Hlavní navigace

5 důvodů, proč Francie kráčí ke krachu ekonomiky

8. 9. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: isifa.com
Ekonomika Francie se v posledních letech potápí a hrozí jí další výrazné problémy. Co táhne Francii ke dnu?

1. Zvyšující se zadlužení

Zatímco sousední Německo dokázalo své rostoucí dluhy stabilizovat a vytvořilo dokonce přebytkový rozpočet, Francie se vydala opačnou cestou. Zatímco v roce 2008 dosahoval veřejný dluh výše 63 % hrubého domácího produktu (HDP), v roce 2014 už vystoupal na 91,8 % HDP.

Tempo zadlužování, kdy během několika let vyrostlo zadlužení vůči HDP o 30 %, nemá ve Francii obdoby a vysoce překonalo i tempo zadlužování během vlády rozhazovačného socialistického prezidenta Françoise Mitterranda.

Dluh tak nejspíše brzy překročí 100% hranici vůči HDP, což by ze strany potenciálních investorů do dluhopisů mohlo být veliké varování – pokud politici nebudou poté snižovat zadlužování či alespoň nezastaví jeho růst, pak budou investoři požadovat vyšší výnosy za dluhopisy, což by mohlo Francii způsobit další hospodářské problémy. Možná tak již za několik let dojde k situaci, kdy bude muset Francii zachraňovat Evropská centrální banka (ECB). Na druhé straně je ale potřeba říct, že situace není katastrofická jako v případě Itálie, kde zadlužení dosáhlo 132,6 % HDP, nebo Španělska, kde tempo zadlužování bylo ještě mnohem rychlejší. Nejhorší je ale situace v Řecku, kde veřejný dluh dosáhl 175 % HDP.

Co je však varovné, že i přes nárůst zadlužování nechtějí socialisté provádět úspornou rozpočtovou politiku. Ministr pro hospodářství Arnaud Montebourg totiž kritizoval politiku vládních úspor: „Je nutné zvýšit hlas. Německo je v zajetí politiky úspor, kterou vnutilo celé Evropě. Když říkám Německo, tak mluvím o německé pravici podporující (kancléřku) Angelu Merkelovou. Posláním Francie není stavět se do řady s ideologickými axiomy německé pravice,“ uvedl Montebourg na adresu prezidenta Françoise Hollandea a premiéra Manuela Vallse.

2. Nízký růst HDP

Zatímco německá ekonomika zaznamenala v posledních 5 letech průměrně každý rok hospodářský růst o 1,5 % HDP, Francie vyrostla jen každý rok o 0,5 % (náš růst dosahoval průměrně 1,6 % HDP). Francouzská ekonomika v posledních letech stagnuje a nezdá se, že by mělo dojít k nějakému zvrácení tohoto trendu. Hospodářské rozdíly mezi zeměmi se zvyšují – zatímco v roce 2005 na tom francouzská ekonomika byla oproti té německé o něco lépe, od této doby se situace změnila. V roce 2013 už HDP na obyvatele (v dolarech z roku 2000) dosahovalo v Německu 38 291 dolarů, zatímco ve Francii 34 140 USD. Zatímco tedy Německo výrazně překonalo své předkrizové ekonomické hodnoty, Francie nejspíše ani tento rok nepřekoná ekonomickou úroveň z roku 2007. V podstatě se tak jedná o ztracenou dekádu ve Francii. Takovou hlubokou krizi francouzská ekonomika nepamatuje od dob skončení druhé světové války.

