Hlavní navigace

Máte chyby v návrhu na povolení oddlužení? Nezoufejte, lze je řešit

7. 10. 2013
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Dva příklady, dva postupy. Málo peněz a hodně dluhů paní Marie versus zaslepenost a tvrdohlavost pana Josefa, který své problémy hnal až do Poslanecké sněmovny. Příklady oddlužení z praxe.

V roce 2008 nabyl účinnosti zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Uplynulo již téměř šest let, kdy mohou dlužníci, kteří nejsou podnikateli, řešit své dluhy prostřednictvím soudem schváleného oddlužení. Aby soud mohl vydat usnesení o schválení oddlužení dlužníka, tomuto kroku mimo jiné musí předcházet bezchybně podaný návrh na povolení oddlužení ve spojení s insolvenčním návrhem.

Případ první: Malé příjmy, velké dluhy

Stalo se, že paní Marie, která je vdovou, žije s druhem ve společné domácnosti a nemá děti, se rozhodla řešit svou tíživou finanční situaci prostřednictvím institutu oddlužení.  Má 10 nezajištěných věřitelů a celkové dluhy ve výši 545 000 Kč. Její měsíční příjem je pouze ve výši 8710 Kč. Marie podala k příslušnému insolvenčnímu soudu svůj návrh na povolení oddlužení spojený s insolvenčním návrhem s tím, že navrhla, aby její úpadek byl řešen formou oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Postup insolvenčního soudu

Insolvenční soud návrhy paní Marie posoudil, zjistil v nich nesrovnalosti a nařídil jednání u soudu. Na jednání byla paní Marie poučena, že nesplňuje základní podmínku pro povolení oddlužení, neboť její nezajištění věřitelé by na základě jejího příjmu a výpočtu  nezabavitelné částky byli uspokojeni v nižší výši než 30 % hodnoty jejich pohledávek. Paní Marie na tomto jednání vzala svůj návrh zpět. Poté soud vydal usnesení o zastavení řízení.

Dlužnice řešení svého problému nevzdala

Paní Marie se nevzdala svého přesvědčení, že je nutné postavit se ke své stávající životní situaci odpovědně a své dluhy řešit. Vzhledem k tomu, že soud dosud nerozhodl o úpadku dlužnice, mohla za této právní situace paní Marie vzít svůj návrh zpět. Otázkou pro paní Marii zůstalo, jakým způsobem upravit výši svého příjmů, a to tak, aby nezajištění věřitelé dosáhli uspokojení svých pohledávek alespoň ve výši 30 %.

Paní Marie proto požádala svého druha, zda by ji po dobu schváleného oddlužení mohl poskytovat peněžitý dar. Druh paní Marii vyhověl. Krátce poté, co nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, opětovně podala paní Marie k insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem doplněný požadovanými přílohami, a také darovací smlouvou, kterou uzavřela se svým druhem.  Za této situace již insolvenční soud neshledal žádnou překážku, aby nemohl vydat usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení.

Avšak nastávají i situace, kdy není vše tak snadné. To si ukážeme v následujících odstavcích.

Výpočet

1. krok: 545 000 Kč (výše dluhů vůči nezajištěným věřitelům)  x 30 % (výše uspokojení nezajištěných věřitelů)  = 163 500 Kč (částka, kterou je nutné během 5 let zaplatit)

2. krok: 8710 Kč (měsíční příjem dlužnice) – 6947 Kč (nezabavitelná částka dlužnice) =  1763 Kč

3. krok: 1763 Kč – 1089 Kč (odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, který je plátcem DPH)  = 674 Kč (částka určena ke splátkám nezajištěným věřitelům)

4. krok: 674 Kč x 60 měsíců (maximální délka vedeného oddlužení) = 40 440Kč (částka, kterou by Marie ze svých původně doložených příjmů zaplatila během 5 let)

Případ druhý: Podal vadný návrh a nedbal poučení soudu. Pak se s ním hádal

Za situace, kdy dlužník podá insolvenčnímu soudu insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, který neobsahuje všechny náležitosti stanovené insolvenčním zákonem nebo který je nesrozumitelný, anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení.

