Občanský soudní řád | Zákon č. 99/1963 Sb. - Část čtvrtá - Opravné prostředky

ČÁST ČTVRTÁ

OPRAVNÉ PROSTŘEDKY

Hlava první

ODVOLÁNÍ

Podání odvolání

§ 201

Odvoláním lze napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje.

§ 202

(1) Odvolání není přípustné proti usnesení, jímž

a) se upravuje vedení řízení;

b) byl k řízení přibrán další účastník;

c) bylo zahájeno řízení bez návrhu;

d) bylo vráceno podání k opravě;

e) bylo promítnuto zmeškání lhůty;

f) byla připuštěna změna návrhu nebo vzetí návrhu zpět;

g) bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích podle § 139 odst. 3.

(2) Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.

§ 203

Odvolání může podat účastník, jakož i prokurátor, národní výbor a společenská organizace.

§ 204

(1) Odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení. Prokurátor, národní výbor nebo společenská organizace, jestliže dosud nevstoupili do řízení, mohou odvolání podat, dokud běží lhůta některému z účastníků.

(2) Odvolání je podáno včas také tehdy, jestliže bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty proto, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu o odvolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o odvolání nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že odvolání není přípustné, lze podat odvolání do tří měsíců od doručení.

(3) Prominutí zmeškání lhůty k odvolání není přípustné, jde-li o odvolání proti rozsudku, kterým bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není. V těchto případech také neplatí ustanovení odstavce 2 věty druhé.

§ 205

(1) V odvolání má být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.

(2) V odvolání je možno uvést nové skutečnosti a důkazy.

§ 206

(1) Podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud.

(2) Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena.

(3) Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o její splatnosti nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.

Vzdání se odvolání a jeho vzetí zpět

§ 207

(1) Vzdát se odvolání je možno jedině vůči soudu, a to až po vyhlášení rozhodnutí.

(2) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět. Odvolací soud vždy rozhodne, zda vzetí odvolání zpět připouští; nepřipustí je, příčí-li se právním předpisům nebo zájmům společnosti. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

§ 208

Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, když již rozhodl soud prvního stupně, ale jeho rozhodnutí není dosud v právní moci, rozhoduje o připuštění zpětvzetí odvolací soud. Je-li návrh vzat zpět účinně, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a zastaví řízení.

Úkony soudu prvního stupně

§ 209

Předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.

§ 210

(1) Nejde-li o případ uvedený v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku, ostatním účastníkům.

(2) Je-li to třeba, vyšetří předseda senátu, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel dovolává, a provede i jiná podobná šetření.

(3) Jakmile všem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání a jakmile jsou provedena šetření podle odstavce 2, předloží předseda senátu věc odvolacímu soudu.

Řízení u odvolacího soudu

§ 211

Pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

§ 212

(1) Odvolací soud přezkoumá celé napadené rozhodnutí; nezabývá se však těmi výroky, které již nabyly právní moci. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, jestliže mohly mít vliv na rozhodnutí.

(2) Účastníci mohou odvolací návrhy bez dalšího měnit; souhlasu soudu není třeba.

§ 213

(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně.

(2) Odvolací soud může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Dokazování doplní buď sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně, anebo soudu dožádaného.

§ 214

(1) K projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.

(2) Jednání není třeba nařizovat, jestliže

a) se zamítá odvolání podle § 218;

b) se zastavuje nebo přerušuje řízení;

c) odvolání směřuje proti usnesení;

d) jde o rozhodnutí o způsobilosti k právním úkonům nebo o prohlášení za mrtvého;

e) se zrušuje rozhodnutí podle § 221 odst. 1;

f) odvolání se týká toliko nákladů řízení, příslušenství pohledávky nebo její splatnosti anebo předběžné vykonatelnosti rozsudku.

§ 215

Na začátku jednání podá předseda nebo pověřený člen senátu zprávy o dosavadním průběhu řízení. Potom se vyjádří účastníci a přednesou své návrhy.

§ 216

(1) Ustanovení § 92 pro odvolací řízení neplatí.

(2) Není důvodem pro přerušení řízení, jestliže se účastníci nedostaví k jednání u odvolacího soudu.

§ 217

Zmešká-li účastník z omluvitelných důvodů jednání u odvolacího soudu, při němž byl vynesen rozsudek, a byl-li proto vyloučen z důležitého přednesu o věci, může soud na návrh účastníka usnesením zrušit vynesený rozsudek a rozhodnout znovu; takový návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky, pro kterou účastník jednání zmeškal, nejdéle však do tří měsíců od právní moci rozsudku. Není však možno zrušit rozhodnutí, u nichž je vyloučena obnova řízení.

