Staré banky by mohly porazit novou konkurenci. Důležitější jsou ale dividendy

Glosa

Pozice „starých“ bank je stále velmi dobrá. Místo však, aby vyhlásily cenovou válku novým bankám, je pro ně mnohem důležitější dividendová politika. Staré banky totiž nejen, že mají mnohem více vkladů, mají je taktéž podstatně levnější – vklady, které získaly v 90. letech a na počátku 20. století, byly totiž pro banky velmi levné, a to i přes poměrně vysoké sazby České národní banky. Současný poměr úvěrů vůči vkladům je u těchto starých bank přibližně na polovině, to znamená, že by velká bankovní čtyřka mohla do ekonomiky rozpůjčovat mnohem více peněz. K tomu však nedochází.

Nové banky, které vstoupily na český bankovní trh, nejen že nabídly podstatně výhodnější depozitní produkty, dokáží být také velmi silnou konkurencí v oblasti úvěrů a hypoték. Současný vývoj na hypotečním trhu také ukazuje, že hlavními tahouny snižování úrokových sazeb nejsou staré banky, ale především ty nové – ty staré poté různými akcemi úrokové sazby dorovnají. Autor tohoto článku je přesvědčen o tom, že pokud by na trhu nepůsobily nové banky, nejspíše by u hypotečních úvěrů byly podstatně vyšší úrokové sazby.

Staré banky vám však můžou snížit úrokovou sazbu v případě, že přinesete výhodnější nabídku od konkurence, především od malých konkurentů. Čtěte více: Jak vyjednat snížení úrokové sazby u hypotéky?

Staré banky by měly zlevnit především spotřebitelské úvěry

I přes agresivní expanzi nových bank, staré banky stále dominují. U spotřebitelských úvěrů je však pravděpodobné, že svou dominantní pozici začnou velmi brzy ztrácet, jelikož v některých případech jsou úvěry u staré banky i více než dvakrát dražší, než úvěry bank nových.

Zatímco v zahraničí, především v západní Evropě, se průměrný úrok pohybuje u spotřebitelských úvěrů od 7 – 9 %, u nás je to u spotřebitelských úvěrů velkých bank i více než dvojnásobek. Velké banky mají obrovský prostor ke snižování úroků především u úvěrů, to se však neděje.

Hypotéky generují zisk i při 2% úrocích

U úvěrů se levné zdroje dostávají do popředí. Jakmile má nová banka průměrné náklady za depozitní produkty ve výší 1,5 %, pak hypotéka s úrokovou sazbou 2,5 % může být pro banku stále riziková. Velká bankovní pětka má však vklady podstatně levnější a může být u hypoték zisková už při podstatně nižších úrokových sazbách.

Znamená to, že pokud by například některá ze starých nabídla úrokové sazby ve výši 1,99 % při 5letém fixu, pak nejen, že by s pomocí intenzivnější marketingové kampaně získala dominantní pozici u nových hypoték, stále by také generovala zisky, zatímco malé banky by musely přestat s poskytováním hypoték – vzhledem k drahým zdrojům na vkladech by nedokázaly konkurovat. Konkurenci by tedy mohly velmi snadno eliminovat.

Dividendy jsou důležitější než investice do budoucnosti

Jak tedy bylo uvedeno, staré banky jsou v takové pozici, že stále můžou svou konkurenci nových bank velice snadno odstřelit, především díky své velikosti a levným vkladům. Stačí jen jediné: mírně snížit svůj zisk jako „investici do budoucnosti“. Zahraniční matky sice na dočasné snížení dividend nejspíše budou pohlížet s nelibostí, ale pokud k tomu nedojde, pak konkurenční výhoda, kterou nyní banky mají, bude s postupnými roky slábnout. Česká konzervativnost má totiž podle autora své meze a stále více lidí bude se svými depozity přecházet k bankám, kde se to skutečně vyplatí. A budou také uzavírat nejen levnější hypotéky, ale také refinancovat své půjčky či úvěry.

Autor by se ani nedivil, pokud by za 10 – 15 let byla pozice starých bank úplně opačná než je dnes a opakovala se situace z 90. let, kdy bankovní sektor musel být ze strany státu zachraňován.

Nové banky si stěžují: Velká bankovní pětka nebojuje férově

Staré banky, místo agresivnější cenové politiky, se však často bránily ofenzivě nových bank praktikami, které však nelze označit za férové. Například Roman Truhlář, ředitel mBank vyprávěl, že když banka vstupovala na český trh, musela platit za klientské výběry v bankomatech mnohem více, než si samotné velké banky účtovaly mezi sebou. Čtěte více: mBank: „Velké banky nás tu nechtějí, žijeme jen díky klientům“.

Manažeři z Equa bank autorovi potvrdili, že velké banky se nejrůznějšími způsoby snaží zabránit, aby klient nerefinancoval úvěry u Equa bank. Plně nespolupracují při předávání informací a do tohoto procesu přidávají nejrůznější „byrokratické překážky“, aby daný klient byl natolik znechucen a refinancování vzdal. Je škoda, že velké banky takto ke své konkurenci přistupují. Místo hrozby by v ní měly vidět především příležitost. Příležitost, která donutí banky zavést lepší produkty a stát se efektivnější, nikoliv zkostnatělou bankou.

Velkým bankám se snižují zisky, hospodaření malých se zlepšuje

Pokud se to nestane a banky skutečně nezmění svou cenovou politiku, pak je zářná budoucnost nečeká. Koneckonců v tomto roce, podle reportovaných výsledků za první pololetí tohoto roku, dochází k postupnému snižování zisků u všech velkých bank a lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat.

Oproti tomu nové banky se chlubí úspěchy (ostatně ani nemohou jinak): již přetáhly desítky tisíc klientů a jsou na dobré cestě k ziskovosti. Equa bank oznámila, že zisková bude v roce 2015. Air Bank snížila svou ztrátu o 95 % a tvrdí, že je také na dobré cestě k zisku. mBank se stala ziskovou už v minulém roce a Fio banka je zisková dlouhodobě. Jen o Zuno Bank se spekulovalo, že může na trhu skončit. To se ale podle vyjádření tiskového mluvčího nestane. Čtěte více: Tomis: ZUNO v žádném případě nekončí

Nové banky ukazují, že s nárůstem technologické zdatnosti většiny klientů lze skutečně provozovat nízkonákladové, většinou jen čistě elektronické služby s minimálními či nulovými poplatky. Poučí se velké banky? A nabídnou nám levnější bankovní produkty?