K zajištění alespoň průměrné úrovně ( tj. schopnost alespoň jednou za měsíc si zajít s rodinou na oběd do restaurace, do kina, na kafe, do divadla, zalyžovat si a zajít si do aquaparku, tak by potřeboval mít alespoň 30 000,– čistá ruka. Tak vážení ekonomičtí anylytici, poraďte těmto lidém, jak si mají z deficitu vytvořit rezervy. Kdo na to přijde, určitě jej čeká Nobelova cena.

Volební kampaň ODS už začala. Čeká vás spousta kvalifikovaných blábolů, jak cestou po modré všechno vyřešit! Ale počítejte s tím, že realita bude ještě o dost horší, než po volbách v r. 2006, protože teď už opravdu není co rozkrást.

Jednak není co rozkrást, druhak v ekonomice chybí peníze, které lidi platí do hypoték a třeťak ty, které lidi začali šetřit, protože nedej bože, kdyby přišli o práci. A kola se začínají roztáčet na druhou stranu. Bude hůře, přátelé, připravme se…

Nejvíc mě pobavil návrh na zvýšení zaměstnanosti z kuchyně ODS – sleva na pojistném celých Kč 3800,– / rok pro zaměstnavatele, který vytvoří nové pracovní místo :-DDD – k popukání !!!

Stejná pitomost, jako před minulými volbami, kdy Nečas plácal cosi o tom, že každý člověk bude mít nárok na 6.000,– Kč od státu a pokud si vydělá víc, bude mít vyšší částku zdaněnou. Nějak mu hochovi ušlo, že jsou lidé, pro které je to měsíční mzda a že když totéž dostanou za nic od státu, že se na práci vybodnou, což bude demoralizující i pro ty, co budou jen těsně nad tou částkou. Mají chodit do práce za osmičku brutto nebo si lehnout, mít hafo volného času a mít šestku netto? V průběhu volbení kampaně pak tahle myšlenka taky nějak vyšuměla do ztracena.
Uvidíte, jaké pitomosti se ještě před volbami objeví. Kdyby jim ke korytům pomohl Avatar nebo Harry Potter, tak vám slíbí promítání zadarmo i pro celou rodinu včetně nemluvňat. To zas uslyšíme krávovin, až nás budou uši brnět, už se na to docela těším!! Nic nebude problém a budeme mít ráj na zemi, jen vokousat ty pečený holuby, co nad náma budou lítat.

Už bych měla jít spát. Volbení = volební.

Já bych spořila,jsem vážně velmi skromná,stačí mi málo,ale bohužel,ze svojí minimální mzdy mi občas nezůstane ani na jídlo, natož něco ušetřit. A pokud onemocním, bude ze mně bezdomovec, protože nebudu mít ani na nájem. Ráda bych měla rezervu, ale nějak se mi nedaří.

přečetla jsem si názory na můj včerejší příspěvek a děkuji za ně. ale s manželem není dohoda vůbec možná. barák je jeho ten začal stavět za svobodna a já jsem se do něj jenom přístěhovala navíc, když přešen na nové pracoviště do autom, průmyslu tak mě vzkázal přes sousedku že od teď je Škodovák a s blbou Fabačkou se bavit prostě nebude , společný rozpočet není moný to jsme zkošeli před lety a on prostě za 14 dní všechno utratil za blbiny a další 14 dní nebylo na nic, ještě že jsem měla naši ,tak to nějak šlo ale oni jsou už 20 let po smrti, tak nemám nikoho-ted nemáme vůbec zakázky v práci tak zase hrozí vyhazovem. je mi už 48 let a to mě nikde nevezmou alespon ne tady v tomto okrese. možná kdybych byla sama bylo by mi líp, kluk taky nemá velkou výplatu, podnik se prodává a m ajitel se zaměstanců zbavuje, tak zase je problém aby on aspon měl práci, já s podporou nějak vyžiju ale nemůžu živit dalších 5 lidí ale to nikdo neuzná za barákem mám 50 a zahrady a sadu na to jsme sami s klukem , ten příjde z e stavby ,chce jídlo a jdeme dělat ven tak to jde od jara do podzimu . já teda rezervy nemám z čeho tvořit ale hlavně že ve sta¨tistikách máme uloženo aspon milion díky hana

A proč prostě nedáte každý ze svého platu část na vedení společné domácnosti…a zbytek si nenecháte pro osobní potřebu?

