Nejvyšší soud ČR řešil problematiku, která dosud nebyla autoritativně vyložena, a to otázku trvání řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy povinného (dlužníka), jehož pracovní poměr v průběhu řízení (exekuce) skončil, avšak žádný nový pracovní nebo obdobný poměr mu nevznikl, přičemž současně ani nebyl podán žádný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí-exekuce (dle § 290 odst. 1 občanského soudního řádu).
Podle § 290 odst. 1 o. s. ř totiž soud zastaví na návrh plátce mzdy (zaměstnavatele) nebo povinného (dlužníka) nařízený výkon rozhodnutí (tedy exekuci) srážkami ze mzdy, když povinný (dlužník) po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.
Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení, spis. zn. 26 Cdo 271/2014, ze dne 9. 11. 2015, určil takto: Účinky nařízeného výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy trvají i tehdy, jestliže plátce mzdy po dobu trvání pracovního poměru neprováděl srážky ze mzdy ve prospěch pohledávky oprávněného (srážky byly prováděny ve prospěch jiných pohledávek). Skutečnost, že povinný ukončil pracovní poměr, aniž založil nový pracovní poměr mu obdobný, nemá za následek „skončení“ výkonu rozhodnutí.
Zapamatujte si
Právo vymáhat přisouzené peníze se promlčí za 10 let, během exekuce ale lhůta neběží.
Exekuce stále trvá, i když zaměstnavatel uspokojuje jiné dřívější věřitele.
Ukončení zaměstnání a vyhýbání se práci nemá za následek skončení exekuce.
Jak dlouho lze vymáhat přiznané peníze
Právo (tedy např. nárok na zaplacení dluhu) přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci (např. soudu) se promlčí za 10 let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. To by ale neměl věřitel příliš času na uspokojení své pohledávky. Proto současně § 648 NOZ stanoví, že uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.
Ale pozor: Podle § 642 NOZ, bylo-li právo (tedy např. nárok na zaplacení dluhu) přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, která dospěla (rozuměj stala se splatnými) po přiznání práva, pro ně platí jen běžná promlčecí lhůta 3 roky. Proto je-li v nějakém soudním rozhodnutí přiznáno právo na zaplacení určité částky a ta není zaplacena, lze ji exekučně vymáhat třeba až po 9 letech od přiznání práva, ale úroky z prodlení je třeba začít vymáhat již před uplynutím 3 let. Opatrně proto např. při vymáhání úroků z prodlení z dlužného výživného.
„Smáznout“ po 29 letech dluh, nebo ne?
Soud prvního stupně i odvolací soud odmítli nařídit exekuci, kterou inicioval věřitel. Usoudili, že exekuční titul, který určil povinnému dlužníkovi zaplatit dlužnou částku, se stal vykonatelným dne 11. 8. 1986 a že desetiletá promlčecí doba (tehdy podle ust. § 112 zrušeného občanského zákoníku, nyní, jak bylo uvedeno, ust. § 640 nového občanského zákoníku) začala běžet od 12. 8. 1986.
Exekuce byla na návrh oprávněného ze dne 28. 8. 1986 nařízena 29. 8. 1986, a to srážkami ze mzdy. (Všimněte si té rychlosti – to se dříve rozhodovalo rychle, že?)
Jenže povinný byl v té době v nápravně výchovném ústavu (tak se tehdy říkalo vězení) a pracoval (což dnes také není pravidlem). Jenže zde nebyla z pracovní odměny provedena žádná srážka, srážky byly prováděny ve prospěch dřívějších pohledávek. Po propuštění z výkonu trestu byla exekuce převedena k dalšímu plátci mzdy, zaměstnavateli, kam povinný po propuštění z vězení nastoupil, ani u něho však nebylo ve prospěch oprávněného nic sraženo. Dluhů prostě bylo moc. Soud dne 23. 3. 1995 sdělil oprávněnému, že povinný se stal podnikatelem, a vyzval jej k podání návrhu na prodej movitých věcí povinného.
Jak je těžké vymoci přisouzený dluh
Odvolací soud uzavřel, že v roce 1986 byl vydán příkaz plátci mzdy povinného, mzda povinného ve výkonu trestu však postižena nebyla, účinky nařízeného výkonu rozhodnutí proto nenastaly a výkon rozhodnutí tak fakticky zanikl, aniž by byl soud povinen vydat rozhodnutí. Řízení tak bylo ukončeno před datem 23. 3. 1995, kdy byl oprávněný vyzván k podání návrhu na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Následné vykonávací (exekuční) řízení bylo zahájeno 13. 4. 1995 a pravomocně zastaveno 13. 3. 1996. Další návrh byl podán dne 14. 8. 2006 a výkon rozhodnutí byl pravomocně zastaven 10. 12. 2009. Poslední návrh byl soudu doručen 24. 6. 2010 a dne 29. 6. 2010 byl nařízen výkon rozhodnutí. I s přihlédnutím ke stavení promlčecí doby (jak bylo uvedeno, po dobu provádění exekuce promlčecí lhůta neběží) je podle soudu zřejmé, že desetiletá promlčecí doba již v období od 14. 3. 1996 do 14. 8. 2006 uplynula.
