Glosa
Přemýšlel jsem, zda jménem naší redakce napsat vám, čtenářům, pár vět s vánoční tématikou, k tomu přidat sladký obrázek a popřát krásné Vánoce. Promiňte mi, neudělám to. Mohl bych být oprávněně kritizován za to, že straním čtenářům slavícím Vánoce a zapomínám na ty, pro které jsou z různých důvodů jen vzduch a klidně by je zrušili. Konečně proč ne, udělejme z nich pracovní dny, třeba to naší ekonomice pomůže.
Ježíšek i prostřednictvím skupin sociálních sítí vyhrál svůj boj. Jasně jsme dali najevo, že Dědu Mráze, Santa Clause a další východozápadní vánoční havět nechceme. I z hypermarketů letos zmizely červené čepičky (rozuměj, moc se neprodávaly), český Ježíšek svůj jednoroční boj o prvenství vyhrál. Máme nakoupeno, v duši se naladíme na dobro a jeden den se na sebe budeme usmívat. Jako každý rok.
Jenže letošní Vánoce jsou jiné. Možná přišla zdánlivá jistota, že českého Ježíška jeho konkurenti nenahradí, ale jinak už není jisté nic. A když budeme upřímní, tak ani ten Ježíšek nemá úplnou jistotu, že přežije další roky.
Proč bychom vlastně měli podporovat imaginární postavu, údajně vytvořenou na biblických základech? Není to přece diskriminační? Takový Santa Claus je uměle splácaný, nikomu nenadržuje, nikoho nepohoršuje, snad kromě jedinců, kteří nesnášejí Američany. Navrhuji čistě preventivně, ve jménu lidských práv, vzdát se všech symbolů, které by i jen náznakem mohly diskriminovat obyvatele, kteří Ježíška neuznávají, hnusí se jim, mají odpor vůči všemu, co připomíná církev, křesťanství či jakékoli duchovno. I lidé bez hodnot, bez víry, bez jakéhokoli pocitu sounáležející lidskosti mají přece právo žít důstojně bez toho, aby museli být manipulováni nějakým kouzlem Vánoc. Co na tom, že se Evropě říká starý kontinent. Církev je přežitek, žijeme ve 21. století a cokoli, co působí jako reklama na ni, je proti lidským právům.
Jděte do háje s duchovním rozměrem Vánoc. Betlémy odsuňme do kostelů, kde se jim budou klanět divní jedinci zvaní křesťané, nebo ti, co si na ně hrají jednou ročně (hlavně když je při tom nikdo nebude vidět), kříže sundejme ze všech veřejných prostranství a prosím vás, neblněme s vánočními bohoslužbami nebo čímkoliv, co by snad připomínalo údajné narození nějakého člověka zvaného Kristus. Český Ježíšek je přece ateista, který nosí dárky všem, je to svobodná, bezpartijní bytost a nemá nic společného s nějakým Ježíšem, jakýmsi bláznem z východu, co se nechal nakonec ukřižovat pro svoji tvrdohlavost v názorech.
Naopak, český Ježíšek je natolik univerzální a moderní, že až Česko bude prožívat takovou krizi identity, jako dnešní Francie a Itálie a vůbec celá Evropa (a Česko ji už prožívá, přestože to nepociťuje), bez problémů se bude v obchodních centrech, moderních to stáncích materiálních hodnot, prodávat Ježíšek držící v ruce půlměsíc. Jsme demokratická společnost, nikdo nesmí být znevýhodněný. Jen pozor, ne všichni si nechají do své víry kecat, někteří jdou i přes mrtvoly a dokonce je za to chválí. Není proto jisté, že náš Ježíšek zde bude i pro další generace. Stačila by možná jen jedna stížnost ke štrasburskému soudu pro lidská práva a slehne se po něm zem a ani Čech po něm neštěkne. Proč taky, svoji identitu a kořeny Česko ztratilo už dávno, o jednoho ježulu více nebo méně, co na tom sejde.
