Ve většině firem je stanoven počet zaměstnanců, takže to není až tak jednoduché s tím mít víc pracovníků na jeden úvazek. Konkretně v tom rozsudku šlo o státní správu, kde jsou naprosto striktně dané počty zaměstnanců, tudíž kratší pracovní dobu musí suplovat buď jiní zaměstnanci přesčasem - tudíž vyšší náklady, nebo uzavřít některou formu dohody - to může být výhodné na pozice , kde není potřeba specifické vzdělání, zkušenosti apod. Myslím, že zrovna v tom soudním sporu zaměstnavatel opravu měl vážné provozní důvody pro to, aby kratší pracovní dobu neumožnil. Suplovat odpolední úřední hodiny ostatními zaměstnanci , musel by stále nařizovat přesčas, což zase odporuje zákoníku práce , kdy přesčas má být výjimečný, nebo uzavřít DPČ nebo DPP - ovšem těžko shánět někoho, kdo práci rozumí na několik hodin týdně , odpoledne.
Takže když to shrnu, ano, v některých firmách a případech z důvodu flexibililty jsou kratší úvazky výhodné, ale ve většině ostatních případů jsou zaměstnavateli výrazně na obtíž. Navíc i u kratších úvazků stále hrozí možnost OČR a v určitých ročních obdobích stonají skoro všechny děti, takže jako naschvál budou doma obě dvě, které si rozdělí ten jeden úvazek. A jste zase namydlení.