Vlákno názorů k článku Bude druhý pilíř důchodové reformy dalším tunelem? Návod, jak tunel postavit (video) od f - Těšíte se na bohatý důchod? Zapomeňte na něj…. Pár...

Těšíte se na bohatý důchod? Zapomeňte na něj….

Pár čísel úvodem. Od roku 1996 do roku 2009 stoupala průměrná hrubá mzda ročně v průměru o 7,5%. Za stejné období byly zvyšovány starobní důchody v průměru o 6,35% p.a., a průměrná inflace byla 4,37% p.a., (zdroj ČSÚ). Naproti tomu, za stejné období, se zhodnocení penzijních fondů, včetně státních příspěvků, pohybovalo v průměrné výši – 4,4% p.a. (zdroj Asociace penzijních fondů ČR). Předpokládaný deficit důchodového „účtu“, ke konci roku 2010, má být 35 miliard korun.

Nepříjemné věci se nesdělují lehce, respektive se je lidé snaží nevnímat. Je nepříjemnou pravdou, že penzijní systém, jak jej známe z dnešních dnů, je minulostí. V roce 1993 byl průměrný důchod ve výši 58,3% průměrné mzdy. V letošním roce je očekáván pokles na 43% a do roku 2020 se odhaduje, že to bude někde kolem 30%. Samozřejmě za situace, kdy na to budou v rozpočtu peníze. Spíše se očekává, že současné důchody, během následujících 15 let, doznají výrazné změny. Jeden ze scénářů prognózuje to, že se důchod sníží na nějakou chudinskou dávku cca 20%,což samotné bude dobré tak akorát k živoření.

Slušné důchody prostě, bez vlastního přičinění, nebudou.

Někteří z vás si s uspokojením řeknou, „to se mě ale netýká, já si přece na penzi spořím v penzijním připojištění, mám kapitálové životní pojištění, rovněž stavební spoření a ještě k tomu slušný plat“ tak že mohu být v klidu. Správcovské instituce mě přece každoročně informují a hlavně uklidňují, jak mi úžasně zvyšují mé úspory. Vše doplněno barevnými grafy se spoustou „neznámých“ čísel. Div mě rovnou nestrkají na pláže Floridy. Bohužel, opět jde jen o iluzi. Je to hlavně obrovský byznys finančních žraloků v podobě prodejních provizí, správcovských poplatků a jiných benefitů - ovšem pro provozovatele a správce těchto fondů, nikoliv pro klienty. Alespoň ne za současného stavu, kdy průměrné úložky do těchto instrumentů jsou jednak malé, ale především výkonnost je daleko nižší než průměrný roční nárůst mezd a po nezbytném zdanění výnosů, nedosahuje ani výše inflace. Tudíž dochází k znehodnocování našich vkladů, dokonce za přímé účasti státu (příspěvky, odpočty od základu daně…). Nesmíme také zapomenout, že žijeme v nejisté době, kdy politická rozhodnutí mohou vše změnit. Viz Kalouskův „reformní útok“ na stavební spoření, jež velká část národa používá jako výhodné spoření mnohdy právě na důchod.

A jak to vypadá se "státem garantovanou penzí"? Přece všichni musíme povinně platit různé daně a pojištění, ať chceme nebo nechceme. Státní penze je iluzí. Česká republika již nyní zdaňuje své ovečky, pardon občany, nehorázným způsobem. Kdeže jsou doby minulé, kdy vládcům stačily desátky. A nelze se nadít, že s horšící se demografickou situací a stále menší konkurenceschop­ností jde jen o přechodný jev. Navíc je třeba si uvědomit, že stát může kdykoliv změnit pravidla hry a občan smí jen poslouchat a plnit to, co mu stát přikáže. Klidně se může stát, což nelze vyloučit, že při výplatě těch ubohých penzí přijde vždy nějaká ta nutná daň (třeba na povodně, sucha, vichřice, americké brouky ….), jen aby se z obyvatel zase vydojila nějaká ta miliarda do černé díry státního rozpočtu. Nekompetentní politici přece vždy potřebují další přísun peněz, o kterých by mohli rozhodovat. Například na předražené dálnice, armádní zakázky pro kamarády, kamarády kamarádů, dotační kšeftíky, nebo další tunely, kterými je česká politika světově proslulá. Příklad Maďarska ohledně spoření na důchod, je varováním. Maďarská vláda v těchto dnech v praxi ukazuje, že je vlastně naprosto nepodstatné, jaký penzijní systém je uplatňován - když vláda potřebuje peníze, vždycky sáhne na největší balík: na důchody.
Penzijní systémy mají dva základní modely: Průběžný a fondový. Ty mají různé variace, kombinace a odlišnosti, ale v zásadě jiné nejsou. Každý z modelů má jiná rizika. U průběžných systémů se nejčastěji hovoří o demografickém riziku, u fondových o riziku tržním. Na horizontu 30 a více let je ovšem největším rizikem, riziko politické. A v tomto případě vůbec nezáleží na tom, o který systém se jedná.

