Tak nedávno tu byl článek,jak se banky o uprchlíky pomalu perou,že dávají až 7500,v komentářích mělo pár lidí s bankou i problém z důvodu údajné přetíženosti banky kvůli migrantům a teď zas už je nechtějí?
Je ale možné, že jsou banky už více opatrné,ono zvládat tu masu žadatelů asi není jen tak. A jestli jich bude oněch avizovaných 500 až 600 tis .....
Je to celkem jednoduché a vlastně stejné jako v jakémkoliv jiném odvětví.
Některé banky se zaměřují na produkty, které poptává maximum klientů a nebo jsou velmi výnosné. A jiné poskytují univerzální službu, čímž se ale můžou připravit o ty výnosné produkty, protože je neumí nabídnout tak jednoduše a výhodně. Jenže tím, že některé (zejména ty malé) banky nenabízejí okrajové produkty, značně šetří náklady, mají jednodušší reporting AML, zredukují různé směrnice a školení zaměstnanců, ... Nelze se tak divit tomu, že se do poskytování takových služeb nehrnou, nemají na to vybudované procesy a infrastrukturu a pro pár desítek, stovek nebo tisíc klientů jim to za to nestojí. Některé velké banky se naopak na expaty vysloveně zaměřují a tak o pár tisíc víc nebo míň není zvláštní rozdíl a tak je klidně i lákají.
Když odhlédnu od bankovnictví k něčemu srozumitelnějšímu. Vlakem můžete jet s Českými drahami nebo Regiojetem či Leo Expresem. Pokud pojedete Praha-Ostrava, s největší pravděpodobností levněji a pohodlněji pojedete se soukromým dopravcem (byť ty rozdíly se postupně stírají, ČD postoupily výrazně vpřed a soukromí dopravci poněkud zastavili pokrok, takže to už není 100 % pravda). Jakmile ale budete s sebou chtít vzít kolo nebo psa, případně dojet do nějaké Horní Dolní na trase, už často nemáte na výběr a není výjimkou, že zaplatíte víc, než kdybyste projeli celou trasu. České dráhy pak řeší, jak být konkurenceschopné i při vyšších nákladech a často to řeší např. tak, že zatímco do malých obcí účtují jízdenku dle ujetých kilometrů, mezi velkými městy používají "konkurenční jízdné". Samozřejmě poučení cestující na to časem přišli a kontrují různými kombinacemi, kdy kupují jízdenku ne tak, jak skutečně jedou, ale jak je to levnější (tedy i na delší trasu), používají speciální tarify (např. sám po Středočeském kraji jezdím na tarif PID místo na tarif ČD), jízdenky různě dělí na úseky (vyplatí se zejména u přeshraničních jízdenek, kdy je výhodnější koupit jízdenku do poslední zastávky v ČR, následně jen jednu stanici přes hranice a pak už jízdenku od místních drah,...), čímž pokrytí nákladů ČD poměrně "komplikují". Stejný systém funguje i u letecké dopravy, kdy občas letenka "s přívlastkem" nebo "s předponou" je levnější. Kamarád takhle zakoupil letenku Řím-Bari s přestupem v Tokiu. Do Bari nakonec ani nedoletěl, jen si za 100 euro udělal jednodenní výlet do Tokia :).
Řešení jsou v zásadě dvě:
1) nařídíme všem podnikajícím subjektům poskytovat "univerzální službu", tedy včetně těch částí, které nejsou výnosné
2) vybraným subjektům budeme poskytování univerzální služby dotovat
U finančních institucí se stát rozhodl, že zvolí první variantu, neboť zájemců o působení na trhu je dost a jsou ochotni na něm působit i přes povinnost nabízet pro ně nevýhodné produkty.
U dopravy zvolil druhou variantu.
Pak je ještě jedna možnost, a to, že stát dojde k závěru, že některé služby zkrátka nejsou nutné - přestal tak dotovat telefonní budky a ty postupně zmizely.
Jen na okraj, článek "jak se banky o uprchlíky pomalu perou" se týkal uprchlíků s udělenou dočasnou ochranou, tedy s právem pobytu v ČR a EU, nebo-li osob, které zde pobývají legálně, a jejich pobyt v ČR tedy je aktuálně vyřešen.
Zatímco článek, k němuž je tato diskuze, se týká jiné kategorie lidí. Konkrétně žadatelů o azyl, tedy osob s dosud nevyřešeným statutem (delšího) pobytu v ČR.
Takže tak trochu mícháte hrušky s kedlubnama.
(Jinak jsem byl ve Fio bance svědkem založení běžného účtu mladé dámě, která byla v ČR jako turistka z Černé hory, a proběhlo to v podstatě obdobně, jako pro tuzemce. Tedy pas + řidičský průkaz a účet měla založený dříve, než já sjednán kontokorent k podnikatelskému účtu.)
Nárok je nárok a interní předpis banky je druhá věc. Pro "někoho na přepážce" je podstatné to druhé, přičemž to, jak ověřit totožnost, je banka od banky různé. Například při zakládání spořicího účtu u ING pro mou tehdy 84 letou maminku jsme narazili na "drobný problém" požadavku na dva doklady s fotografií, vydané státním orgánem, jelikož krom OP žádný jiný běžně používaný druhý doklad nemá. Pas nevlastní nějakých 15 let a řidičský průkaz neměla nikdy. Ale nabídli jsme průkaz ZTP, což je ovšem "nestandardní". Problém byl "eskalován nahoru" kde teprve "někdo kompetentní" rozhodl, že tento doklad je přípustný, a že by vlastně stačil i rodný list (tedy doklad bez fotografie). Jinde naopak stačí jeden "plnohodnotný" doklad (OP nebo pas) a zaslání nějaké drobné částky (třeba 1 Kč) z vlastního tuzemského účtu zřizovatele na ten nově zřizovaný.
Jinak samozřejmě nezpochybňuji "nárok" žadatelů o azyl, ale holt může být problém s tím ověřením identity.