Otázka viny a trestu může být někdy zajímavou hrou. Ve čtvrtek 11. srpna byl k pěti letům odnětí svobody odsouzen bývalý finanční ředitel telekomunikačního gigantu WorldCom Scott Sullivan (43 let). Hrozilo mu přitom za finanční machinace až dvacet pět let. Stal se tak posledním z obviněných v této kauze, kdo se dozvěděl výši trestu. Mírnější trest si Sullivan vysloužil za to, že se dobrovolně přiznal a především aktivně spolupracoval s prokuraturou.
Sullivan byl klíčovým svědkem v procesu s bývalým generálním ředitelem WorldComu Bernardem (Berniem) Ebbersem (63 let). Ten byl 13. července odsouzen k 25 letům vězení. Ebbers vymyslel plán nadhodnocovat v účetnictví zisk firmy až o 11 miliard dolarů. Firma tak navenek vykazovala dobré výsledky, v důsledku ale akcionáři o své investice přišli. Pád firmy znamenal také propuštění dvaceti tisíc zaměstnanců.
Dospěla jsem k názoru, že jakýkoliv nižší trest by neodrážel závažnost tohoto zločinu,
prohlásila soudkyně B. Jonesová. Řekla také, že Ebbers byl podle ní jasně hlavou podvodů. Bývalému šéfovi firmy hrozilo až 85 let. Ebbers se za podvod omluvil a vzdal se veškerého svého majetku, který je odhadován na 45 miliónů dolarů ve prospěch bývalých akcionářů. Soudkyně nařídila, aby Ebbers do 12. října nastoupil k výkonu trestu do federální věznice s nízkou ostrahou ve státě Mississippi.
Prokurátoři nedávno soudu poslali zprávu, ve které Sullivana pochválili za spolupráci na případu. Uvedli, že k úspěchu soudního stíhání přispělo především Sullivanovo svědectví. V uplynulých dnech již byli k menším trestům odsouzeni čtyři nižší vedoucí pracovníci WorldComu, kteří stejně jako Sullivan přiznali vinu a spolupracovali při vyšetřování.
Každý den lituji toho, co se stalo ve WorldComu, a přijímám zodpovědnost za klamné a zavádějící informace, které byly poskytovány investorům,
řekl Sullivan soudkyni B. Jonesové. Věděl jsem, že je to špatné. Mým záměrem však nebylo poškodit lidi,
dodal. Jonesová prohlásila, že Sullivan by čelil většímu trestu nebýt jeho velké spolupráce s prokurátory a rodinné situace. Sullivan má mladou dceru a jeho manželka trpí cukrovkou.
Paralelou kauzy WorldComu je krach energetického obra Enronu. Proces s nejvyššími šéfy firmy K. Layem (63 let) a J. Skillingem (51 let) se připravuje. V září se bude ze svých činů zpovídat Skilling, který čelí 30 obviněním. Symbol všech „účetních podvodníků“ Lay pak přijde na řadu v lednu příštího roku.
A kdo je hlavním svědkem obžaloby? Nikdo jiný než bývalý finanční ředitel koncernu Andrew Fastow (42 let). Za svou spolupráci si též vyjednal mírnější trest – deset let. Do vězení půjde i jeho manželka, ale na kratší dobu, a navíc se výkony trestů nebudou překrývat, aby se manželé mohli starat o své děti.
Jen krátké připomenutí, o co v kauzách šlo: WorldCom použil trik starý jako profese účetního.V jeho výkazech se výdaje odkládaly na další čtvrtletí a uváděly se jako kapitálové investice. Náklady tak klesaly a zisky dramaticky rostly. Podvody WorldComu byly tedy velmi jednoduché v porovnání s „černou skříňkou“ Enronu, který výdaje utajoval a „přehrával“ na konta firem v Karibiku, jež byly speciálně za tímto účelem zřízeny.
