Soud: Obchodní partnery pod krkem prostě chytat nesmíte

Nejvyšší soud ČR rozhodl, že dopustí-li se zaměstnanec verbálního a fyzického útoku na zaměstnance jiné osoby spolupracující s jeho zaměstnavatelem, jedná se ze strany zaměstnance o jednání v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Dopisem ze dne 21. 8. 2001 žalovaný zaměstnavatel sdělil žalobci (zaměstnanci), že s ním okamžitě ruší pracovní poměr. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřoval v tom, že žalobce dne 2. 8. 2001 kolem 14. hodiny neoprávněně vstoupil do areálu firmy Č. S. B., a.s., a že když byl upozorněn vedoucím pracovníkem této firmy, vedoucím provozu T. K., na neoprávněnost vstupu, toho napadl slovně vulgárními výrazy a poté fyzicky.

Jak to viděl zaměstnanec – podle něj se vcelku nic nestalo

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval od 1. 12. 1995 jako řidič silničních motorových vozidel a že dne 2. 8. 2001 navštívil areál společnosti Č. S. B., a.s. za účelem zajištění materiálu, tj. kovové tyče pro opravu sedadla řidiče, které vlastně sám chtěl uvést do způsobilého stavu k řízení autobusu, neboť v té chvíli nebylo možné obrátit se na kompetentního pracovníka, který by závadu odstranil nebo pomohl žalobci odstranit. K samotnému konání při opravě přitom žalobce vedla obava z toho, že „v případě havárie způsobené nepřímo vlivem vadného sedadla řidiče by mohl být obviněn i z obecného ohrožení“. Při vstupu do areálu ho zahlédl „jakýsi pro něj v té chvíli neznámý zaměstnanec“, který mu „pro něj ne příliš jasným a srozumitelným způsobem dával najevo svoji nelibost“ v tom, že žalobce vstupuje do areálu. Žalobce si nebyl vědom toho, že by se dopustil prohřešku, a proto „reakce žalobce byla v onu chvíli adekvátní, tj. že se na něj obořil, proč nemůže vstoupit“, a faktem je, že se jejich slovní výměna názorů neobešla bez emocí. Tvrzení žalovaného o slovním a fyzickém napadení ze strany žalobce se ovšem „naprosto nezakládá na pravdě“, neboť žalobce po zjištění, že se potkal se zaměstnancem, který se nenacházel právě v nejlepší náladě, raději areál opustil. Jestliže žalovaný na základě těchto okolností bez jakéhokoliv předchozího kárného opatření či upozornění přistoupil k použití toho nejtvrdšího prostředku v oblasti kárných opatření vůči svému zaměstnanci, může se žalobce právem domnívat, že tak v jeho případě snad došlo k zneužití příslušných ustanovení zákoníku práce.

Jak rozhodovaly soudy

Soud prvního stupně žalobě vyhověl, dospěl k závěru, že „pokud by se i stal incident“, který žalovaný vytkl žalobci v dopise ze dne 21. 8. 2001, je nutno konstatovat, že ke konfliktu došlo v areálu, který nepatřil žalovanému, takže došlo k jednání soukromé osoby v objektu třetí osoby, a proto „nemohl mít vliv na práci žalobce u žalovaného, a navíc v době, kdy žalobce nebyl v pracovní době, ale jednalo se o dobu odpočinku. Za tohoto stavu žalobce podle názoru soudu prvního stupně neporušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem“, a proto „žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno.

Proč odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně

K odvolání žalovaného zaměstnavatele odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že při zjišťování skutkových okolností rozhodných pro posouzení věci se vůbec nezabýval tím, zdali se žalobce dopustil jednání, které mu bylo vytýkáno ve zrušovacím projevu vůle žalovaného, jestliže v této souvislosti soud prvního stupně toliko připustil možnost existence jakéhosi incidentu mezi žalobcem a pracovníkem Č. S. B., a.s., aniž by zkoumal, zda se tento incident skutečně udál, případně z jakých důvodů, za jakých okolností a co bylo jeho obsahem. K hodnocení vytýkaného porušení pracovní kázně soudem prvního stupně, které za tohoto stavu se jeví být prozatím jako předčasné, je pak podle jeho názoru „nutno uvést“, že, i kdyby se žalobce dopustil vytčeného jednání mimo pracovní dobu a nikoliv ve vztahu k zaměstnavateli, ale například vůči obchodnímu partnerovi zaměstnavatele, není vyloučeno, aby i takové jednání bylo porušením pracovní kázně. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení v naznačeném směru zjednal nápravu.