Vláda konečně promluvila. Že by světlo na konci jednoho z „tunelů“?

Vše má zachránit nová, už léta mediálně přetřásaná, penzijní reforma. Již několik komisí (Bezděkových) se nad tím zamýšlelo, mnoho výstupů a varování sdělilo a pořád nic. Nezdá se vám, že všichni, kteří se kolem tohoto problému motají, tak nějak tutlají, jak to vyřešit? Mě ano. A víte proč? Protože si myslí, že bychom o tom neměli moc vědět a moc o tom přemýšlet. Pojďme se podívat, co nám chtějí politici „uvařit“.

Předpokládaná penzijní reforma má spočívat v rozdělení penzí na tři pilíře. První pilíř – současný, průběžný systém, zůstane neměnný pro lidi nad 50 let. Třetí pilíř bude dobrovolný, jako nyní, tedy spoření do penzijních fondů, či do životního pojištění. A druhý pilíř? Návrh MPSV počítá se vznikem tzv. kapitalizačního individuálního fondového pilíře, tedy soukromých penzijních fondů. Měl by být povinný pro všechny, kterým bude v době startu reformy méně než 40 let a dobrovolný pro lidi ve věku 40-50 let, kteří se do něj sami přihlásí. Do šesti měsíců od zahájení reformy si budou moci vybrat některou licencovanou Penzijní společnost, vybranou Ministerstvo financí ve veřejném tendru. Kdo si z nich v půlroční lhůtě nevybere, bude přiřazen do garantovaného účastnického fondu, investujícího jen do českých státních cenných papírů. Klienti těchto fondů by platili do základního průběžně financovaného důchodového pojištění o 3-5 % méně. Ty by šly přes správy sociálního zabezpečení (později jednotné inkasní místo) Penzijním společnostem. V roce zahájení penzijní reformy by to byly 3 % pojistného, za 3 roky 4 % a za další tři roky pět procent. Klient by mohl využít Penzijních společností se strategií - konzervativní, smíšenou, nebo dynamickou – která mu nejvíc vyhovuje. Vklady v těchto společnostech stát garantovat nebude. Vzhledem k naší povaze si myslím, že většina peněz bude ukládána spíše v konzervativních fondech. Ve hře ještě zůstává možnost, kdy děti mohou přispívat 2% pojistného svým rodičům, důchodcům.

Ale je toto řešení, když zhodnocení všech současných, i uvažovaných, finančních produktů, vzhledem k předpokládaným rozložením vkladů, nedosahuje ani výši roční inflace? Nejsou to jen vyhozené peníze do chřtánů finančních žraloků? Kdo nejvíce bojuje pro zavedení oné penzijní reformy? Členové komise, jako – Vladimír Bezděk, Jiří Rusnok, Pavel Kohout, Marta Gellová …. jsou jistě odborníci, ale zároveň zástupci, či velmi blízcí spolupracovníci finančních žraloků, kteří si již dávno brousí zuby na naše peníze. Je třeba, v této souvislosti, sledovat názory jednotlivých politiků. Na tento scénář nejvíce tlačí TOP09, konkrétně minstři Drábek a Kalousek, naopak premiér Nečas je spíše proti.

Má to všechno vůbec smysl?

K tomu, že to patrně nic nevyřeší, stačí obyčejné kupecké počty. Dejme tomu, že státem garantovaná výše penze bude někde mezi 20% až 30% výše platu každého z nás. Některé studie uvádí, že pro normální, střídmé, žití v důchodu je potřeba minimálně 60% až 70% příjmů před odchodem do důchodu. Tudíž nám bude chybět cca 40% až 50%. S pomocí výše uvedených produktů uvažované reformy a převážně konzervativního myšlení bychom museli již od svých 20 let dávat stranou skoro polovinu z příjmů. Je to reálné? Odpovím si rovnou – není.

