Vlákno názorů k článku S čím ještě v obchodě zaplatíte a kam se obrátit, když obchodník platidlo nepřijme? od Standa - Moc tomu nerozumím. Stát mi přece nějakým zákonem...

Moc tomu nerozumím. Stát mi přece nějakým zákonem nemůže nařídit, jaké peníze mohu či nemohu přijmout. Pokud budu chtít zaplatit v čínských jenech, musí klient zaplatit v čínských jenech. A nebo si zaklepat na čelo a odkráčet ke konkurenci.

Co ještě bude stát svými nařízeními regulovat? Zakáže zdravit na ulici cizince anglicky?

Stando, tvůj příspěvek mi připadá jako příspěvek za každou cenu. Stát, aby zabránil anarchii, tak reguluje vztahy mezi lidmi a vedle skutečně zbytečné až směšné regulace existují nařízení potřebná až životně nutná.A zavedení zákonného platidla a povinnost jej přijímat je historicky prověřené a naopak jeho nepřijímání (nebo podmíněné přijímání) bylo vždy znakem krize. Takže za války byly vedle peněz existovaly potravinové lístky, tabačenky, šatenky a některé služby jste získali za kus sádla a ukončení tohoto vázaného hospodářství se považovalo za překonání krize a návrat do normálu. Jak by bylo Tobě, kdyby ti v lékárně nechtěli prodat léky za zákonné peníze nebo u benzinky benzín z odkazem ať si zajdeš ke konkurenci. Budeš asi mladý člověk, protože nepamatuješ kdy často těžce vydřené peníze ti nebyly nic platné a zboží jsi za ně nedostal a říká ti něco devizový příslib.Pokud vím tak v poslední době odmítali obchodníci přijímat (domácí) peníze v Zimbabwe a z těch si snad nebudeme brát příklad.

Jediné historicky ověřené platidlo jsou drahé kovy. Zavedení "zákonného platidla" vždy dříve či později vedlo k emisi ničím nepodložených peněz nebo dříve ke snižování podílu zlata či stříbra v mincích, takže aby zákonné platidlo někdo vůbec chtěl, tak stát musel jeho přijímání vynucovat silou. Např. ke konci Říma stát razil tak nekvalitní mince (kterými platil státní zaměstnance - především vojáky) , že v nich odmítal přijímat platbu daní a daně vyžadoval v čistém zlatě.

Takže odmítání příjmu státních platidel je sice znakem krize, ale v drtivé většině případů znakem krize vyvolané státem přehnanou emisí peněz (aktuálně např. Zimbabwe).

Jestliže prodávám, prodávám za protihodnotu, na které se shodnou obě strany. Zimbabwe ani Protektorát skutečně nesjou mým vzorem.

Já souhlasím, zákonné platidlo (samo o sobě téměř bez hodnoty) bude asi pro nekrizové období nejlepší ze špatných řešení, ale je to praktické. Mít založenou směnu jen na dohodě kupujícího a prodávajícího prostě nelze, protože prodávající většinou od kupujícího nic konkrétního nechce,(to byl prostý směnný obchod) a chce něco od třetího a nastupuje všeobecný ekvivalent, v Čechách např. plátěné šátečky. Dnes, přece když něco prodávám (třeba svoji práci) tak nemohu předem zkoumat, zda za to od jiného dostanu co potřebuji. Je to možná blbé a nebezpečné, ale podle mne se bez peněz (bez vlastní hodnoty) a povinnosti je přijímat už neobejdeme. Co takhle, že by každý pracoval podle svých možností a byl odměňován podle potřeb, na to bychom peníze nepotřebovali (znáte tu teorii?).

Nechci se pouštět do absurdní diskuse, která nemá konec. Já primárně reagoval na nesmysl, kdy mne může klient žalovat, protože nemám v pokladně dost drobných na rozměnění pětitisícovky.

... pisatelův příspěvek (reakce) je ukázkou kultivované a inteligentní debaty! Kdyby tomu tak bylo vždy