Finanční nezávoslost je dobrá především k tomu, abychom nemuseli svůj čas trávit činnostmi které dělat nechceme. Tedy především docházením do pravidelného zaměstnání. Pakliže je pro získání takové nezávislosti třeba obětovat patnáct let života, je třeba se ptát, kolik času nám její získání sebere a kolik nám ho následně vrátí. Má vůbec cenu se o takový cíl snažit s vypětím všech sil jak je v diskusi mnohokrát zmiňováno? Především u lidí, které jejich práce baví, může mít taková snaha možná až negativní dopad na život. Ono je hezké mít na účtě miliony, ale peníze samy o sobě nikomu štěstí nepřinesou.
Máte pravdu, cml11, peníze samy o sobě štěstí nepřinesou. Peníze by měly být jen prostředkem ke spokojenějšímu životu. A jestli si můžu vybrat, pak raději spokojenější budu s těmi „milióny“ než bez nich. A i když budu finančně nezávislý, budu dále pracovat, protože mne to baví. Na rozdíl od finančně závislých si ale můžu vybrat co a kdy budu dělat. Bez ohledu na finanční odměnu.
K odpovědi mne ale přiměla jiná Vaše věta: zda má vůbec cenu se o FN snažit.
Před několika lety mi podobnou otázku položil jeden student, kterého jsem učil. A přiměl mne k zamyšlení, co mi snaha postupně se stát FN přináší. A uvědomil jsem si několik věcí.
1. měli jsme v té době již finanční rezervy ve výši 3 letých výdajů, tzn. kdybychom s manželkou přestali pracovat, naše rodina může 3 roky žít bez snížení životní úrovně (samozřejmě bychom naše rezervy vyčerpali). Ale už jsme nebyli pod tlakem, co by se stalo, kdybychom přišli o práci, kdybychom byli nemocní apod. Takže přineslo nám to větší klid do života.
2. Narovnalo nám to záda (obrazně). Nemusíme dělat přesčasy, nemusíme měnit zaměstnání proto, abychom přinesli domů více peněz. Můžeme se svobodněji rozhodovat.
3. Za těch několik let jsme se přesvědčili, že finanční nezávislost má smysl, že jdeme po správné cestě.
Snad se mi podařilo vysvětlit naše pohnutky k finanční nezávislosti.
Z principu je finanční nezávistolst samozřejmě úžasná věc. Šlo mi ale o to, že snaha dosáhnout jí za cenu extrémního vypětí všech sil ve velmi dlouhém horizontu může být nakonec spíš prací na vlastním sebezničení než čímkoli jiným. Ve vašem případě hovoříte pouze o přínosu částečné FN. Nikoli však o tom co bylo třeba k jejímu získání třeba obětovat. Soudím tedy, že nešlo o tak extrémní nasazení jaké zde zmiňovali jiní. Tuto střední cestu považuji za ideální. Cílem nemá být národ ztrhaných milonářů v důchodu, ale spíše lidí střední třídy, žijících spokojený život který je naplňuje. FN je prostředek, nikoli cíl.