Váš právník by pro vás měl být více než jen smluvní partner. Měl by být opora v dobrém i zlém a hájit vaše zájmy. Jenomže „o peníze jde vždycky až v první řadě“. Advokát vám pomůže, ale také na vás, resp. na vašem případu chce vydělat, a to zpravidla hodně. Takže se nelze divit, že dochází k následným sporům mezi klienty a jejich právníky. O jednom takovém jsme psali v článku Advokát odpovídá za škodu chybnou radou, přestože radil zdarma.
Mezi takové spory patří především palmární spory, tedy pře o výši a zaplacení odměny pro právníka. Jeden takový, posuzovaný Nejvyšším soudem ČR, si pro ilustraci právní úpravy – pravidel pro odměny advokátů přiblížíme. Háček takových pří ovšem spočívá v tom, že i na vedení sporu se svým bývalým právníkem zase potřebujete dalšího právníka. Když jste potřebovali advokáta předtím, těžko se bez něj obejdete následně.
Advokát a jeho klient si dohodli v případě spolupráce, kterou budeme popisovat a která skončila konfliktem mezi nimi, smluvní odměnu.
Podle ust. § 3 odst. 1 vyhlášky (Ministerstva spravedlnosti) č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif, který určuje výši a způsob stanovení odměny za právní služby), je smluvní odměna ujednáním mezi advokátem a klientem o částce, za níž bude právní služba poskytnuta, anebo o způsobu jejího určení.
Pokud si s advokátem nedohodnete smluvní odměnu, platíte tzv. mimosmluvní čili tarifní odměnu, tedy odměnu určenou podle pravidel vyhlášky (viz dále). Pokud si dohodnete smluvní odměnu, tak o palmáre platí to, co jste si dohodli, v podstatě nejsou stanoveny žádné její limity. Nicméně je v advokátním tarifu jedno ustanovení, a to ust. § 5 o tom, že neposkytuje-li advokát právní služby ve sjednaném rozsahu, přísluší mu poměrná část smluvní odměny, není-li dohodnuto jinak.
Platba za čas dle ceníku či dohodnutého procenta z hodnoty věci
Smluvní odměna může mít v zásadě dvě podoby. Při časové odměně se advokát a klient dohodnou na hodinové sazbě (event. poplatku za jinou časovou jednotku). Mnozí advokáti mají svůj hodinový ceník a vy jej prostě uzavřením smlouvy (podepsáním smlouvy o právním zastoupení) akceptujete. Proto je dobré podívat se před návštěvou advokátní kanceláře na její internetovou prezentaci či aspoň řádně před podpisem přečíst smlouvu (včetně příloh), a pokud odkazuje na ceník, tak i ten. V případě, že ho neakceptujete, musíte jít jinam, kde jsou levnější, nebo na potřebu právní pomoci rezignujete. Běžný klient tzv. přicházející z ulice těžko bude s advokátem o výši odměny licitovat, vyjednávání se v praxi děje jen s významnými klienty, kteří potřebují větší objem služeb (např. podnikatelská klientela, čímž ovšem nemyslím drobného živnostníka), a tak zaplatí větší sumy. Druhou možností je, že si obě strany dohodnou celkovou odměnu za vyřešení celého případu (její výše může být vyjádřena i podílem na hodnotě věci) a potom jde o paušální resp. podílovou odměnu.
Důvěřuj, ale prověřuj
Dejte si vždy všechno ve své věci vysvětlit a objasnit. Nedůvěřujte právníkům bezvýhradně, jsou to také jenom lidé. O tom jste se mohli přesvědčit v článcích Když prohrajete spor, musíte platit i za chyby soudů a soudců a Kdy je splatné odstupné a do kdy nejpozději ho vymáhat?
Dohodnutá sazba časové odměny náleží za každou započatou časovou jednotku, není-li dohodnuto jinak. Počítá se nejen čas strávený s klientem, ale též studium spisů, příprava, jednání s protistranou atp. Jestliže však advokát ve smlouvě o časové odměně provedl odhad její celkové výše, je povinen předem písemně upozornit klienta na její podstatné překročení; jinak se nemůže doplacení rozdílu domáhat. Použití časové odměny je obvyklé pro jednorázové právní poradenství. Paušální palmáre (event. kombinované s časovou odměnou – hodinovými sazbami odstupňovanými případně dál podle obtížnosti a rozsahu poskytované právní pomoci) pak pro konzultace a zastoupení podnikatelské a firemní klientely.
Platba za každý úkon právní služby
Není-li odměna pro advokáta (palmáre) výslovně dohodou mezi vámi a jím určena (tedy uvedena ve smlouvě o spolupráci nebo akceptací advokátova ceníku tím, že je na něj odkázáno ve smlouvě a tvoří její přílohu), řídí se ustanoveními advokátního tarifu.
Pokud si tedy s advokátem nedohodnete smluvní odměnu, platíte mimosmluvní odměnu – tzv. tarifní odměnu, tedy odměnu určenou podle pravidel vyhlášky. Výše mimosmluvní odměny se určuje podle advokátním tarifem stanovené sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů, které advokát ve věci vykonal. Klient tedy platí za každý úkon právní služby, který právník v jeho věci učiní. Takovým úkonem právní služby je např.:
- převzetí a příprava zastoupení;
- účast na jednání před soudem (a to každé započaté 2 hodiny – delší soudní stání je už proto dražší, stojí dvojnásobek);
- jednání s protistranou (a to každé 2 započaté hodiny, delší jednání už je za dvojnásobek).
