A víte o tom, že když zkrachuje penzijní společnost, tak se to peněz co mají účastníci naspořeno ve fondech vůbec nedotkne? Leda tak tím, že jejich obhospodařování (ráda) převezme jiná PS.
Takže riziko krachu PS je nicotné. Je třeba vnímat hlavně tržní riziko ovlivňující cenu aktiv a ještě více legislativní (politické) riziko. A tomu se ve finančním světě nevyhnete ani vy.
No ale vždyť to jsem měl přesně na mysli. Aby lidé, uvažující o využití DPS, zbytečně neřešili že to není pojištěné proti úpadku obhospodařovatele (protože to je ošetřeno v zákoně). Musí se pouze smířit s rizikem tržním (jako v jakékoli jiné investici) a politickým (legislativním). DPS je pro lidi, kteří CHTĚJÍ investovat a chápou co to obnáší. Benefity ze strany státu jsou z mého pohledu velmi štědré. Zejména když si uvědomíme, že jde o soukromé penzijní společnosti a dobrovolné spoření.
A toto asi není pravda (pokud se v této věci nějak nezpřísnily zákony). Sám mám osobní zkušenost: Protože jsem penz. spoření považoval za důležité, hned po jeho startu jsem se do něj přihlásil do penzijního fondu Vyšehrad, což byl jeden z prvních penzijních fondů (nyní společností). Ten pak koncem devadesátých let zkrachoval a já jsem obdržel cca jen 10% naspořených prostředků. Bylo to velké rozčarování a tak jsem napsal tehdejšímu ministru práce a soc. věcí panu Špidlovi. Do dnes mám jeho dopis s odpovědí schovaný: lituje, ale penzijní fondy jsou soukromoprávní subjekty a stát s tím nemůže nic dělat. Tedy dohled státu a ochrana účastníků veškerá žádná. Tak bych si nedělal iluze, že je to dnes jinak ...