Píšete o rekvalifikaci na programátora, ale nikoho takového, komu by se to povedlo, neznám a to dělám v oboru. Lidi co neprogramují na to buď nemají schopnost myšlení, motivaci nebo prostě trpělivost. Pokud člověk není génius tak si musí projít obdobím, kdy kouká jako tvrdé Y na elementární věci typu dva cykly v sobě (vytiskni šachovnici), pak obdobím, kdy si píše nějaká své pokusy, které sice nikam nevedou, ale naučí se na tom programovat. To nějakou dobu trvá a ideální je to hle období strávit za mlada na střední škole a při psaní zápočťáků na VŠ. Na nějakém rekvalifikačním kurzu pro dospělé je to v praxi téměř nezvládnutelné.
A za 100 hodin ! ;-) Alespon neco takoveho nabizi nektere firmy (napojene samozrejme na EU fondy). Co na tom, ze nekteri to studovali leta a stravili pomalu jeste stejny cas i vlastnim studiem. Zbytecne. Dnes vezmete libovolneho cloveka, za 100 hodin z neho mate programatora i s certifikatem. HR oddeleni jasa :-)
Inflace vyznamu slov neuveritelna.
Souhlasím. Sám se potýkám s tím, že při "seberekvalifikaci" na web design, který mě zajímá, je těžké se přehoupnout po zvládnutí (x)HTML,CSS k cíli zvládnutí jQuery, j.sriptu a různých frameworků, PHP atd.. Člověk musí chytnout vlak na VŠ . Nicméně při dostatečné vůli si myslím, že dosáhnutí profesionální úrovně lze docílit. C je vša už taky jiná liga.
Tak nepředpokládám, že by se na programátora rekvalifikoval třeba pekař.
Ale někdo, kdo už vystudoval jinou VŠ - např. konstruktér.
V podstatě napsat prográmek a navrhnou převodovku je to stejné - jen algoritmus, kdy je potřeba problém pochopit, rozložit, po částech vyřešit, složit, odladit, otestovat a dát mu nálepku s certifikací.
Jiná věc je, že snad každý kdo vystudoval jakoukoliv technickou školu za posledních 20 let se snad s nějakým programováním setkal (já třeba už před 15 lety na základce, pak znovu na gymplu a okrajově i na VŠ), takže přestože jsem se pak IT nikdy nevěnoval, asi bych neměl na dva cykly v sobě zírat "jak tele na nový vrata".
Velmi dlouho, pokud neprogramuje stále, od mládí a se zápalem, těžko se tím bude moci dobře živit. Programování se zapomíná, stejně jako mluvení jiným jazykem, pokud se nepoužívá.
Kdysi jsem programoval, dnes po 15ti letech co jsem na to nesáhl, bych si netroufl ani napsat nějaký řádek.
A to dělám v IT 22 let. Ale dělám něco jiného, takže umím něco jiného. Programování je pro mladé mozky a pro ty kteří na to mají.
Rekvalifikací nikdy programátor nevznikne. Programátor musí být tvůrce, člověk s fantazií a představivostí. Musí umět myslet imaginárně. To se nedá naučit, to musí mít člověk v sobě od narození.
Považuji programátory za v podstatě umělce.
Já umělec nejsem, jsem technik. Používám až finální produkty...
Dobry konstrukter je tvurce. Bez fantazie a predstavivosti to neni konstrukter, ale jen modelar. Dobry inzenyr musi mit hodne vyvinute abstraktni mysleni, znacny cit pro fyziku, odvahu pustit se do neceho jeste nevyzkouseneho.
A pak je bez prace, protoze takove chlapiky dnes nikdo nechce.
Znám. Známý se rekvalifikoval, snad v rámci "pobytu" na úřadě práce, z bagristy na ajťáka. Více-méně papírově, protože většinu znalostí získal až v následném zaměstnání, kde se, časem, naučil psát i různé skriptíky na tiskové sestavy. Nicméně byl přirozený talen, který oplýval schopností abstraktního myšlení. Z pozdějších zkušeností s lidmi mimo IT (např. manželka) vím, že existují i lidé se značně omezenou schopností abstraktního uvažování.
Ty mzdy nesedí, záleží na tom, jaká je to firma a kde sídlí. Že by sekretářka v IT- firmě měla 19.000 a recepční 18.000? Zapomeňte! Sekretářka se vyšplhá max. na 15.000 a musí přitom znát minimálně výborně angličtinu, recepční tak 12-14.000, ale i méně. Výš se nedostanou, protože lidí se vzděláním je dost.
Jarmilo Všeználková, běžte už s těmi svými názory do prdele (sorry, normálně se k ženám chovám slušně, ale Vy jste prostě něco, čemu říkal Kopecký v Nemocnici na kraji města "Vy krávo nebeská...").
Takže pro Vaši informaci - sekretářka v IT firmě má klidně 40 000 a recepční těch 12 000, protože recepce je "outsorcovaná". Ale pochybuju, že tu moji informaci vůbec pochopíte.