Vzhledem k prostředí nebylo nějaké to tvrdší slovo výjimkou

Odvolací soud poté žalobě opět vyhověl. Po doplnění řízení dospěl soud prvního stupně k závěru, že vstupem do areálu Č. S. Brno, a.s., kam se žalobce dne 2. 8. 2001 dostavil v době svého tzv. čekacího volna, které je zahrnuto do pracovní doby, za účelem zajištění rychlé a kvalitní opravy jeho autobusu, který byl nasazen na tzv. kyvadlové dopravě, „nedošlo k porušení pracovní kázně, zvláště pak ne hrubým způsobem“. Podle názoru soudu prvního stupně „s ohledem na zvyklosti a zavedenou praxi“, kdy řidiči žalovaného běžně do areálu Č. S. B., a.s. chodili a žalobci „nikdy nebylo osobně dáno ponaučení nebo příkaz, že nemá do tohoto areálu vstupovat, když to bylo zcela běžné a činil tak bez problémů po celá dlouhá léta“, nemohl se žalobce dopustit „hrubého“ porušení pracovní kázně. Pokud jde o „údajné“ slovní a fyzické napadení svědka T. K. ze strany žalobce, soud v tomto směru neuvěřil výpovědi svědků K., H. a T., neboť tyto výpovědi jsou ve vzájemném rozporu a navíc nekorespondují s výpovědí svědka M.. Mezi žalobcem a T. K. podle mínění soudu prvního stupně „došlo k výměně názorů, při kterém mohlo být použito ostřejších slov, ale to s ohledem na situaci, prostředí a zúčastněné osoby nepovažuje za tak závažné, aby dosáhlo intenzity hrubého porušení pracovní kázně“, když navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce po celou dobu, kdy pracoval u žalovaného, neměl nikdy žádné pracovní pochybení, naopak byl v kolektivu i na pracovišti přímými nadřízenými hodnocen kladně. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl.

Ukázalo se, že nadávek bylo více a zaměstnanec dokonce obchodního partnera chytil pod krkem

K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v prvním vytčeném skutku spočívajícím v tom, že žalobce dne 2. 8. 2001 neoprávněně vstoupil do areálu firmy Č. S. B., a.s. nelze s ohledem na všechny okolnosti mít za to, že žalobce porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, jestliže – jak zdůraznil – bylo sice prokázáno, že v rozhodné době existovalo nařízení žalovaného o tom, že řidiči autobusů nemají přístup do areálu Č. S. B., a.s., avšak „nebylo prokázáno“, že žalobce byl s tímto interním předpisem, popřípadě příkazem nadřízeného „relevantním způsobem seznámen“, a byla-li navíc v předchozí době před nástupem T. K. do vedoucí funkce v Č. S. B., a.s. „praxe opačná“ a přístup řidičů do areálu byl posuzován benevolentně.

Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud na základě výsledků dokazování doplněného opětovným výslechem svědků T. K., M. H. a M. T. dospěl ke skutkovému závěru, že dne 2. 8. 2001 kolem 14.00 hodiny, když se žalobce během pracovní doby neoprávněně nacházel v areálu Č. S. B., a.s., byl v prostoru blízko lakovny přistižen T. K., který byl vedoucím zaměstnancem servisu, a „byl dotázán na svoji přítomnost v areálu“; na výzvu k odchodu „reagoval žalobce naprosto neadekvátně velmi hrubými vulgárními nadávkami, které zakončil tím, že T. K. chytil pod krkem“, přičemž „ve vulgárních nadávkách pokračoval i poté, co se již nacházel mimo areál servisu“. Jestliže se žalobce tímto způsobem choval vůči vedoucímu zaměstnanci společnosti, která úzce spolupracovala s jeho zaměstnavatelem (prováděla opravy jeho autobusů), pak podle názoru odvolacího soudu je třeba mít za to, že přinejmenším jednal v rozporu s oprávněnými zájmy svého zaměstnavatele a porušoval zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci.

