Dostala se mi do rukou publikace Daň ze mzdy autora Vladimíra Burdy z roku 1983 a bylo velmi zajímavé srovnat dnešní dobu s dobou, kdy byla sepsána právě z ohledu zdanění práce. Tehdy na území Československé socialistické republiky platil zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy. Co je na něm nejsympatičtější, je jeho rozsah. Pouhopouhých 25 paragrafů stačilo socialistickému zřízení proto, aby zdanil práci svých občanů. Pokud jej srovnáme s dnešním zákonem o dani z příjmů (pravda, obsahuje i zdanění právnických osob), pak můžeme jen závidět.
Z dnešního pohledu je úsměvné již znění prvního paragrafu: Za účelem rovnoměrného zdanění dělníků a úředníků, v souladu s jejich výdělkem a v zájmu dalšího zvýšení produktivity práce a zjednodušení vybírání daně a pojistného národního pojištění zavádí se daň ze mzdy, v níž jsou zahrnuty i příspěvky dělníků a úředníků na pojistné národního pojištění.
Jak soudruzi pomocí daně ze mzdy zvyšovali produktivitu práce, to mi zůstává záhadou. Předmětem zdanění byly podobně jako dnes mzda a funkční požitky (tedy plat funkcionářů), a zdanění nepodléhala nemocenská, důchody a přídavky na děti.
Zdaňuje se každý měsíc, nikoliv rok
Na rozdíl od dnešního právního stavu se za socialismu na našem území zdaňovalo měsíčně, a to dle následující tabulky, která platila pro poplatníky vyživující 2 osoby:
| Ze základu přes Kčs | až včetně do Kčs | činí daň | Ze základu přesahujícího Kčs |
|---|---|---|---|
| 0 | 300 | 5% | |
| 300 | 400 | 8% | |
| 400 | 600 | 32 Kčs a 10% | 400 Kčs |
| 600 | 800 | 52 Kčs a 11% | 600 Kčs |
| 800 | 1000 | 74 Kčs a 12% | 800 Kčs |
| 1000 | 1200 | 98 Kčs a 13% | 1000 Kčs |
| 1200 | 1400 | 124 Kčs a 14% | 1200 Kčs |
| 1400 | 1600 | 152 Kčs a 15% | 1400 Kčs |
| 1600 | 1800 | 182 Kčs a 16% | 1600 Kčs |
| 1800 | 2000 | 214 Kčs a 17% | 1800 Kčs |
| 2000 | 2400 | 248 Kčs a 18% | 2000 Kčs |
| 2400 | a výše | 320 Kčs a 20% | 2400 Kčs |
Jak je vidět, socialistické zdanění podléhalo vcelku pravidelné progresi. Na rozdíl od dnešních dnů se však zdaňoval jakýkoliv příjem, byť symbolickými 5 procenty. Jedinou výjimkou pak byl příjem nižší než 200 korun měsíčně, který se nezdaňoval.
Oslovská daň
Tento termín již mladší generaci nic neříká, lidově se tak nazývalo zdanění osob starších 25 let, které neměly děti. Konkrétně bylo stanoveno, že všichni, kteří vydělávají více než 560 Kč měsíčně, jsou povinni platit zvýšenou daň v této míře:
- Pokud vyživovali nejvýše jednu osobu, pak se jim daň zvýšila o 60%, a to ve věku mezi 25 a 50 lety (u žen ve věku mezi 25 a 45 lety)
- Manželkám a družkám, které žily s manželem (druhem) ve společné domácnosti, se daň do 25 let věku a od 45 let věku zvyšovala o 35%, mezi těmito lety pak dokonce o 50%
Naopak v případě, že poplatník vyživoval 3 osoby, snižovala se mu daň o 30%, v případě 4 vyživovaných osob platil pouze polovinu vypočtené daně, a v případě 5 a více vyživovaných osob byla sleva na dani dokonce 70%.
Zákon pamatoval i na rozvedené, vdovy a vdovce či svobodné matky. Pokud tyto osoby vyživovaly alespoň jedno dítě, pro účely stanovení daně se jim počítala jedna osoba navíc.
V případě manželů, kteří vychovávali děti, zákon automaticky předpokládal, že slevu na dani čerpá otec, a matce v těchto případech dával paušálně jednu vyživovanou osobu. Byla však dána možnost požádat okresní finanční správu, aby pro účely zdanění se k počtu vyživovaných osob, tedy dětí, přihlíželo u manželky, a ne u manžela. Tip: Na levné daně zapomeňte. V EU se platí i 52 %.
Bohatí invalidé neměli úlevy
Podobně jako zákon o dani ze mzdy zohledňoval vyživované osoby a jejich počet, zákon rovněž zvýhodňoval zdravotně postižené. V případě, že poplatník byl invalidní či vyživoval invalidní osobu, pak se v případě částečné invalidity přičítala pro účely stanovení daně jedna fiktivní vyživovaná osoba navíc, v případě plně invalidních se přičítaly dokonce 2 vyživované osoby.
Obdobně se vdovám po odbojářích či obětech bojových událostí přičítala jedna vyživovaná osoba. Všechny tyto úlevy však bylo možné čerpat pouze v případě, že mzdový základ nepřesahoval částku 2400 Kčs měsíčně.
Vyživované osoby mohly vydělávat
Zákon sám vyživované soby nedefinoval, jejich definici obsahovala prováděcí vyhláška č. 14/1982 Sb., která stanovila tato kritéria:
- max. měsíční výdělek vdov a rodičů po odbojářích ve výši 880 Kčs
- max. měsíční výdělek žáků a studentů ve výši 780 Kč
- max. příjem 690 Kčs u ostatních vyživovaných osob
Odměny vzorným dani nepodléhaly
Závěrem jako úsměvnou připomínku nedávné minulosti je možné vyjmenovat události, při nichž vyplácená odměna až do výše 2000 Kčs se rovněž nedanila:
- Při příležitosti udělení Rudých praporů a standart vlády a Ústřední rady odborů, Ústřední rady družstev, ministrů a vedoucích ústředních orgánů a odborových svazů,
- při příležitosti udělení čestných titulů „Průkopník socialistické práce“, „Nejlepší (vzorný) pracovník ministerstva (odvětví)“, „Zasloužilý pracovník ministerstva (odvětví)“, „Vzorný učeň ministerstva (odvětví)“, „Zasloužilý vynálezce ČSSR“, „Zasloužilý zlepšovatel ČSSR“, „Nejlepší (vzorný) pracovník oboru (VHJ)“, „Zasloužilý pracovník oboru (VHJ)“, „Nejlepší (vzorný) pracovník podniku (organizace)“, „Zasloužilý pracovník podniku (organizace)“,
- při příležitosti udělení odznaku III. stupně „Brigáda socialistické práce“, čestné medaile „Za mimořádné zásluhy v ROH“, čestného zlatého odznaku „Za dlouholetou aktivní práci v ROH“, odznaku v soutěži „Jezdím bez nehod“, „Čestného odznaku Ústřední rady družstev“ a plakety Samuela Jurkoviče.
ČLÁNKY DO MAILU