U nás měla sekretářka 15.000,- Kč brutto, účetní taktéž. Na 40.000,- Kč a víc se vyšplhali pouze technici a obchoďák, ale bylo to závislé na obratu, když nebyl prodej, měli cca 30.000,- Kč. Šlo o zahraniční IT-firmu, která měla pobočku v Jižních Čechách. Byli tam i hoši, co měli cca 65.000,- Kč, ale práce tak 12-14 hodin denně, občas i o víkendech. Několik jich to vzdalo s tím, že by je doma děti neznaly.
Záleží hodně na tom o jakou firmu se jedná a kde sídlí. V Praze možná plat sedí, mimo Prahu je častokrát o hodně nižší. Myslím, že paní Jarmila to trefila dost přesně.
Nevím proč by se někdo nemohl rekvalifikovat.
Není důležitá škola v dnešní době, materiálu je kolem člověka kupa. To nejdůležitější je zápal a pokud to někoho baví, má vyhráno :-)
Jistě že člověk kterej tohle splňuje a je na škole má výhodu, ale stále je lepší samouk s elánem, než někdo kdo el na IT jen kvůi tomu, že ho nenapadlo nic lepšího...
>> Nevím proč by se někdo nemohl rekvalifikovat.
Samozřejmě, ale programátor je použitelný až po letech. Stejně je to s jazykem. Vyzkoušejte poslat někoho po roce výuky angličtiny do Velké Británie. Určitě se výborně domluví... Programování také chce stejným způsobem čas pro zažití postupů.
Myslím to takto: Od svého dětství si pamatuji, že u nás doma byl na návštěvě opravář televizorů tak jednou za půl roku (myslím léta šedesátá) a nebyl týden, kdy ve vesnici nestálo jeho auto před nějakým domem. Já sám mám televizor 14 let, opravu nepotřeboval a zřejmě ho vyhodím (samozřejmě ekologicky), že zastará morálně (nebude třeba vydávat vůně). A část IT techniků (při vší úctě) považuji za opraváře - v nehmotném slova smyslu. Budou mít opravovat co?
To je jenom jedna strana mince. Učím na technické univerzitě a mohl bych k tomu říci své. Jenom bych ale poznamenal, že každej by chtěl techniky a tak dále. Ale nikdo je nezaplatí. Tedy nikde je nijak výrazně neplatí po škole a už jsem několikrát slyšel, my vzdělané techniky nepotřebujeme, stejně to tu jenom montujeme podle plánů z Japonska za pomoci lidí z Mongolska. Toje třeba případ firmy Panasonic.
Nebudou, protoze pocitace se budou opravovat samy. Prvni znamky prichazejici technologicke singularity (lide prestavaji rozumet strojum, ktere puvodne vytvorily, a ty se vyvijeji dal samy) uz jsou tu: http://www.theregister.co.uk/2013/11/15/google_thinking_machines/
Asi takhle, dříve měl televizor i knoflíky na odstraňování poruch jeden, když se obraz rozpadal na vodorovné pruhy a druhý na svislé, dále zde byl knoflík na zesvětlování – ztmavování a další tzv. kontrast. U barevných pak přibyly další tři na barvy. Takže třeba po půl hodině postavy vypadaly jako vodníci, tj. měly obličeje do zelena, takže bylo nutno vstát (dálkové ovládání nebylo) a obraz seřídit, někdy se obraz rozhodil tak, že bylo nutno zavolat odborníka. Dnes nic takového není. Myslím, že se zde projevuje dialektický zákon přerůstání kvantitativních hodnot v kvalitativní a naopak, obsluha je stále složitější až se zjednoduší. Kdo by si na konci 19. století pomyslel, že automobily budou řídit normální lidé a dokonce i ženy!
Někdy může být i obsluha tak děsně jednoduchá, že ji dá dohromady až přivolaný odborník. Kolegyně spouštěla internetbanking. nešlo jí to. Zavolala mně, že toho vím o počítačích víc než ona a netbanking mi běhá. Všechno jsme nastavily, udělaly, dostaly jsme do banky, ale nic, stejně jsme to nerozběhaly. Za dva dny přijel odborník z banky. Přišel na to, že kolegyně má na PC jinak nastavený čas, který se oproti bance předcházel asi o 3 minuty. Špatně nastavený čas byl příčinou, proč jsme to nerozchodily. Dával to dohromady skoro 4 hodiny a řekl, že něco podobného viděl poprvé. Ale rozchodil to! Prkotina, a jak všem dokázala zkomplikovat život.
To je něco trochu jiného: tohle je něco, co se za normálních okolností prakticky ani nemůže stát, protože Windows automaticky synchronizuje čas s časovými servery, je-li připojen k internetu. Někdo jí tu synchronizaci musel vypnout nebo přenastavit na nefunkční server, a pak je otázka, kdo/co a proč. To nemá nic společného s jednoduchostí nebo složitostí ovládání současných technik a technologií.