Existuje nějaké jiné řešení, které není vázáno tolik na stát?

Někteří analytici upozorňují na to, že ve hře jsou nepřesná čísla o poměru nově narozených a zemřelých z roku 2001, s nimiž pracovala i Bezděkova komise a možná s nimi pracuje i vláda. Od roku 2003 se poměr otočil ve prospěch nově narozených. Tedy nevymíráme, ale naopak. Ale stejně to na věci moc nemění. Nyní je patrné, že se rodí více dětí. Fajn, ale o jaké děti se jedná, už nikdo nepíše. Mezi těmi dětmi bude jistě hodně takových, které nikdy pojistné platit nebudou. Mohou to být děti imigrantů a národnostních menšin, ale i děti, které budou studovat a následně žít mimo naší republiku. S přihlédnutím tohoto neznáma, se jeví původní prognózy již méně závadné. Tudíž demografický problém stále existuje.

Další problém, o kterém se skoro nic nepíše, je role tzv. "finančních žraloků", jak uvádím výše, kteří mají hlavní zásluhu na ataku současného průběžného důchodového systému. Navrhovaná penzijní reforma, stran ministra Drábka, jim nahrává do karet. Co lepšího si mohou přát, než abychom povinně posílali 5% ze sociálního pojištění na vybrané kapitálové fondy? Takové fondy budou v průměru maximálně stíhat inflaci a v některých případech (dynamické fondy) možná lehce pokoří nárůst mezd. Toto není žádné řešení. Tudy rozumná cesta (pro nás budoucí důchodce) nevede.

Osobně vidím, jako jedině správnou a reálnou cestu k návratu k rodinné sounáležitosti. Řešením by mohlo být postupné snižování odvodů na důchodové pojištění a zároveň snižování (případně stagnace) výše důchodů. Mělo by se tak dít pozvolna a pro ty, kteří teprve půjdou do důchodu. U současných důchodců zachovat status quo. Přitom postupně zvyšovat možnost příspěvku dětí svým rodičům, důchodcům.
V konečném stavu by penze z průběžného systému mohly být ve výši 20% průměrné mzdy a děti by mohly svým rodičům důchodcům přispívat 5%. Ostatní by bylo věcí každého z nás, jak, kolik a kde si zajistil další peníze na důchod.

Výhody tohoto řešeni:

1) Návrat k rodinné sounáležitosti a odpovědnosti.
2) Není tolik závislý na demografických výkyvech.
3) Stimuluje vyšší porodnost u aktivních rodin.
4) Snížení odvodů na sociální pojištění (nižší daňová zátěž) sníží cenu práce a tím následně nezaměstnanost a následně podpoří růst ekonomiky.
5) Nebude potřeba dotovat spoření na důchod – zrušení příspěvků na penzijní připojištění a odpočtů od základu daně.
6) Nepovinné ukládání peněz donutí finanční žraloky (penzijní fondy a pojišťovny) lépe hospodařit s vklady.

Nevýhody mě nenapadají.... ;-)

Otázky pro ctěné diskusní fórum:

1) Má potom taková „Drábkova“ reforma, která bude stát mnoho miliard, význam?
2) Je možné uvažovat o jiné formě penzijní reformy, kde by došlo k většímu zhodnocení našich vkladů, ne na úkor vyššího rizika a kde by nehrozilo politické zemětřesení?
3) Neměla by se penzijní reforma soustředit spíše na rodinnou sounáležitost, jak navrhuji výše? Neboli snížit odvody na důchodové pojištění a lidem ponechat možnost si sami rozhodnout, kam, kdy a jak investovat ušetřené peníze?
4) Jak vy byste řešili penzijní reformu, co byste navrhovali?
5) Jak se každý z vás osobně připravuje na nejistou důchodovou budoucnost?

Fany

PS: Omlouvám se za obsáhlost, moc zjednodušit to nejde.

moje rec sousede - vyse Vami uvedene "vedi" i zainteresovani, ale ..... - Dekuji

Nevyhody vas nenapadaji? Co treba kdyz sve deti preziju? Bude mi tech 5% prispivat napr ridic, ktery je pri autonehode usmrtil ci lekar, ktery udelal chybu pri leceni?

To není nevýhoda, ale prostě jen smůla, které život přináší.

