Komu prospěje nový zákoník práce?

V prvé řadě je třeba podotknout, že novelu zákoníku práce potřebuje Česká republika jako sůl. Současná právní úprava je platná od 1. 1. 1966 – tedy bezmála čtyřicet let. Sice prošla řadou novelizací, podle Ministerstva práce a sociálních věcí celkem 47, z nichž valnou většinou po roce 1989, ty ji ale činí především nepřehlednou.

Co se změní?

Nejdůležitější změnou, kterou nikdo nerozporuje, je změna principu zákoníku práce. Dosud platilo: Co zákoník práce nedovoluje, je zakázáno. Novela vnáší opačný, flexibilnější princip, který je běžný i v ostatních oblastech práva: Co není zakázáno, je povoleno. Zdánlivé slovíčkaření má ale dalekosáhlý dopad.

Novinkou je zavedení institutu „konta pracovní doby“. Pokud má zaměstnavatel nerovnoměrné vytížení pracovníků v průběhu roku, může jim vyplácet konstantní mzdu s tím, že v „pracovních špičkách“ bude pracovní doba delší a v následných nevytížených časech si budou zaměstnanci užívat více volna. Pokud by ale zaměstnavatel pracovníka propustil před vyrovnáním konta pracovní doby (nebo by došlo k ukončení pracovního vztahu z jiných příčin), musel by mu doplatit mzdu.

Zákoník práce pod svá křídla schovává další zákony, které dosud stály samostatně – např. zákony upravující odměňování, cestovní náhrady aj. Rozšiřuje též počet hodin, na něž lze uzavřít dohodu o provedení práce, ze současných 100 na nových 150 za rok u jednoho zaměstnavatele.

Co se ale pravicové opozici ani koalici nelíbí, je posílení moci odborů. Např. KDU-ČSL nabídlo stáhnutí veškerých připomínek a zákoník práce podpoří, pokud ustoupí od bodu, kterým se dává odborům právo vyjednávat se zaměstnavatelem nikoli jen za své členy, ale za všechny zaměstnance.

Spor vrcholí

Příčinou sporu vedle pravomocí odborových organizací je i míra, do jaké je zákoník práce flexibilní. Svaz průmyslu a dopravy by jednoznačně uvítal mnohem liberálnější přístup trhu práce a je ve své snaze podporován pravicovými politickými stranami. Naopak odborové svazy se liberálního přístupu děsí.

Milan Štěch, předseda ČMKOS, považuje za nemyslitelné, že by se ponechala na dohodě zaměstnance se zaměstnavatelem např. délka výpovědní lhůty nebo že by mohl zaměstnavatel propustit ženu na mateřské nebo člověka na nemocenské. Za nepřípustné považuje zkrácení výpovědní lhůty na jeden měsíc s možností dát výpověď zaměstnanci bez udání důvodu. Podle jeho názoru by docházelo ke zneužití ze strany zaměstnavatelů a mohlo by docházet k diskriminaci.

Na druhé straně ale v Lidových novinách uvedl: slušní zaměstnavatelé, a vím z praxe, že je jich většina […] si váží zaměstnanců a vědí, že kvalitní, kvalifikovaní a dobře zaplacení zaměstnanci jsou předpokladem jejich ekonomického úspěchu.

Zákoník práce v současné podobě kritizují jak koaliční partneři ČSSD, tak opoziční ODS i svazy zaměstnavatelů a průmyslu. Na parlamentní půdě se hovoří o přivrácení ČSSD ke KSČM a nejsilnější vládní strana a její způsob prosazování nového zákoníku práce jsou nazývány nelichotivými přízvisky. Co zákoníku práce ale vytýkají věcně?

Co se nelíbí na novele zákoníku práce

Zástupci pěti významných sdružení zaměstnavatelů k zákoníku práce uvádějí:

• Nový zákoník práce nepředstavuje žádnou zásadně novou úpravu, ale přebírá úpravu dosavadní, kterou dále zakonzervovává. To nepřináší zjednodušení, naopak výrazně komplikuje pracovněprávní vztahy.
• V návrhu jsou jasné rozpory s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod, které nový zákoník předem zásadně zpochybňují.
• I Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že navrhovaná právní úprava je přinejmenším problematická. Je to zejména tím, že vysoká provázanost s občanským zákoníkem, jehož nový návrh se teprve připravuje, neskýtá záruku stability zákona.
• Při přípravě zákona byly zcela a bezprecedentním způsobem ignorovány hlasy jednoho ze sociálních partnerů – zaměstnavatelů.
• Připomínky k věcnému záměru nebyly vůbec vypořádány, a proto se nepodařilo vypracovat všeobecně přijatelný návrh nového zákoníku práce.
• Nový zákoník práce způsobí zaměstnavatelům zbytečné velké finanční náklady.
• Zvýhodňuje jednostranně pozici odborů a narušuje tak potřebnou rovnost sociálních partnerů v pracovněprávních vztazích.
• Ve svých důsledcích je nevyhovující jak pro zaměstnance (bere jim možnost pružně získat práci), tak pro zaměstnavatele (velmi omezuje flexibilitu rozhodování a navíc prodražuje podnikání se všemi důsledky z toho vyplývajícími).

Zdroj: Prohlášení k projednávanému návrhu zákoníku práce.

A závěr?

Politické i ekonomické špičky se dohadují o změnách v zákoníku práce, aniž by kdokoli z nich přednesl jasně a srozumitelně, co jim na této změně konkrétně vadí a proč, případně proč nelze přijmout „opoziční“ variantu. A volič musí být zmaten. Může vnímat jen ideologickou, nikoli věcnou při.

Podle mého soudu jde ve sporu především o to, že se „opozici“ nepodařilo do zákoníku práce vsunout více liberální přístup, jaký před časem kritizoval předseda ČMKOS Milan Štěch, a posílení moci odborů, ke kterému ale podle představitelů ČSSD a odborářů nedochází – prý je jen zachováván současný stav.

Následný postup, jak se jeví za současné situace, bude přijetí zákoníku práce ve spolupráci ČSSD a KSČM k radosti odborových svazů a nevoli opozice, koaličních partnerů i zaměstnavatelů. Jak změny dopadnou na zaměstnance?

Liberálnější přístup by mohl sice usnadnit propouštění zaměstnanců. Jistě. Ale díky tomu je mohou zaměstnavatelé snáze a bez obav přijímat. Zkuste se jako zaměstnanec vžít do role zaměstnavatele, který má firmu v rozkvětu, ale neví, jestli se mu bude dařit i za půl roku. V současné právní úpravě raději zaplatí svým současným zaměstnancům za přesčasové hodiny a sám se místo rodiny bude věnovat podnikání na dvojnásobný úvazek, než by přijal pracovníka, kterého se jen tak nemůže zbavit. A proto potenciálně volné místo u tohoto hypotetického zaměstnavatele zůstane uzavřené a uchazeč o práci na úřadě práce…