Vy například dáte do společné domácnosti 4 tisíc, manžel 8 tisíc, syn 3 tisíce. To je příklad, záleží kdo kolik vydělává, kde se stravuje, co si kupuje sám,… v průběhu let se to bude měnit.
Domácnost vedete vy, takže s penězi byste hospodařila vy a pravděpodobně z nich rodině i něco ušetřila, třeba na nenadále výdaje. Zbytek peněz by každému zbyl pro jeho osobní potřebu (také bych bez vlastních peněz nemohl být).

Přihlédněte (ale příliš nekalkulujte) i k tomu kolik kdo udělá práce v rodině. Nemám na mysli jen domácí práce, i když jsou důležité, ale například taková zahrada vám může snížit výdaje na potraviny za celý rok i o výce jak 2/3 oproti stavu kdy budete vše nakupovat. Ale, zase do toho musíte vložit vlastní energii.
Ten kdo má v rodině nejvíce času, a zpravidla nejhůře placenou práci, se tomu může věnovat. Pokud tedy vaše rodina ještě funguje jako tým…

Je vidět, že nevíš o čem mluvíš. Zahráda, slepice, … se vyplatí jen někomu. Pro někoho je snadnější vydělávat peníze. Je to i o tom co tě v životě uspokojuje…

Obrovský rozdíl je u jídla už jen v tom zda vaříš a co vaříš. Ten kdo se stravuje v rychloobčerstvení a jídelnách vydá za jídlo klidně i desetkrát více jako ten kdo si pravidelně vaří a potraviny kupuje běžně v obchodě. O kvalitě (a i množství) nemluvě. Z toho, že rodina vaří vycházel i můj základní odhad 15 tisíc na 3 členy rodiny.

P.S. Ona si z nás paní Hanka stejně dělá srandu. Neznám zase až tak moc lidí, ale nějak se mi nezdá že by padesátiletá žena, s dospělým klukem, ještě neměla zvládnutý chod domácnosti a správu rodiných financí…

Jen by to jednou nedopadlo tak, že se Fabačka nebude bavit s nějakým blbým Škodovákem :-)) Podle věku vašich dětí soudím, že nejste nejmladší.

Společný rozpočet? Třeba u nás je to tak, že společnými penězi vládnu já. Jednak můj chlap na to není, druhak mne to baví. Já sice vládnu společnými penězi, ale taky nesu zodpovědnost za to, aby bylo v rámci možností pokud možno na všechno. Něco se v domácnosti potento? Tak holt musím zaplatit opravu nebo koupit jiné, pokud se teda nepotentočkovalo něco, co není zas až tak potřeba (nebo je to úplně na kočku a skončí to na skládce nebo to vyletí kotlem). Kde na to vezmu? K tomu mi přece slouží společné finance! Taky doma otevřeně říkám, že kdo má zájem, tomu klidně ukážu účty za dva roky dozadu, ať se podívá, na co ty peníze padly, když už mi je teda dávají. Miláčkové, zdá se vám, že platíme moc za vodu nebo za elelktřinu? Tak se nad sebou zamyslete, jestli někde zbytečně nekape nebo nesvítí.
Zodpovědnosti máme rozdělené. Muž má třeba na starosti domácí zvířectvo. Pokud dochází krmivo, jen řekne, co je třeba koupit. Když nemůže zvěř nakrmit, řekne mi, dám jim já. Hlavní zodpovědnost má ale on. Já zas mám zodpovědnost za kuchyni a domácnost, řídím teda přísun poživatin a domácí chemie a řadu domácích prací. Dítko zase bylo hlavní zodpovědná osoba, když jsme dostavovali. Pokud má někdo zodpovědnost za nějakou oblast, bere si na pomoc ostatní. Ti mu mohou říct svůj názor nebo se ptát na postup prací a další, co je zajímá, ale hlavní zodpovědnost nese jen jeden, a ten si taky celou oblast kompletně řídí. Tohle se osvědčilo u nás.

S vaším mužem bych se já osobně dohodla následovně: nekupuju blbiny, všichni se musíme snažit, jsme přece tým. Ano, ty vlastníš dům, ale bez práce ti po X letech taky může spadnout na hlavu. Ty udržuješ dům, já vařím, peru, zašívám. Můžeš bez toho žít? Asi ne, z kořínků ještě nikdo neztloustnul a jako prase taky asi chodit nebude. Syn vám jednou třeba i trochu pomůže, ale pokud si dneska staví vlastní dům, bude taky asi preferovat vlastní rodinu. Nechceš se bavit s Fabačkou? Tak si uvař, vyper, vyžehli! Jednou, podruhé a pokud máš dojem, že jsme pro tebe drazí, tak si najdi jinou rodinu.

