Jak jsem si všiml v poslední době, firmy "finančně zdravé", ale ve skutečnosti zmítající se v krizi jdou s úspěchem k nám s tím, že my je vytáhneme z krize. A docela to funguje. Pokud se podnikatelský záměr nezdaří, následuje arbitráž vůči Českému státu pro neochránění a zmaření investic. Následuje buď dohoda o mimosoudním vyrovnání nebo prohraná arbitráž, takže daňoví poplatnící platí vždy.
Něco podobného se dělo po převratu, tenkrát jsme však byli lačni po všem západním, jak v nějakém jiném příspěvku nazval P. Chrz, byla to »navoněná bída« nedosahují v mnohém našich kvalit. Taky dost zahraničních firem, co mělo problémy, se díky zavírání našich fabrik dostalo do chvilkového růstu díky exportu do takovýchto teritorií. Když se jakž takž nasytil trh i v bývalém východním bloku, následovala krize. Co zbývá nyní: jít do Afriky, nebo na Antarktidu polidšťovat tučňáky? Nekonečná expanze ve všech oblastech není totiž možná. Tzn., přibydou-li někomu klienti např. v povinném ručení, někomu musí naopak ubýt, protože přírustek nových aut není takový, aby umožnil všem pojišťovnám růst. Zbývá nějaký nový produkt /třeba zmiňovaní zvířecí miláčci/, je otázkou kolik lidí se na to chytí nebo kolik jich na to bude mít, protože řada běžných občanů má příjmy omezené, tzn., že nejdřív musí hradit důležité věci typu nájem či hypotéka, energie, jídlo, ošacení ... a až pak si třeba může vyjet na dovolenou na Bahamy nebo si pojistit čokla. Ovšem každý má jiné pořadí priorit a některé subjekty počítají zcela jistě s tím, že vedle bohatších občanů chytí na vábničku i část těch nebohatých, kteří si ovšem v hlavě nedokáží spočítat, kolik je 1 + 1. A za "výhodnou" nabídkou vždy něco stojí. To něco je negativní pro klienta, charitu dnes nikdo bohužel nedělá.