Toto jednání žalobce odvolací soud hodnotil jako porušení pracovní kázně „nejvyšší intenzity“ s přihlédnutím k tomu, že žalobce „reagoval hrubě vulgárními výrazy a fyzickým napadením“ vůči vedoucímu zaměstnanci servisu, který byl oprávněn žádat po něm vysvětlení, čehož si žalobce „musel být vědom“. Podle názoru odvolacího soudu již samotné vulgární výrazy, které žalobce použil, jsou – s ohledem na „naprostou samozřejmost“ slušného a korektního chování mezi všemi zaměstnanci – porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, přičemž „fyzické napadení, ať již jakékoliv intenzity i bez výraznějších zdravotních následků, pak jen zvyšuje nejvyšší intenzitu porušení pracovní kázně“. Za tohoto stavu, kdy žalobce „flagrantním způsobem“ porušil pracovní kázeň, odvolací soud uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 21. 8. 2001 je platným právním úkonem.

Svědci incidentu popsali konflikt shodně

Nejvyšší soud ČR dospěl ve svém rozsudku spis. zn. 21 Cdo 896/2008, ze dne 7. 4. 2009, k závěru, že žalobcem podané dovolání není opodstatněné.

Odvolací soud přesvědčivě zdůvodnil, proč považoval za věrohodné výpovědi svědků M. H. a M. T. o podobě konfliktu mezi žalobcem a T. K., jestliže akcentoval, že zmínění svědci se bez problémů orientovali v náčrtku areálu s popisem, kde k incidentu mělo dojít vyhotoveném T. K., a shodně se svými výpověďmi před soudem prvního stupně vyznačili místo, kde se v době incidentu nacházeli, i shodně popsali vznik konfliktu, vulgární nadávky žalobce vůči K. a jeho fyzické napadení, a že, ač byli slyšení odděleně, byla naprosto shodná jejich následná demonstrace přímo na svědkovi K., jak konkrétně žalobce svědka fyzicky napadl. Čtěte více: Můžete dostat okamžitý vyhazov za pěstní úder kolegy?

Při zkoumání, zda žalobce dne 2. 8. 2001 jednáním uvedeným v dopise o okamžitém zrušení pracovního poměru [tj. tím, že „když byl upozorněn vedoucím pracovníkem firmy Č. S. B., a.s., vedoucím provozu T. K., na neoprávněnost vstupu (do areálu této firmy), tohoto napadl slovně vulgárními výrazy a poté fyzicky“] porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem, odvolací soud k okolnostem významným pro posouzení intenzity porušení pracovní kázně náležitě přihlédl. Odvolací soud důvodně akcentoval, že žalobce, který se neoprávněně (v rozporu s nařízením žalovaného) nacházel v areálu Č. S. B. a.s., reagoval verbálním a fyzickým útokem na pouhý dotaz vedoucího zaměstnance společnosti Č. S. B. a.s. na důvod přítomnosti žalobce v areálu a na jeho následnou výzvu k odchodu.

Patřičně přihlédl k tomu, že verbální útok žalobce vůči vedoucímu zaměstnanci společnosti Č. S. B. a.s. T. K., který byl oprávněn žádat po žalobci vysvětlení, čehož si žalobce musel být vědom, byl hrubý a značně vulgární a navíc byl doprovázen fyzickým napadením jmenovaného zaměstnance, které podle názoru odvolacího soudu „ať již jakékoliv intenzity i bez výraznějších zdravotních následků jen zvyšuje nejvyšší intenzitu porušení pracovní kázně“ a je naprosto nepřípustné, byť v případě psychického vypětí, jak tvrdí žalobce. Neopomenul přitom učinit součástí svých úvah ani skutečnost, že žalobce jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, jestliže se tímto „naprosto neadekvátním způsobem“ choval vůči vedoucímu zaměstnanci společnosti, která úzce spolupracovala s jeho zaměstnavatelem (žalovaným).