Vývoj HDP Německa a Francie
Statistiky Světové banky

Vývoj HDP Německa a Francie

3. Populismus

Od prezidenta Françoise Hollanda, který je takovou „Nečasovskou verzí“ prezidenta, se toho hodně očekávalo. Pomiňme to, že má také až přílišnou slabost k ženskému pohlaví, podobně jako náš bývalý premiér Petr Nečas. Co je ale pro občany Francie katastrofické, je populismus, který ve svém úřadu započal. Výsledkem však byla devastující hospodářská politika. Zavedení 75% daně na vysokopříjmové skupiny, kterou dokonce označoval jako „cestu k ukončení krize“, měla katastrofické výsledky – došlo k exodu vysokopříjmových skupin ze země – mezi nimi řada herců či sportovců. Stát na dani příliš nevydělal, žně ale měly především konzultační společnosti, které jsou zaměřené na daňovou optimalizaci.

Hollande také prosazoval zvýšení minimální mzdy, i když ve Francii je minimální mzda jedna z nejvyšších při srovnání vůči průměrné mzdě, nebo také snížil věk odchodu do důchodů vybrané části obyvatelstva z 62 let zpět na 60 let. Důchodový věk se snižoval také v Německu. Čtěte více: 3 ekonomická opatření, která potáhnou Německo ke dnu

4. Vysoká nezaměstnanost

Ve Francii dosahuje nezaměstnanost 10,1 %. Oproti například Španělsku či Řecku, kde nezaměstnanost překračuje 25 %, se zdá, že je na tom země docela dobře. Od prezidenta Hollanda se však očekávalo, že se země alespoň částečně vydá po německé cestě klesající nezaměstnanosti, výsledkem je ale naprostý opak. Nezaměstnanost roste a další vyhlídky jsou negativní.

V zemi jsou stále nepružná pravidla pro propouštění a najímaní pracovníků, což znamená, že zaměstnavatelé nejsou dostatečně flexibilní. Velké firmy také v zemi ohlašují hromadné propouštění – problém mají především místní automobilky. Vláda se sice snažila uskutečnit reformy zaměřené na pracovní trh, stále jsou však nedostatečné.

Připomeňme si také, že ve Francii je značně vysoká minimální mzda ve výši 1445 euro, podle statistik OECD tak dosahuje 50 % průměrné mzdy. Finanční analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychtarozhovoru řekl k minimální mzdě následující: Minimální mzda je natolik ekonomicky nesmyslná, že člověk, alespoň trochu ekonomicky vzdělaný, může mluvit v současné době o nějaké prospěšnosti. Minimální mzda je nesmysl, protože pokud jsme méně produktivní než je výše minimální mzdy, tak ztratíte práci. Minimální mzda je tak jeden z efektivních způsobů, jak zvýšit nezaměstnanost, uvedl Brychta. Jako příklad země, kde neexistuje minimální mzda, tehdy uváděl Německo, minimální mzda však nebyla zavedena ve Švýcarsku, hlasovalo se o ní prostřednictvím referenda.

dan_z_prijmu

5. Ztráta konkurenceschopnosti

Zatímco v Německu se na počátku nového tisíciletí uskutečňovaly tvrdé reformy, které zemi vrátily konkurenceschopnost (přečíst si o nich můžete v článku: Osekání sociálních dávek přineslo Německu prosperitu. Můžeme se přiučit?), zcela opačný vývoj byl ve Francii, kde se konkurenceschopnost snižovala. Podle Světového ekonomického fóra se řadí Francie v konkurenceschopnosti až na 21. místo, zatímco Německo je na 6. pozici.

Ztráta konkurenceschopnosti se také projevuje například na stále rostoucím obchodním deficitu. Zatímco Francie ještě v roce 1998 vytvářela obchodní přebytky a měla je ve výši přibližně 25 miliard euro (Německo ve výši 50 miliard eur), v dalších letech se pozvolna dostává obchodní bilance do deficitu, který v roce 2011 dosáhl rekordu ve výši 74 miliard euro. Oproti tomu Německo se vydalo zcela opačnou cestou – v roce 2013 vygenerovalo rekordní přebytek obchodní bilance ve výši 198,9 miliard euro.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Nejčastěji se věnuje tématům z oblasti investování, financí a makroekonomie.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).