Protože se sazby za úkony odvíjejí od tzv. tarifní hodnoty, jíž je výše peněžitého plnění (např. výše vymáhané náhrady škody, částka dlužné mzdy, nesplacená půjčka atp.) nebo cena věci anebo práva a jejich příslušenství (o kterou jde), a to v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká, je pochopitelně dražší sepsání žaloby ve sporu o 1 000 000 Kč než ve při o 20 000 Kč.
Je to tak, i když většinou je hodnota (ne cena) právníkovy práce stejná, ať jde o případ dvaceti tisíců korun, nebo milionu korun. (Někdy naopak může být spor o symbolickou 1 Kč mnohem náročnější na čas, znalosti, nutnost studia podkladů, judikatury atp. než spor o velké peníze.) Nejvíce stojí majetkové spory; naopak pro některé záležitosti rodinné a sociální jsou předepsány snížené sazby odměny. Podobně se i cena obhajoby v trestním řízení odvíjí od výše hrozícího trestu.
Klientovi přišlo, že se pro odměnu nemuseli právníci namáhat
A po obecných informacích zase zpátky ke konkrétnímu případu, na nějž hodláme poukázat. Nemá smysl zatěžovat čtenáře detaily, tedy podrobně předmětem smlouvy mezi advokátem a klientem (především předmětem a rozsahem právních služeb, které měly být poskytnuty, a způsobem jejich poskytnutí) – obsah posuzované smlouvy je popsán v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 33 Cdo 1590/2016, ze dne 24. 8. 2016, např. na nsoud.cz.
Postačí uvést, že byla sjednána hodně vysoká podílová odměna, a to v rozpětí 3 % až 10 % z vymožené částky (ta byla rozepsána v hodnotových intervalech) v rozhodčím řízení o 146 milionů Kč, přičemž klientovi bylo přiznáno 24 361 072 Kč, takže měl advokátu zaplatit 876 998,16 Kč. To ovšem přišlo nakonec klientovi, když si promítl, kolik toho a jak advokátní kancelář skutečně odvedla a neodvedla, moc.
Dospěl k názoru, že výsledná výše odměny neodpovídá rozsahu služeb, které byly skutečně poskytnuty, a tak vznikl palmární spor. Řízení před soudy nižších stupňů, které prověřily rozsah skutečně poskytnutých-odvedených služeb, skončilo s výsledkem, že klient musí zaplatit jen část smluvní odměny, a to rovných 400 000 Kč, ovšem s patřičnými úroky z prodlení, a co do částky 476 998,16 Kč byla žaloba advokáta na klienta zamítnuta. Věc se tedy dostala k Nejvyššímu soudu ČR.
Lze jít na právníka s poukazem na dobré mravy?
Vrcholná-dovolací soudní instance konstatovala, že není pochyb o tom (ostatně ani účastníci řízení to nijak nezpochybňovali), že obecná možnost sjednání smluvní odměny advokáta jako podílové je dovolena, a dále pak při hodnocení specifik daného případu, že podílová odměna v rozpětí 3 % až 10 % podle výše vymožené částky je přiměřená charakteru sjednané právní služby (konzultace ve vztahu k rozhodčímu řízení), jakož i hodnotě a složitosti kauzy (ve sporu o pohledávku ve výši 146 000 000 Kč bylo klientovi přiznáno 24 361 072 Kč) a okolnosti, že odměna byla závislá na výsledku, nikoliv na počtu poskytnutých úkonů právní služby či počtu hodin nebo jiných časových jednotek, a tomu, že klient žádné další právní služby podle smlouvy nevyžadoval.
Avšak závěr odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že částečné nepřiznání sjednané odměny odůvodňuje poukaz na dobré mravy, už NS ČR odmítl. Nižší soudy totiž na případ aplikovaly ust. § 3 odst. 1 zrušeného občanského zákoníku, podle kterého byl ještě případ posuzován s ohledem na to, kdy se udál, o tom, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podobně na více místech stanoví nový občanský zákoník, např. v § 1 odst. 2: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Přečtěte si také: V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená
Podle dřívějších i současných názorů a výkladů Nejvyššího soudu není možné uvažovat o snížení podílové odměny za použití institutu dobrých mravů. Jestliže soudy obou stupňů po vyhodnocení důkazů a výpovědí zjistily, že některé úkony právní služby byly poskytnuty, nelze pro rozpor s dobrými mravy sjednanou odměnu snížit (a z části nepřiznat) s ohledem na rozsah poskytnutých služeb. Ten lze brát v potaz jen při hodnocení přiměřenosti odměny ve smyslu ust. § 5 advokátního tarifu.
Princip dobrých mravů je natolik specifickým institutem, že jeho případné použití je možné v pouze odůvodněných případech tak, aby nedocházelo k nedůvodnému narušování právní jistoty při plnění povinností z platných smluv.
To, že smlouvy mají být dodržovány, bývá považováno za nejvyšší zásadu právní. V dalším řízení nižší soudy, jejichž původní rozhodnutí NS ČR svým rozsudkem spis. zn. 33 Cdo 1590/2016, ze dne 24. 8. 2016, zrušil, dostaly za úkol zvážit, zda rozsah právních služeb skutečně na základě předmětné smlouvy poskytnutých odůvodňuje poměrné snížení sjednané smluvní odměny, ale to jedině za podmínek již zmíněného ust. § 5 tarifní vyhlášky o odměnách advokátů.
ČLÁNKY DO MAILU