Vlákno názorů k článku Nařídil vám zaměstnavatel dovolenou na sváteční den? Nesmysl, řekl soud od me vakérav - Nechápu, proč do takových sporů mezi dvěma svéprávnými...

Nechápu, proč do takových sporů mezi dvěma svéprávnými subjekty musí vstupovat soud. Vždyť obě strany (zaměstnavatel i zaměstnanec) jsou ve vztahu dobrovolně!

Pokud má zaměstnanec pocit, že ho zaměstnavatel nějak odrbává a že mu to za ty peníze nestojí, může jít přece jinam. Pokud mu to za to stojí (třeba dostává hodně peněz), tak zůstane. Stejně tak zaměstnavatel; pokud má pocit, že zaměstnanec pracuje naprd nebo si vymejšlí blbosti, tak ho může propustit. Když si vymýšlí blbosti, ale je to třeba jinak velice schopný zaměstnanec, tak ho nechá. A tak dále.

Je to ale vždy jen na těch dvou stranách, co spolu spolupracovat chtějí. To je jako kdybych já chtěl jet na výlet, manželka chtěla zrovna něco jiného, a místo normální domluvy za sebe nechali rozhodovat soud. To je nesmysl, co je soudu do toho? Když mi vztah za to stojí, nějak se dohodnu. Pokud je to nesnesitelné, tak se prostě v případě manželství rozvedu, v případě zaměstnání dám výpověď. Žádná strana přece do toho vztahu není nucena.

Zřejmě jde o princip dodržování daných zákonů a pravidel?

Takže když vám třeba někdo nezaplatí podle dohody za dodané zboží, tak do toho taky nebudete tahat soud, ale prostě "z toho vztahu vystoupíte"?

2. 8. 2022, 10:44 editováno autorem komentáře

Soud je v pořádku, pokud jde o konečné vyrovnání. Například dám výpověď, zaměstnavatel mi dá méně než má a tak se s ním potom soudím. Nebo se rozvedu a pak se soudím o nějaké finální vyrovnání. Ten vztah už netrvá, soud jen rozhodne o výsledku něčeho, co už skončilo.

Ale nemá cenu se soudit, ale zároveň ve vztahu pokračovat. Nebudu se soudit se zaměstnavatelem, když u něj chci zároveň pracovat. Nebudu se soudit s manželkou, když s ní chci pořád být. To nedává žádný smysl. Reaguju na ten článek. Nějaký jeden den, i pokud by zaměstnanec následně odešel, je bagatelní vůbec řešit.

Když mi někdo nezaplatí za dohodnuté zboží, budu se s ním budu soudit o ten výsledek posledního obchodu. Ale přestanu mu další zboží prodávat, pochopitelně.

Já tedy v článku nevidím informaci o tom zda ten člověk ukončil práci pro zaměstnavatele či naopak neukončil. Osobně mi nepřijde nijak důležité. Na soud se zaměstnanec obrátil, aby rozhodl jestli má pravdu on nebo zaměstnavatel. Nevidím důvod hned někoho vyhazovat nebo dávat výpověď. Obrátit se na soud nemusí hned znamenat pálení mostů. Já v tom vidím cestu jak se dopátrat rozhodnutí, která strana má pravdu.
Když se pohádáte s kamarádem v hospodě tak hledáte nějaké řešení. Dáte si přes hubu, požádáte někoho dalšího o názor, atd. , ale není důvod spolu na to pivo přestat chodit (samozřejmě když jde o nějakou prkotinu).

Jenže tady nemá mít žádná strana „pravdu“. Vždyť je to jen na nich, jak se dohodnou. Ať se té spolupráci dohodnou jakkoli, neměl by do jejich vztahu zasahovat nikdo jiný, ani soud. Pokud si nějaká strana bude myslet, že tohle už není výhodné, může přemýšlet, zda ty podmínky za ten další vztah stojí (protože takhle to bude asi chodit furt). Pokud stojí, tak stojí, soud není třeba. Pokud nestojí, vztah ukončí. Stojí ale pak ten rozdíl jednoho dne dovolené vs svátku za nějaký soud? Patrně taky ne.

Ten soud za to stojí pouze tehdy, pokud by to rozhodnutí mělo i na další podobné dny. Což předpokládá, že vztah zaměstnanec/za­městnavatel bude dál pokračovat. To mi ale právě přijde nesmyslné z obou stran.

Nemate pravdu, pokud chce zamestnanec odejit, trva to 2-3 mesice a to je dane zakonem a ne pracovni smlouvou. A v teto dobe vas muze zamestnavatel poskozovat. Plati to samozrejme i obracene...