Ale to tady nikdo netvrdí, viďte? Neříkáme, že půjčky s nesmyslně vysokou RPSN jsou v pořádku. Problémem je, že žádná česká právní úprava nestanovuje přesně, co už je to lichva. Proti podobným půjčkám se dá namítat u soudu, že úrok odporuje dobrým mravům. Ale kolik spotřebitelů to udělá? Lepší variantou bude si takovou půjčku vůbec nebrat.
Když se vám náklady na půjčku nelíbí, proč byste si ji bral? Myslíte, že by za spotřebitele měla vše vyřešit regulace a oni mohou nechat svůj mozek vypnutý? Pravda bude někde uprostřed.
A hlavně ohledně mikropůjček. Článek jsem napsala hlavně proto, že je nutná osvěta. Prevence je část řešení a proto myslím, že čas od času by se téma v médiích objevit mělo. Zvlášť když už máme konečně zákon, který se na mikroúvěry vztahuje, ale pořád existuje armáda poskytovatelů, kteří si z něj nic nedělají.
Zdravím, Gábina Hájková
Dobrý článek a záslužná činnost. Přesto jde o pro čtenáře Měšce veskrze známá fakta a publikační činnost na toto téma by měla směřovat do médií, která jsou klientům takových úvěrových společností bližší. Přestože sám protestuji, proti přílišném vměšování státu do života občanů a nadbytečným regulacím, v tomto případě je zásah státu na místě. Jednak s finanční gramotností se člověk nerodí a školství má v tomto ohledu co dohánět a pak oběťmi těchto podnikatelů jsou zpravidla lidé bez vzdělání, mnohdy s poruchami schopnosti porozumět psanému textu nebo číst vůbec. Mnohdy jim ani intelektuální schopnosti neumožňují plánování do vzdálenější budoucnosti, než jeden den. Jenže nelze omezit svéprávnost půl nebo třičtvrtě milióńu lidí jen na základě toho, že neví, co je procento a jak se vypočítá. Co jiného, než důrazný zásah státu může takovou situaci zvrátit?
Ale ten článek je tak trochu o něčem jiném. Koukal jsem na stránky Zaplo a celkem bez problémů si tam každý může najít, kolik za půjčku zaplatí. Článek ovšem je primárně o půjčovatelích, u kterých takové informace nenajdete. Je na každém, kdo potřebuje si půjčit peníze, do čeho je ochoten jít. Nemusí, nikdo jo nenutí. Může si klidně půjčit třeba "od lidí", eventuálně si nemusí půjčovat vůbec.
"Poplatek za poskytnutí úvěru (v Kč) se vypočte dle vzorce: PPÚ = k*((0,2*sum/k – 0,2*sum/k*0,025*(30-term)) – 1/((sum/k)^2*term) + (50-sum/k)*0,04)*1,2
PPÚ je poplatek za poskytnutí úvěru, k je 35, sum je výše jistiny v Kč a term je doba splatnosti ve dnech."
Tak je to správné. Hned je jasné, o co se jedná, a s kým se jedná.
Tak to se tedy přiznám, že jsem Bibli četl, ale to o těch 8% mi nejspíš nějak uteklo. Protože nikdy nečtu jednu knihu dvakrát, tak se mi nechce to v Bibli hledat, poprosím vás, zda byste mi dal odkaz, kde přesně se o těch 8% píše. Děkuji!
Jinak s tou poptávkou s vámi až zas tak nesouhlasím. Řekl bych, že by soudy v budoucnu měly jednoznačně postupovat tak, že pokud si někdo pořídí půjčku a její podmínky nejsou v souladu se zákonem, dlužník sice bude povinen uhradit dlužnou částku, ale v mezích zákona a se státem stanovenými úroky, ovšem nikoliv na účet věřitele, ale na účet státu.