Tohle myslim v rade rodin chybi, jednoznecne rozdeleni odpovednosti. V realu pak vsichni do vseho kecaji, ale vysledek zadny.

paní, pokud je pravda co říkáte, tak nemáte manžela ale debila a to se potom těžko něco řeší.....bohužel:-(

no to je fakt bomba toto,jsme manželé máme 3 děti 5,7,11 let,vím naše chyba,někdo by řekl co jsme si udělali to máme,ale nikdo nemohl tušit jak vše dopadne,já dělám operátorku výroby pásová výroba 3 směnný provoz za 9000–9400kč čistého měsíčně,dojíždím do práce 32km jelikož v našem okrese jsem nic nesehnala a nemohla si dovolit zůstat doma na dávkách atd:-(.Manžel dělá svářeče díky krizi už rok nedělají pátky ,takže mu plat klesl!Má k výplatě12000–13000 do práce dojíždí autobusem(1000kč)Já jezdím autem jelikož z naší díry bych se jinak nemohla dostat,bohužel nyní už sama takže už mi nikdo nepřispívá na benzín (cca 2900–3100)Platíme hypotéku na dům 7500kč+půjčka na dveře co už nám nezbylo z hypo 1000kč(stavěli jsme svépomocí) inkaso 3000kč,pojištění celé rodiny 799kč a tu tolik obemílanou pračku na splátky cca 700kč(akce10/10 ať nepřeplatím)a mobily tolik nezbytného pomocníka cca 1200–1400 za všechny.Tak a jsme někde nad hranicí 18000kč a kde máte jídlo děti jsou s prominutím žravé:-)a jiné náklady,škola ,školka 900kč atd.atd.prostě žijem z ruky do huby,ale máme se rádi a jsme zdraví to je hlavní!!!!Ještě podotýkám že pozemek jsme si koupili z té tolik obemílané rezervy ,ale to jsme koupili dobře hned 2 roky po svatbě v roce 2000 .neuvěřitelných 1000m2 za 150000 i se sítěma:-) Tak to je vše chtěla jsem jen tímto říct jak se žije mladým rodinám a pak se stát diví že se snižuje porodnost :-D
Já si nestěžuji naučila jsem se tak žít ,nakupuji v akcích,knedlíky a vše co se dá dělat doma si dělá ,peču,vařím:-D ale hlavní je že máme střechu nad hlavou ,lásku a zdraví!Tak vám všem přeji také ať to vše ve zdraví přežijete:-)

paní máte můj obdiv a podporu, jakož i ostatní v podobné situaci, věřím, že děti všchni dobře vychováme, protože jinak se místo důchodu můžeme jít picnout…:-)

Je pravda, že Češi nebyli nikdy zvyklí myslet tzv. na zadní kolečka. Moje maminka mě učila nejdříve si utvořit finanční rezervu a pak teprve utrácet. A vypatilo se. Na co nemám, si nekoupím. A pokud potřebuji dofinancovat větší položku, jako např. koupi bytu nebo auta, sice si od bankovního ústavu půjčím, ale neutrácím za zbytečnosti, nebo nadstandartní věci do doby, než půjčku splatím. To, že nejsme zvyklí šetřit, je pozůstatek bývalého režimu, kde jsme měli prácí jistou, dokonce nepracovat bylo trestním činem. Splácet půjčku půjčkou není řešení. Když myslím rozumně,pokud jsem neměla na splácení jedné půjčky, jak mohu splácet dvě? A jsme v začarovaném kruhu, ze kterého se dá těžko dostat. S velkými ztrátami financí, protože rostou sankce a mohu lehce přijít o všechno. Každý by si měl rozmyslet, jestli věc, kterou kupuje na půjčku nezbytně hned potřebuje a zda bude mít na splátky s co nejdelším výhledem. Také musí myslet na to, zda žije s partnerem, na kterého je spoleh, když si pořizují společný majetek na splátky. Okamžitě po rozchodu nastává problém. Většinou partner, který zůstane na splátky úvěru sám, nemá šanci závazkům dostát. A to je to, co mě moje maminka učila. Dodnes jí jsem vděčna i když už delší dobu není mezi námi. Češi, začněme uvažovat ekonomicky!