Stoprocentní to není už ani ve finančních institucích se stoletými kořeny, kterými se pyšnily celé generace. Silné společnosti, které se chlubily nejvyššími ratingy s renomovanými jmény, se otřásaly v základech. Reklamy slibující výnos a lákající na dokonalé služby se rozplynuly jako vodní pára nad vysokou pecí ostravského Mittalu. Optimalizují se služby, poplatky, pobočky. Dva roky se balamutí zákazníci, aby přešli ke konkurenci. A když přejdou, zavře se krám, konečně co z toho, peníze se dají vydělat i jinde, když v Česku tečou pomalu. Jméno nejméno, rozhodují čísla v excelu, ne renomé instituce. A nebude to poprvé ani naposled. Firmy se na jedné straně chlubí dobrým byznysem, na straně druhé se vymlouvají na krizi, když se něco musí změnit nebo zrušit, protože někdo špatně odhadl plán, měl velké oči a nevyšlo to. Reklamy na internetové obchody se promítají v metru, tisknou se v novinách, potkáváme je na billboardech. Asi abychom věděli, že nějaký internet je.
S Českou republikou to jde z kopce. Ví to všichni, všichni jsme přece odborníci na fotbal a politiku. Vědí to i politici, proto přesně umějí definovat, koho je to chyba a kdo za to může. A až zase jednou budou volby, opět se bude volit strana, která v roli slibotechny nabídne jistotu takřka pro vše, co nám chybí. Kde na to vezmeme? To ví jen Bůh. Pardon, máme zde demokracii, takže raději uveďme i Alláh, Hare Kršna, Nejvyšší Karma, Nikdo, Jsoucno a další odvozeniny jednoho a toho samého výrazu pro „něco“, co nedokážeme uchopit a zároveň si přiznat, že “to“ stejně hledáme, jen „to“ neumíme správně pojmenovat.
Jsme znechuceni korupcí ve státní sféře, děsí nás neschopné zákony schvalované ještě neschopnějšími politiky, které pouštějí vrahy a podvodníky na svobodu a naopak zavírají za takové trestné činy, jejichž již samotné prožití je pro pachatele se svědomím trestem na celý život. Nedokážeme pochopit, jak se mohou stávat dopravní nehody, když máme povinné zimní pneumatiky a padesátky v obci. Naštěstí tu máme ještě osoby blízké, Hare Kršna za ně. Když mě nechytí při činu a nedokážou, že jsem řídil, není Jsoucna v tomto státě, které by mě odsoudilo, přestože by všichni věděli, že jsem toto dědulu na cestě srazil já. Vítejte ve státě, kde dlužníka stokoruny poženou sviňským krokem k soudu a sedřou z něj kůži a kde prošustrované miliardy projdou bez povšimnutí. Vítejte ve státě, kde chyba v zákoně obratem nabídne možnost namastit si kapsu na „omylem“ zaplaceném pojistném na sociální pojištění. Co na tom, že stát si tuto chybu vybere na daních a že mu z logiky věci peníze patří. Když je hloupý, tak ho obereme, etika neetika. Jestliže právo je slepé, tak spravedlnost už nemá ani žaludek, protože vyzvracela všechna střeva.
Hledáme sami sebe, stále se motáme v kruhu. Víme, že spousta věcí je špatně a bojíme se je změnit. Mezi námi žijí tak zvaní „jájisté“ a není jich zrovna málo. Za mnoha na první pohled neřešitelnými problémy stojí jediná otázka: co z toho budu mít já? Nebuďme lhostejní k tomu, co se nás zdánlivě nyní netýká. Možná z toho nebudete mít nic, možná jen uděláte správnou věc. A proč? Prostě protože jsme lidé a je to tak správné. A lidé si mají pomáhat a je fuk, jakého jsou vyznání nebo zda vůbec v někoho či v něco věří. Je dobré udělat správnou věc a stát za ní. Je správné volit kvalitní lidi, je správné odstoupit, když selžu. Je správné přiznat chybu a je správné udělat vše pro její nápravu. Je správné odpovědět na stále stejné sladké vánoční esemesky, třeba jen proto, že i na nás někdo myslel a chtěl nám udělat radost. Je správné sehnout se k člověku ležícímu na zemi už proto, že to nemusí být opilý bezdomovec, ale třeba kardiak s právě probíhající srdeční příhodou.
Užijte si Vánoce a dělejte správné věci, i když nebudou pro vás ekonomicky či jinak výhodné. A jestli k vám pronikne trošku toho duchovna Vánoc, nebojte se ho. Boží Dítě nikdy nikomu nic nevzalo, ale vždy něco přineslo. Prodělat na tom nemůžete. Některé hodnoty totiž v číslech nejde vyjádřit.
ČLÁNKY DO MAILU