V den nařízení exekuce srážkami ze mzdy musí dlužník opravdu pracovat
Takový závěr ale Nejvyšší soud odmítl. Pro posouzení, zda byl výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy účinně nařízen, je mimo jiné podstatné, zda v den, kdy soud usnesení o nařízení srážkami ze mzdy vydal, byl povinný u označeného plátce mzdy zaměstnán (NS ČR odkázal na dosud judikatorně relevantní usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. srpna 1977, spis. zn. 11 Co 289/77).
Dle tohoto usnesení, pokud povinný v době nařízení soudního výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy již nepracuje u organizace označené jako plátce mzdy, nevztahuje se nařízený výkon rozhodnutí i na mzdu povinného u nového plátce mzdy a soud nemůže postupovat podle ustanovení § 294 odst. 3 o. s. ř.
Ohlídejte si zápočtový list
Podle § 294 odst. 1 o. s. ř. platí, že ten, kdo přijímá zaměstnance do práce, je povinen vyžádat si od něho potvrzení vystavené tím, u koho naposledy pracoval, o tom, zda byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, kterým soudem a v čí prospěch. Takové potvrzení je povinen každý zaměstnavatel vydat zaměstnanci, který u něho přestal pracovat. Viz článek Když končíte v práci, ohlídejte si zápočtový list, jinak budete překvapeni.
Zjistí-li ten, u koho dlužník nastoupil nově do práce, že byl nařízen výkon rozhodnutí srážkami z jeho mzdy, oznámí to (je povinen to oznámit) podle § 294 odst. 2 o. s. ř. bez odkladu soudu, který výkon nařídil.
A konečně podle § 294 odst. 3 o. s. ř. soud tomu, u koho povinný nastoupil nově do práce, doručí do vlastních rukou usnesení, ve kterém ho vyrozumí o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, seznámí ho s dosavadním průběhem výkonu rozhodnutí, zejména s výší dosud provedených srážek, uvede, jak vysoká je pohledávka, pro kterou mají být srážky dále prováděny, a jaké je její pořadí; vyzve ho, aby ode dne, kdy mu bude usnesení podle tohoto odstavce doručeno, ve srážkách ze mzdy povinného pokračoval, a upozorní ho na všechny jeho povinnosti při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy.
Exekuce pak putuje s dlužníkem do každého jeho dalšího zaměstnání
Protože v souzené věci v době nařízení výkonu rozhodnutí byl povinný ve výkonu trestu v nápravně výchovném ústavu, kterému bylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy doručeno, účinky nařízeného výkonu rozhodnutí nastaly.
Skutečnost, že srážky ze mzdy (pracovní odměny) povinného byly prováděny ve prospěch jiných pohledávek, a stejně tak nebyla sražena žádná částka ze mzdy povinného u jeho dalšího zaměstnavatele, samo o sobě k faktickému zániku výkonu rozhodnutí nevede. V tomto směru byl právní závěr odvolacího soudu nesprávný.
Exekuce stále trvá, i když není prováděna, protože dlužník nepracuje
Je zřejmé, že další provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy je závislé na tom, zda je zde subjekt, vůči němuž má povinný nárok na mzdu (plat). Jestliže dlužník před uspokojením pohledávky oprávněného přestal pracovat u plátce mzdy, skončil pracovní nebo obdobný poměr a nový takový vztah nezaložil, případně po skončení pracovního poměru začal podnikat, pak výkon rozhodnutí trvá, pouze není fakticky prováděn, protože tu není žádný další plátce mzdy, na něhož by bylo možné výkon rozhodnutí převést.
V zákoně chybí ustanovení o tom, že by v těchto případech bylo možno řízení zastavit (speciální § 290 odst. 1 o. s. ř. na danou věc pro absenci návrhu nedopadá). Lze tedy uzavřít, že exekuční řízení běží, dokud nenastane některá z okolností předvídaných zákonem, na základě níž soud rozhodne o zastavení řízení.
Vzhledem k tomu, že výkon rozhodnutí vedený od roku 1986 nebyl dosud pravomocně zastaven, nemohlo dojít (a to i přes následná řízení o výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí) k promlčení pohledávky tak, jak soudy v této věci zamýšlely; jejich rozhodnutí tudíž nebylo správné.
Soudům bylo proto NS ČR uloženo prozkoumat, zda oprávněný řádně pokračoval ve vymáhání dluhu. Pokud tomu tak bylo, exekuce bude pokračovat. Neboť, jak už bylo uvedeno, uplatní-li věřitel v desetileté promlčecí lhůtě přiznané právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.
ČLÁNKY DO MAILU