Názory k článku Kapesné pro děti: kdy, kolik a proč?

Cenzura pracuje na plné obrátky

Fyzická pokladnička má niekoľko nevýhod:
- dieťa nemá prehľad o tom, koľko peňazí je v pokladničke (prasiatku),
- peniaze sa do pokladničky len vkladajú, dieťa nimi neplatí, nepracuje s nimi. Len raz za čas ich vyberie a na niečo sa použijú všetky peniaze naraz,
- dieťa nevie, koľko bude mať nasporené za X mesiacov,
- reálnu hodnotu peňazí sa dieťa naučí, až keď bude platiť peniazmi za tovar
...

Virtuálne pokladnička http://www.rozumy.sk/online-pokladnicka-pre-deti-alebo-ako-deti-naucit-financnu-gramotnost/ mi príde ako lepšia alternatíve ako naučiť a vysvetliť deťom hodnotu peňazí a ako sa s nimi pracuje.

ale osobně bych nedávala žádné kapesné. Já ho také nedostávala a ani ve snu by mě nenapadlo ho chtít - brala jsem to jako naprostou samozřejmost, že peníze od rodičů nedostávám!
Vždytˇ do mě cpali už i tak značné částky - bydlení, ošacení, jídlo, věci do školy, později vysoká škola, různé koníčky, dovolené, tábory. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mi snad měli ještě dávat nějakou hotovost!! A oni to brali velmi rozumně - co potřebuješ, to Ti koupíme, na blbosti mít nepotřebuješ. A to jsem byla jedináček.
Rozhodně tím můj přístup k financím neutrpěl, hospodařím zodpovědně, šetřím, na co nemám to nekupuji. Nula půjček, úvěrů, hypoték. Bydlíme ve vlastním bytě, jezdíme na dovolené a různé akce, chováme několik psů. Na vše stačí a ještě zbude na ukládání stranou a to máme oba s manželem hooodně podprůměrné příjmy. Když se chce, všechno jde... Rozmazlovat fracky kapesným pokládám za naprostý nesmysl.

povídejte, jak se vám bez úvěru a bez hypotéky podařilo z podprůměrného platu našetřit na vlastní byt?

Odpověď je o kousek výše, jedináček, tak byt asi zdědila, ne?

Ale kdepááák, žádné dědictví ani dar se nekonaly. Naši bydleli v městském nájemním bytě, manželovi rodiče byli proti sňatku, tak nepomohli vůbec nijak. Naši také ne podle hesla "Rodiče zetě nedali nic, tak proč bychom měli my", konec, tečka. Jak jsme našetřili na byt?Jednoduše: já se potloukala 7 let po podnájmech u cizích lidí, vždy ten nejlacinější a nejmenší pokojík, manžel dál bydlel u rodičů za pác. Hypotéky nebyly, byla 90. léta. Jídlo bylo hodně levné - veškeré stravování v menze, po absolvování VŠ kupony do menzy od švagrové dalších pět let. A braly se jakékoli přivýdělky, o které tenkrát taková nouze nebyla.
Byt máme malý, 40m2, v Praze v OV, cihla, samozřejmě koupený od původního majitele a zrekonstruovaný. Všechno jde, pokud člověk umí hospodařit s penězi, nemusí mít každý výstřelek a vše, co mají sousedé; nikdo z nás nepije ani nekouří... Fakt to jde!

Zvyklí neutrácet a něco naposřeno od rodičů, tak na bydlení na maloměstě nebo na vesnici není velký problém si naspořit, když oba dva pracují. I s hodně podprůměrných 30k(15+15) a nízkými náklady na život se dá lehce naspořit.

dětem dávám každý pátek tolik, kolik mají let. Tedy 4, 6 a 8. Ta nejstarší má velmi dobrý přehled kolik v kasičce má, klukům je to ještě fuk. Podle mě je cash daleko lepší než jakési imaginární peněženky a virtuální účty. Když chtějí nějakou sladkůstku tak si to musí zaplatit ze svých. Když jsme se včera bavili, že nemám na zaplacení zálohy 50k na novou kuchyň (rekonstruujeme a už jsme se vycinkali) tak ta nejstarší přišla a vnutila mi kilo. Takže ještě 49.900 to go. Vědí k čemu peníze jsou, ale nechápou, proč musím chodit do práce, když si je můžu nakopírovat.