Také můžete napsat, že děti mít nebudete, nebo je špatně vychováte a oni na Vás udělají dlouhý nos.....

Moje úvaha nesměřovala k dětem, jako k výrobnímu prostředku, či záložně, ale k tomu, že bychom se měli pomalu dostávat tam, co provozuje dnes většina obyvatel planety. K rodinné sounáležitosti. Autor to nazval Africkým modelem, ale to není správné hodnocení, neboť toto je například základem muslimského náboženství na celém světě.

Za další, těch 5% může, ale nemusí Vaše díte poskytovat, bylo by to na jeho uvážení. A také by to záleželo na tom, kolik by si to dítě vydělávalo. A pak se jedná stále jen o příspěvek, nikoliv o celý důchod.

Tato sounáležitost má ale i jiné aspekty. Například to, že se o Vás vaše děti postarají a neodložení Vás někam, abyste nepřekážel. Ale to je na delší rozbor...

To uz pak ovsem muzeme to same rict o sporeni ve fondech. Krachnul a nic nedostanes? To neni nevyhoda, ale proste jen smula, ktere zivot prinasi.

Nikoliv. Rozdíl je v dobrovolnosti toho, co radím, proti povinnosti, co Vy obhajujete. U Vás jinou volbu nemám.

Moje babička narozená za První republiky mi říkávala, že za jejíiho dětství bývalo oblíbené pořekadlo "dědeček a babička nám ujídají z chlebíčka". A přesně podle tohoto hesla se prý také pohlíželo na staré lidi, co už nemohli pracovat, dosti negativně. Takhle tehdy vypadala ta "rodinná sounáležitost", ke které se chcete vracet.

Toho bych se tedy nerada dožila, aby se na mě děti či vnoučata, kteří sami budou mít nejspíš hluboko do kapsy, dívali jako na příživníka, který jim odčerpává z toho mála peněz, co jim po poplacení všech složenek zbude. Ať už mají mladí dědu či babičku jakkoli rádi, pokud by jim vyživování prarodičů mělo výrazně narušovat jejich vlastní životní úroveň, na rodinných vztazích se to určitě projeví, a rozhodně ne pozitivně.

Moje babička zase vyprávěla, jak v jejich rodě si starých lidí velmi vážili a že život na výměnku nebyl nijak špatným, ba naopak. Oni tam ti výměnkáři neseděli doma u bedny a nečuměli na kdejakou ptákovinu, ale většinou se ženy (babičky) staraly o malé děti, když dospělí byli na polích, či v práci a dědové pletli košíky, ošatky, dělali košťata a opravovali nářadí. Tudíž to Vaše pořekadlo možná platilo v těch rodinách, kde si sebe navzájem moc nevážili.

Za druhé, nikde jsem nepsal, že by se měly děti komplet starat o své rodiče, ale jen jim přispívat a to je velký rozdíl. A také nelze očekávat, že by se tato současná generační "úchylka", kdy se rodiče starají o své děti, rychle otočila.

dospeli byli na polich, pletli kosiky, osatky a kostata, opravovali naradi...
prima napad do dnesni doby - nezaspal jste tak nejak o sto let?

Reagoval jsem na tuto větu: "Moje babička narozená za První republiky mi říkávala, že za jejíiho dětství bývalo oblíbené pořekadlo "dědeček a babička nám ujídají z chlebíčka"......

I v dnešní době jsou většinou staří rodiče, či prarodiče svým potomkům ku prospěchu. Tedy pokud sami chtějí. Ale o tom to není.

Dědeček a babička ujídají z chlebíčka i v tomto případě, rozdíl je ten, že si to ujídání odpracovávají hlídáním a pletením :)

Vyjádřil jste to pěkně. Docela mne těší fakt, že někteří lidé už se na problém důchodů, pravděpodobně, začali dívat novýma očima. Ještě nedávno na podobné příspěvky nereagovali vůbec nebo jejich autory haněli.

Váš závěr zrušit, pokud možno řízeně, státní důchody je správný. S tohle variantou jsem však mezi lidmi nepochodil, říkali že jsem padlej na hlavu.