Rozhodnutí o odvolání

§ 218

(1) Odvolací soud zamítne odvolání, které

a) bylo podáno opožděně;

b) bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn;

c) směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.

(2) Jako opožděné nemůže být zamítnuto odvolání, které bylo ve lhůtě podáno u odvolacího soudu nebo do protokolu u nepříslušného okresního soudu.

§ 219

Odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li věcně správné.

§ 220

(1) Odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav.

(2) Odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění dokazování je skutečný stav věci zjištěn tak, že je možno o věci rozhodnout.

§ 221

(1) Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozsudku, soud rozhodnutí zruší. Zejména je zruší, jestliže

a) rozsudek byl vydán na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu;

b) tu jsou takové vady, že řízení nemělo pro nedostatek podmínek řízení proběhnout nebo že rozhodoval vyloučený soudce anebo že soud nebyl správně obsazen;

c) rozsudek není přezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů;

d) soud nepřibral za účastníka toho, kdo měl být účastníkem.

(2) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo zastaví řízení, popřípadě postoupí věc orgánu, do jehož pravomoci věc náleží.

§ 222

(1) Odvolací soud může rozhodnout i tak, že připustí vzetí odvolání zpět nebo připustí vzetí návrhu na zahájení řízení zpět, anebo schválí smír.

(2) Za podmínek § 164 může odvolací soud také nařídit opravu napadeného rozhodnutí.

§ 223

Odvolací soud rozhoduje rozsudkem, jestliže potvrzuje nebo mění rozsudek; jinak rozhoduje usnesením.

Náklady odvolacího řízení

§ 224

(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí i pro řízení odvolací.

(2) Změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

(3) Zruší-li odvolací soud rozhodnutí a vrátí-li věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, rozhodne o náhradě nákladů soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci.

Další průběh řízení

§ 225

Soud prvního stupně doručí rozhodnutí o odvolání, pokud je nedoručil odvolací soud přímo.

§ 226

Bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení a novému rozhodnutí, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

Odvolání proti rozhodnutí státního notářství

§ 227

Ustanovení o odvolání se použije obdobně, rozhoduje-li soud o odvolání proti rozhodnutí státního notářství.

Hlava druhá

Obnova řízení

Přípustnost

§ 228

(1) Pravomocný rozsudek může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení:

a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;

c) byla-li mu postupem soudu odňata možnost jednat před soudem;

d) nemělo-li řízení proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval-li vyloučený soudce anebo byl-li soud nesprávně obsazen;

e) bylo-li rozhodnuto v jeho neprospěch v důsledku trestného činu soudce.

(2) Návrh na obnovu řízení má vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) obsahovat označení rozsudku, proti němuž směřuje, důvod obnovy, skutečnosti, které svědčí o tom, že je návrh podán včas, důkazy, jimiž má být důvodnost návrhu prokázána, jakož i to, čeho se navrhovatel domáhá.

§ 229

Obnova není přípustná proti rozsudkům,

a) kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není;

b) jejichž zrušení nebo změny lze dosáhnout jinak, nepočítaje v to stížnost pro porušení zákona.

§ 230

(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.

(2) Po třech letech od právní moci rozsudku může být návrh podán jen pro důvod uvedený v § 228 odst. 1 písm. c) a e).

(3) Navrácení lhůty k obnově řízení není přípustné.

§ 231

Návrhem na obnovu řízení lze napadnout i usnesení, kterým byl schválen smír, lze-li důvody obnovy vztahovat i na předpoklady, za nichž byl smír schvalován, a je-li tu důvod podle § 228 odst. 1 písm. c) až e), i platební rozkaz.

Řízení o obnově

§ 232

(1) Návrh na obnovu řízení projedná soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni.

(2) Pro řízení o obnově platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni.

§ 233

Je-li pravděpodobné, že návrhu na obnovu řízení bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti rozhodnutí o věci.

§ 234

(1) Návrh na obnovu řízení soud usnesením buď zamítne nebo obnovu řízení povolí.

(2) Zamítá-li soud návrh na obnovu řízení proto, že není přípustný, nebo proto, že jej podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, nebo proto, že je zřejmě opožděný, nemusí nařizovat jednání.

(3) Povolením obnovy řízení odkládá se vykonatelnost rozhodnutí o věci.

§ 235

(1) Jakmile nabude rozhodnutí o povolení obnovy právní moci, soud bez dalšího návrhu věc znovu projedná. Přitom přihlédne ke všemu, co vyšlo najevo při původním řízení, tak při projednávání obnovy.

(2) Novým rozhodnutím o věci se ruší původní rozhodnutí.

(3) V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.

Hlava třetí

Stížnost pro porušení zákona

Přípustnost

§ 236

(1) Stížností pro porušení zákona (dále jen "stížnost") lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu nebo státního notářství z toho důvodu, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

(2) Pro vady řízení lze podat stížnost jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci anebo jestliže vada spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů (státních notářství).