Na tom je zajímavé to, že počet ldí v IT neustále roste a staré systémy se zas tak moc nevyhazují, jak by se na první pohled zdálo.
Takže třeba programátorů v COBOLu (což je jazyk starý 54 let) je potřeba pořád dost - resp. kdo se ho před lety naučil, ten se jím uživí dodnes.
Nějaké změny v budoucnu určitě budou, ale jaké a na koho dopadnou nejvíc... netuším. Jestli na ty nejlepší (kteří s věkem přestanou zvládat být pořád na špici) nebo ty nejhorší (které nahradí vyšší inteligence přístrojů/počítačů i uživatelů - tady myslím na ty co vyměnují toner v tiskárnách a na helpdesku resetují hesla).
To už dnes platí, a ne jen v IT. Někde se nezadaří (3D televize moc úspěch nebyly), někde ano (Dropbox a cloud vůbec, nebo třeba chytré mobilní telefony).
A lidi jsou zřejmě spokojení, když si na to zvyknou, nechtěli by jinak.
V jistém smyslu je to velmi dobře - vymýšlíme věci, které nám zlepšují život tak, jak by nás to bez nich ani nenapadlo. A bez marketingu bychom je ani nevyzkoušeli.
Myslím, že ani ne. TV je spotřební zboží, které se vyrobí a funguje pořád stejně, okolní podmínky se nemění (signál je definovaný standardem, který se mění třeba jednou za deset let). Opravovat není tolik potřeba, protože nové kousky jsou relativně levné (člověk to koupí z jednoho platu) a za opravu si řeknou tolik, že se to člověku nevyplatí. Takže se kupují nové věci.
V IT jsou změny každou chvíli (nový hw i sw), u softwaru se mění požadavky (zákazníků nebo managementu), které je potřeba implementovat. A každý program obsahuje alespoň jednu chybu, takže je pořád co opravovat. Čímž se zase rozbije něco jiného. Takže pořád je co dělat a nikdy není hotovo :-).
Před pár lety jsem měl také obavu, že časem přijdu o práci. Děti už se rodí téměř s prsty na klávesnici. Moje čtyřletá dcera by za chvíli mohla jít vyučovat důchodce ovládat iPad...
Ale praxe ukázala, že se můžu zase uklidnit. Bude nás živit strach, lenost, pohodlnost a obava z opotřebení mozkových závitů. :-)
BTW: Ani televizi si nekupuje každý na půlku života. I když tím samozřejmě nevylučuji, že tací jsou. Sám mám za posledních cca šest let asi třetí.
A kdo má (nebo chce mít) doma alespoň nějakou multimediální výbavu, ten si ani tu novou televizi sám nezapojí - naladit satelit, propojení s domácím kinem, herní konzolí, nastavení aplikací v TV (zprávy, hudba), sjednocení účtů kvůli stejné historii (YouTube), nastavení ovládání z mobilu, propojení se sdíleným síťovým diskem....
Práce budeme mít vždycky dost :-)
Žuji v Kanadě a jsem momentálně nezaměstnaný. Počítače mě baví, pracuji v tom oboru 35 let. Umím (používal jsem) asi 18 programovacích jazyků napsal jsem knížku o WIndows. Přesto - když dnes čtu některé odbornější články, nerozumím tomu.
Všechno se dá naučit, myslím, že bych mohl pracovat v podstatě na jakémkoliv projektu. Problém jsou vstupní pohovory a omezenost přijímacích pracovníků, kteří často bazírují na nedůležitých detailech a trvají na tom, aby kandidát znal přesně to, co oni mají. Podle zásady "když jsi to nikdy nedělal, nemůžeš to dělat ani teď."
Tak krev, pot a dřinu si myslím že to nestojí jenom v roce 2014, ale i předtím. Já jsem se třeba naučil programování z domova, jak někdo psal že chodí na nějaký kurzy, mě se to zdá taky kravina. A když musíte obstojně nějakej jazyk, vždycky si najdete práci...já doporučuju PHP, ve kterém dělám a práci jsem si sehnal přes http://timone.cz//
Přehled zdrojů v oblasti (nejen) online IT vzdělávání: http://www.mimoskolu.cz/zdroje-k-sebevzdelavani/
Pozice Průměrný hrubý plat (Kč)
Ředitel IT 87 810
Obchodní ředitel 84 320
Výkonný ředitel 76 570
IT architekt 63 830
IT manager 63 670
Senior projektový manažer 60 870
Vedoucí nákupu 55 100
Technický manažer 54 140
Personální manažer 51 630
IT projektový manažer 50 590
Asi jsem slepý, ale nikde v té tabulce nevidím nikoho, kdo by opravdu dělal IT (možná až na IT projektového manažera a i ten si třeba u nás ve firmě vystačí se znalostmi Outlooku). Všechno jsou to jen nálepky pro lidské generátory buzzwordů a výkazů.