Co je zajímavého na obou aktivně „spolupracujících“ finančních manažerech? Oba, Sullivan i Fastow, byly již od mladých let považováni ze hvězdy své profese, což dokumentuje fakt, že Sullivan byl vyhlášen nejlepším finančním manažerem roku 1998, poté, co WorldCom úspěšně dokončil převzetí svého většího konkurenta MCI Communications za USD 37 miliard, a Fastow v roce 2000, kdy Enron vykázal pohádkové zisky. Později se bohužel ukázalo, že tyto úspěchy byly hlavně díky účetní kreativitě obou zmíněných.
Je jasné, že když jde do „tuhého“, každý hraje sám za sebe. V obou případech se stále jedná o manažery relativně nízkého věku, kteří mají stále ještě život před sebou, i když se domnívám, že již ne v oficiální funkci. Jsem ovšem přesvědčen, že různé instituce a společnosti po nich rádi ještě „šáhnou“. Jejich know-how má stále cenu zlata, byť notně pošpiněného.
Též se říká, že ve funkcích by měli být mladí a progresivní, což oba dva naprosto splňovali. Jaké je však jejich svědomí, když za mírnější trest jsou ochotni „odstřelit“ své šéfy, kteří po dlouhá léta byli jejich ochránci? Které tváře se jim vybavují před tím, než usnou?
I z právního hlediska jsou tyto případy zajímavými precedenty. Jde o nalezení nejslabšího článku v naprosto vrcholné struktuře společnosti. Finanční ředitel je ten, kdo předkládá svým nadřízeným všechny důležité finanční ukazatele, které jsou pak rozesílány auditorům, bankám, burze, investorům, majitelům atd. On je sice jejich tvůrce, ale je na představenstvu (případně dozorčí radě), zda jeho interpretaci přijme.
Sullivan se hájil tím, že upozorňoval Ebberse, že v účetnictví WorldComu jsou nesrovnalosti, také mu prý kladl na srdce, aby investorům přiznal, že se hospodaření firmy nevyvíjí dobře. Ebbers mu na to prý odpověděl: Dej ta čísla do latě!
Ebbers naopak tvrdil, že o ničem nevěděl. Bylo to tvrzení proti tvrzení a porota uvěřila Sullivanovi.
Není divné, že se porota přiklonila na stranu Sullivana. Jestliže Ebbers byl President a CEO – Chief Operating Officer – tedy nadřízený Sullivana a nejvyšší výkonný šéf, jeho zdůvodnění nemůže obstát. Z praxe je známo, že dobrý finanční ředitel vždy upozorňuje svého nadřízeného na všechna rizika, která mohou nastat. Je pak ně něm (nadřízeném), pro jaké řešení se rozhodne.
Výroční zpráva (Annual Report) má své standardy. Za společnost podepisují Chairman of the Board of Directors (Předseda představenstva), President a CEO (většinou jedna osoba). V některých společnostech výroční zprávu podepisuje i CFO – Chief Financial Officer (finanční ředitel). Měl jsem možnost podívat se na výroční zprávu Enronu z roku 2000, kde byli podepsáni pouze K. Lay (Chairman) a J. Skilling (President a CEO). A. Fastow nikde podepsán nebyl. Bohužel jsem neměl k dispozici výroční zprávu WorldComu za rok 2000 ani za jiné roky, tak nevím, zda S. Sullivan „pod čísly“ podepsán byl či nebyl.
Aféry kolem Enronu a WorldComu mají podobné rysy. Vedení obou firem podlehlo pokušení velmi rychle vykázat značné zisky. Jedním z důvodů k takovému počínání mohla být obava ze ztráty hodnoty akcií obou podniků. Zarážející je, že riziko takové strategie, totiž ohrožení samotné existence firem, si vedení obou společností muselo velmi dobře uvědomovat. Jejich pády vedly ke zpřísnění regulačních mechanismů na americkém trhu a také k faktu, že americké firmy už nemohou podnikat v tak benevolentním prostředí, na jaké byly zvyklé v 90tých letech minulého století.
„Vývozem“ strategie Enronu a WorldComu se též „inspirovali“ i manažeři italské potravinářské firmy Parmalat. Ta padla v roce 2003. Jedenáct zaměstnanců už bylo odsouzeno, většinou k podmíněným trestům. Jsem zvědav, zda se nějaké takové „zboží“ neobjeví i v České republice…
ČLÁNKY DO MAILU