(3) Stížnost není přípustná proti rozsudkům,

a) jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že není;

b) jimiž Nejvyšší soud rozhodl o stížnosti pro porušení zákona.

§ 237

(1) Ke stížnosti je ve všech případech oprávněn generální prokurátor a předseda Nejvyššího soudu; jejich stížnost je příslušný projednat Nejvyšší soud, a to v senátu.

(2) Proti rozhodnutí okresního soudu ve věcech, o nichž tento soud rozhoduje s konečnou platností, je ke stížnosti oprávněn krajský prokurátor a předseda krajského soudu; jejich stížnost je příslušný projednat krajský soud, a to v presidiu.

(3) Proti rozhodnutí místního lidového soudu je ke stížnosti oprávněn okresní prokurátor a předseda okresního soudu; jejich stížnost je příslušný projednat okresní soud, a to v senátu.

§ 238

Stížnost je třeba podat do tří let od právní moci rozhodnutí.

§ 239

(1) Stížnost se podává písemně u soudu, který je příslušný ji projednat.

(2) Ve stížnosti musí být kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 3) uvedeno, proti kterému rozhodnutí a v jakém rozsahu směřuje a v čem se spatřuje porušení zákona. Stížnost musí být náležitě odůvodněna.

(3) Rozsah i důvody stížnosti lze měnit.

Projednání stížnosti

§ 240

K projednání stížnosti nemusí soud nařizovat jednání. Před rozhodnutím si soud vyžádá stanovisko příslušného prokurátora. Může také provést potřebná šetření nebo vyžádat si stanovisko účastníků.

§ 241

Před rozhodnutím o stížnosti může soud, který o ní rozhoduje, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

§ 242

(1) O stížnosti rozhodne soud rozsudkem, a to tak, že ji buď zamítne nebo vysloví, že byl porušen zákon, a zruší napadené rozhodnutí. Rozsahem a důvody stížnosti je soud vázán.

(2) Rozsudek se doručí účastníkům a prokurátorovi.

§ 243

(1) Po zrušení rozhodnutí jedná soud (státní notářství), jehož rozhodnutí bylo zrušeno, dále o věci. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o stížnosti, závazný.

(2) V novém rozhodnutí rozhodne soud (státní notářství) znovu i o nákladech původního řízení.

(3) Právní poměry někoho jiného než účastníka řízení nemohou být novým rozhodnutím dotčeny, ledaže mu porušení zákona musilo být známo.

Hlava čtvrtá

Přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů

§ 244

(1) Má-li soud podle zákona přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů, použije se pro takové řízení ustanovení tohoto zákona, pokud není zvláštním předpisem stanoveno něco jiného.

(2) Soud přezkoumává také rozhodnutí odborových orgánů a orgánů výrobních družstev v jiných než dávkových věcech nemocenského pojištění.

§ 245

(1) Přezkoumávat rozhodnutí jiných orgánů jsou příslušné okresní soudy. Jde-li však o rozhodnutí ve věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění, jsou příslušné krajské soudy.

(2) Místně příslušný je soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává; jde-li však o rozhodnutí ústředního orgánu, je příslušný obecný soud toho, koho se rozhodnutí týká, popřípadě krajský soud, v jehož obvodu tento soud je.

§ 246

Účastníky řízení jsou ti, kteří jimi byli v řízení u jiného orgánu, a orgán, jehož rozhodnutí se přezkoumává.

§ 247

(1) Řízení se zahajuje na návrh, kterým je opravný prostředek proti rozhodnutí orgánu.

(2) Návrh se podává u příslušného soudu ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí.

(3) Návrh je podán včas i tehdy, byl-li ve lhůtě podán u jiného soudu nebo u orgánu, který vydal rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí řádné poučení o opravném prostředku, lze je napadnout do šesti měsíců od doručení.

§ 248

Dokud soud nerozhodne, může orgán vydat nové rozhodnutí, kterým návrhu zcela vyhoví; vydá-li orgán takové rozhodnutí, zastaví soud řízení.

§ 249

(1) K projednání návrhu na přezkoumání rozhodnutí jiného orgánu nařídí soud jednání. Usnesením se přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí, nebo zruší.

(2) Je-li návrh podán opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo proti rozhodnutí, které přezkoumání nepodléhá, soud návrh zamítne. V těchto případech není třeba nařizovat jednání.

(3) Zruší-li soud rozhodnutí orgánu, je orgán vázán právním názorem soudu.

§ 250

Proti rozhodnutí soudu není přípustné odvolání ani obnova řízení. Je však možno podat stížnost pro porušení zákona.