Navíc mě šokovalo zjištění, že tomu, kdo nepracuje, je důchod vypočítáván z průměrné mzdy. Je všeobecně známo, že většina (myslím že přes 60% pracujících) průměrnou mzdu nemá. Takže jestli tomu dobře rozumím, naši „nezaměstnaní spoluobčané“ budou mít vyšší důchody než ti, kteří celý život pracují?
To věříš každý krávovině, kterou nějaký bezmozek šíří po internetu? Podívej se na www.hoax.cz, tam je to celkem podrobně vysvětlené.
No, tak si to tam přečtětě celé, až do konce. Z odpovědi ČSSZ vyplývá, že pokud se člověk vhodně chová a umí si to uhlídat, doba nezaměnstanosti se započítává jako náhradní doba pro důchodové pojištění. Takže stačí, aby se člověk jednou za čas nechal (třeba formálně) na pár měsíců zaměstanat, a vzniká mu nárok na důchod aniž by celou dobu pracoval nebo přispíval na důchodové pojištění.
Osobně znám několik lidí, kteří mají časové náročné koníčky a tohoto využívají na 100% – nechají se na tři měsíce zaměstnat (a opravdu pracují, ale i to se dá obejít) a pak jsou půl roku nezaměstnaní, pobírají podporu a ještě se jim to počítá do doby na důchod. A věřím tomu, že naši „spoluobčané“ v tom umí chodit mnohem lépe.
Nejdříve musí člověk splnit podmínku pro nárok na důchod – pro starobní důchod je to 25 až 35 let pojištění. U invalidních důchodů to závisí na věku.
Existuje paragraf 42 zakona 155/1995, který definuje minimální vyměřovací základ a vypočítává ho z průměrné mzdy v ČR, ale započítává ho pouze ve výši 45% (invalidita 3. stupně), 22,5% (invalidita 2. stupně) nebo 15% (invalidita 1. stupně). Podmínkou pro uznání tohoto paragrafu je věk do 28 let s maximálně 1 letou dírou v neplacení pojistného nebo alespoň 15 let pojištění.
Paragraf 42:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/duchodpoj/cast4h2.aspx
Sice se vám tedy může důchod vypočítat z průměrné mzdy, ale i tak by vám započítali pouze 45%. Takto vypočtený důchod patří k těm nejnižším, jaké vůbec můžete dostat.
To je stejné proč by měl stát zajišťovat vzdělání nějakému XXL, když se z něj žádný vzdělanec stejně nestane. Tak si neplať. Takový neplatič pak obvykle bude potřebovat třeba invalidní důchod a nakonec skončí jako bezdomovec státu na krku a nebo se zabije a rodina (pokud se vůbec na nějakou vzmůže) zůstane bez zajištění.
Důchod by měl být chápan jako sociální dávka pro ty, kteří nemohou pracovat. Výše důchodu přece nemůže být odvislá od výdělku, důchod není výnos z investice, důchodové pojištění neni nástroj kapitalového vkladu, ale jen pojištění. Náhrada škody za pojistnou událost také neodpovídá době pojištění a sumě peněz zaplacených za dobu trvání pojistné smlouvy. Rozhodnutí Ústavního soudu se jeví jako podivné, asi vyjadřuje osobní zájem soudců.
Srovnejme to např. s pojištěním nemovitosti: Výše pojistného závisí
1) na krytých rizicích (např. jaká je pravděpodobnost povodně)
2) na pojistné částce (hodnota domu).
Náhrada škody tedy na výši pojistného velmi závisí. (Ne na celkem zaplacené částce, ale na předepsané výši anuitního pojistného.)
Souhlasím. Ale důchodové pojištění NESMÍ BÝT POVINNÉ (resp. každý musí mít právo pojistit se jinak a jinde) a také se výše měsíční platby nesmí odvíjet od výše platu.
Pojištění domácnosti, životní pojištění, atd… je také dobrovolné, mohu si vybrat pojišťovnu a zcela určitě se mne neptají, kolik beru!
Chápu smysl a cíl „třísloupového“ zajištění do penze, nejsem si ale jistý, jestli přece jen nemá být pojištění povinné. Hodně lidí si za minulého režimu zvyklo na to, že se o ně stát postará (aspoň nám to vtloukali do hlavy) a nevím, jestli nová generace dorostla do té míry, aby počítala s potřebou zajistit se na něco, co příjde až za dlouho (že by se něco mohlo přihodit a nemohli by pracovat, si většina ani nepřipouští). Pak může být hodně lidí překvapeno důchodem pohybujícím se v dnešních cenách kolem pár tisíc korun. Navíc – je jisté, že soukromá pojišťovna „neodlije“ část prostředků do „nějakého ráje“ a nenechá nás na holičkách?