Spočítejte si...

Zavřít

Novinka: ve sporu o malou částku zaplatíte „jen“ dvojnásobek dluhu

Podle Ústavního soudu má být ve sporu o částku do 10 000 Kč výše odměny za zastupování advokátem, kterou platí žalovaná strana, ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny.

Ústavní soud svým nálezem spis. zn. I. ÚS 3923/2011, ze dne 29. 3. 2012, sjednotil rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o peněžité plnění do 10 000 Kč (v bagatelních věcech) v případech „formulářových“ žalob.

Náklady platí ten, kdo u soudu neuspěl…

Ústavní soud samozřejmě shledal, že i v řízení o peněžitém plnění do 10 000 Kč musejí soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení ctít zásadu úspěchu ve věci. Jinak by to snad ani nešlo, protože až na vzácné výjimky odůvodněné argumenty hodnými zvláštního zřetele prostě poražený musí nést finanční břímě v podobě nákladů sporu. Byl to on, kdo včas nebo řádně neplnil, tudíž zavinil, že k řízení před soudem došlo.

Účastníku sporného řízení, který měl ve věci plný úspěch, přiznává soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Ten, kdo spor prohrál, tak nakonec nese bez náhrady své náklady, které v průběhu řízení měl, ale hradí nadto úspěšnému účastníkovi jím vynaložené náklady.

O plný úspěch ve věci se jedná tehdy, jestliže soud svým rozhodnutím zcela vyhověl návrhu účastníka. Žalobce dosáhl plného úspěchu, jestliže výrok rozhodnutí – rozsudku odpovídá žalobnímu petitu (návrhu výroku soudu). Žalovaný má plný úspěch, je-li žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 

Nemá-li žádný účastník plný úspěch, ale každý z účastníků částečně uspěl a částečně neuspěl, může přesto soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení tomu z nich, který převážně zvítězil (má úspěch převažující). Soud tak rozhodne zejména tehdy, jestliže neúspěch účastníka, který spor vyhrál, byl v poměru k jeho úspěchu jen nepatrný. Čtěte více: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?

Tabulka zobrazuje výši paušálních náhrad palmáre dle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Výše paušálních náhrad
Hodnota peněžité částky, jejíž zaplacení je předmětem řízení Sazba odměny přiznávaná soudem jako náhrada nákladů řízení v jedné instanci
do 100 Kč 1000 Kč
nad 100 Kč do 500 Kč 1500 Kč
nad 500 Kč do 1000 Kč 2500 Kč
nad 1000 Kč do 2000 Kč 3750 Kč
nad 2000 Kč do 5000 Kč 4800 Kč
nad 5000 Kč do 10 000 Kč 7500 Kč
nad 10 000 Kč do 200 000 Kč 7500 Kč a 17 % z částky přesahující 10 000 Kč
nad 200 000 Kč do 10 000 000 Kč 39 800 Kč a 2 % z částky přesahující 200 000 Kč
nad 10 000 000 Kč 235 800 Kč a 0,15 % z částky přesahující          10 000 000 Kč

Pozn: Podle nálezu ÚS spis. zn. I. ÚS 3923/2011, ze dne 29. 3. 2012. Neplatí mechanicky pro bagatelní spory zahájené formulářovou žalobou. 

Výše přísudku dle vyhlášky č. 484/2000 Sb.

Graf převzat z Uhl, P.: Musí se náklady vyplatit?, Jiné právo, 2. 4. 2012

…ale s omezením

Jestliže je žalobce ve sporu zcela úspěšný, má tedy zpravidla právo na náhradu nákladů řízení. To však neznamená, že soud o jejich náhradě rozhodne „mechanicky“.

Naopak musí podle Ústavního soudu zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání, či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije.

Půjde-li však o řízení v tzv. bagatelní věci (ve sporu o částku do 10 000 Kč), jež bylo nadto zahájeno „formulářovou“ žalobou (její charakteristika bude uvedena posléze), nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu.

Spotřebitel je ale přitom fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem. Typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, o dodávce tepla nebo energií, o spotřebitelském úvěru, o běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací a o pojistnou smlouvu.

Pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů, je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena jen jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny.

Na jaké věci omezení aplikovat?

Rozhodnutí Ústavního soudu tak dopadá na soudní řízení,:

  • v němž proti rozsudku nalézacího soudu není odvolání přípustné (to jsou právě řízení o tzv. bagatelní věci).
  • kdy se jednotlivé žaloby v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce (jde tedy o tzv. formulářovou žalobu).
  • kdy jde o pohledávky ze smluv, kde jednou ze stran byl spotřebitel.
  • kdy jde o smlouvu, nebo podmínky jiného právního důvodu k plnění, při nichž je spotřebitel, jak už bylo uvedeno, fakticky vyloučen z možnosti sjednat si je s jiným obsahem, nemůže tedy jejich podobu ovlivnit. Může smlouvu přijmout a uzavřít, anebo nepřijmout a neuzavřít.
  • Pravidelným (nikoli však nutným) rysem také je, že právo na peněžní plnění vymáhá jiný, než původní věřitel a žalobce s žalovanými pohledávkami obchoduje, přičemž očekává, že výše náhrady nákladů řízení bude soudem přiznána podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. o paušálních náhradách palmáre.

Problém paušálních náhrad palmáre spočívá v tom, že zákonodárce v zájmu zrychlení soudního řízení přistoupil k poněkud pochybné (poznamenávám, že toto kritické hodnocení je názorem autora článku a ne Ústavního soudu) konstrukci, kdy soudy mohou ve vztahu k náhradě nákladů řízení abstrahovat od reálného průběhu řízení, jestliže zvítězivšímu, advokátem zastoupenému, účastníkovi stanoví výši odměny za zastupování advokátem právě podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., bez ohledu na to, jaké měl skutečné výdaje na právní zastoupení.

V praxi je tak typické, ba obvyklé, že tyto náklady jsou vzhledem ke všem okolnostem nižší, než jak jejich náhradu paušálně (vlastně fiktivně) stanoví právní předpisy.

Příznačné je dále to, že zisk takového podnikatele není dán kupř. rozdíly cen při vlastním obchodováním s pohledávkami, ale má být generován právě paušálně stanovenými náhradami nákladů soudního řízení, které v těchto případech významně převyšují skutečně vynaložené náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Přečtěte si také: Soudy vymahačským firmám zatrhly účtování přemrštěných nákladů nízkých pohledávek

Charakteristika formulářové žaloby

V případě formulářové žaloby se zpravidla jedná o žalobní návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován.

Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožný či jen s drobnými odchylkami.

Soudy prvního stupně jej „odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta.

Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby.

Platí i pro již probíhající řízení

Ústavní soud rovněž v odůvodnění svého nálezu uvedl, že s ohledem na naléhavost a závažnost dopadů jím řešených otázek je ospravedlnitelné, aby závěry nálezu byly aplikovány ve všech dosud pravomocně neskončených řízeních. Čtěte také: Za neuskutečněnou exekuci dlužník platit poplatek či odměnu nemusí

Použitá literatura: tisková zpráva Ústavního soudu, ze dne 29. března 2012 (TZ 15/12)

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 4. 2012 23:50