Tak jsem si vysnil ještě rychlou variantu. Odvedu státu 50-100 tisíc a tím se z důchodového systému vyváži. Ztratím nárok na důchod, ale to co zaměstnavatel dnes za mne na důchod odvádí, mi od teď bude nechávat. Děti vyvázaných rodičů ze státního důchodového systému vypadávají automaticky.
Snad by to s těma blbcama mohlo jít aspoň tak jak za otrokářství a feudalismu. Doufám že na tom předtím nebude muset být naše země opravdu kriticky. Nerad bych například směnil toto právo za jeden rok válčení za ten správný politický názor (narážka na otroky v občanské válce USA).

1) Reforma povede k nárůstu státního dluhu, už proto, že stát, namísto aby z daní umořoval dluhy, přepošle peníze fondům; tyto si stát zpětně půjčí a nakrmí fondy dluhopisy. Ty by jednoho dne měla splácet právě ta početně slabší generace.
Reforma má význam pouze pro tu jednu část finančního sektoru, pro penzijní fondy. Možná i pro banky, pokud budou PF investovat do jejich akcií - s tím může souviset i chystaný vstup bank na burzu. Zbytek sektoru bude trpět - spořitelny, investiční fondy, pojišťovny; lidi na to prostě nebudou mít peníze. Nicméně nevím, jaký byla skutečnost v okolních státech - jak se to odrazilo v růstových letech na příjmech fin. institucí. Ale i tak by bylo těžké říct, co padá na vrub penzijnímu systému.
2) Žádné řešení není.
3) Domnívám se, že je to trend, ať už bude vládní politikou, nebo ne.
4) Rozdělit průběžný systém na dva pílíře (už jsem na to slovo alergický) - na pevnou část (rovný důchod) a na zásluhovou část. Prostě proto, že si to stav současné (a podle mne i budoucí) ekonomiky vyžaduje, protože na přísně zásluhovou část nejsou peníze.
Druhou možností je reforma, jak ji navrhuje prof. Vostatek z VŠFS:
www.vsfs.cz/prilohy.php?s=126_vostatek_nastin_penzijni_teorie_a_politi.pdf
Tedy to samé, akorát by byl státní fond s virtuálními účty. Bylo by to admínistrativně náročnější a tudíž několikanásobně dražší , než je čistě průběžný systém. Domnívám se ale, že to nemůže být náročnější/dražší, než administrace přesměrování do fondů. Tato NDC reforma švédského typu by to na druhou stranu mohla přinést účinnější výběr pojistného, viz text na který odkazuji)
5) Průběžně kupuju fyzické zlato.

Ještě k bodu 1 - důchodcům to nic dobrého přinét nemůže, proto je ani nezmiňuju.

Doporučuji spíše stříbro.

Naprosto souhlasím a protože jste to napsal velmi komplexně, tak jsem si Váš příspěvek zkopíroval a pokud nic nemáte proti, tak bych ho dále používal, bohužel, jako anonymní, v argumentaci při dalších diskuzích.
Myslím také, že Váš ideový návrh na řešení je velmi reálný. Rozhodně reálnější, než pochybné výnosy soukromých penzijních fondu.

Klidně šiřte dál, pokud již není pozdě a už není tunel uzavřen pro veřejnost ....

Ten pilíř k rodinné sounáležitosti a odpovědnosti by asi, asi nebyl špatný,ale v dnešní době, kdy si mnohé děti neváží svých rodičů, nevím, zda by tito jedinci rodičům přispívali.Mnozí mladí nepracují, z čeho by přispívali?

Jaký je rozdíl mezi tím, když zaplatím X peněz do státního průběžného systému, nebo X peněz do státního + y do soukromého fondu? Jedině v tom, že o peníze, které vložím do soukromého fondu zaručeně přijdu, ať už kvůli inflaci, nebo kvůli tomu, že fond někdo vytuneluje! Nemluvě o tom, že ne každý vydělává tolik, aby si mohl spoření navíc dovolit!

Letos nám s manželem bude 40 let. Máme dvě děti. Jsme tedy v produktivním věku a oba pracujeme jako zaměstnanci - takže žádné závratné peníze. Máme hypotéku na dům, kterou splatíme za 25 let. K tomu 3 stavební spoření. Děti také něco stojí - čím starší - tím více. Žijeme z jedné výplaty. Než aby mí rodiče - důchodci ode mne přijali nějaký příspěvek, radši si budou k důchodu přivydělávat. Stud by jim nedovolil si ode mne něco vzít. Už tak vypomáhají oni nám i finančně. Pokud budu jim budu muset ze zákona nějak přispívat, budou mi to obratem vracet zpět.