Stalo se, že důchodce pan Josef si sám zpracoval insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, a poté tento návrh podal insolvenčnímu soudu. Jenže návrh byl neúplný, neobsahoval všechny zákonem stanovené náležitosti, k návrhu nebyly připojeny zákonem stanovené přílohy. Pan Josef následně dle svého uvážení doplnil svůj podaný návrh. Přesto insolvenční soud opět shledal jeho návrh vadným. Za této situace insolvenčnímu soudu nezbývalo než vydat usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu. V odůvodnění usnesení insolvenčního soudu mimo jiné soud uvedl, že dlužníku nic nebrání po právní moci tohoto usnesení, aby podal nový insolvenční návrh, který bude obsahovat všechny náležitosti insolvenčního zákona. Insolvenční soud poučil dlužníka, že se proti tomuto usnesení soudu může ve stanovené lhůtě odvolat.

Neznalost právní problematiky a aby toho nebylo málo ještě k tomu „aktivní dlužník“
Pan Josef se rozhodl, že nebude marnit čas a zaslal insolvenčnímu soudu vzdání se práva odvolání k usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu. Usnesení nabylo právní moci a věc byla skončena. Panu Josefovi se zdálo, že se dlouho nic neděje, a po několika měsících požádal insolvenční soud, aby jej informoval o stavu vedeného řízení. Byl velmi překvapen, když ho insolvenční soud informoval, že soud v řízení nepokračuje, neboť věc byla pravomocně skončena.

Poženu to výš, až k Nejvyššímu a Ústavnímu soudu

To pan Josef nemohl nechat jen tak, a bez toho, aniž by měl právní vzdělání, podal dovolání k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud vydal usnesení, kterým potvrdil, že soud nižšího stupně, tj. příslušný insolvenční soud, rozhodl v souladu s právem a dovolání proti usnesení insolvenčního soudu zastavil. Avšak ani s tímto vydaným usnesením se pan Josef neztotožnil a rozhodl se, že podá k Ústavnímu soudu na postup insolvenčního soudu ústavní stížnost.   Ústavní soud nevyhověl ústavní stížnosti pana Josefa, jeho stížnost odmítl a zároveň se ve svém usnesení ztotožnil s postupem insolvenčního soudu i nejvyššího soudu.

Insolvenční stolní tenis

Aby této aktivní administrativní činnosti ze strany dlužníka nebylo málo, tak v mezidobí, kdy podával opravné prostředky k soudům, ještě stihl podat k insolvenčnímu soudu několik opakovaných insolvenčních návrhů spolu s návrhem na povolení oddlužení v totožném znění jako byl první návrh, tj. zmiňovaný vadný návrh. V pořadí druhý podaný insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení byl insolvenčním soudem odmítnut z důvodu, že neobsahuje zákonem stanovené náležitosti. I toto usnesení obsahovalo mimo jiné sdělení, že po právní moci tohoto usnesení nic nebrání dlužníkovi v tom, aby podal nový insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, a to takový, který bude obsahovat veškeré zákonem požadované náležitosti. Dlužník ničeho nedbal a podal se stejnými vadami podání v pořadí třetí insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení.

Vzhledem k tomu, že dosud nebylo skončeno řízení v pořadí o druhém insolvenčním návrhu, tak insolvenční soud s odkazem na tuto skutečnost vydal usnesení o zastavení řízení s tím, že i prostřednictvím tohoto usnesení soud dodal, že bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno, nic nebrání dlužníku k tomu, aby po právní moci tohoto usnesení o zastavení řízení podal nový insolvenční návrh.

V tomto případě pan Josef podal v pořadí čtvrtý insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení až poté, co předchozí řízení byla pravomocně skončena, avšak i tento insolvenční návrh podal s totožnými vadami, které mu byly soudem vytýkány v předchozích zahájených insolvenčních řízeních. Znovu se opakovala situace, kdy z důvodu vadného insolvenčního návrhu vydal insolvenční soud usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu pro jeho vady. Pan Josef ničeho nedbal a tentokrát podal odvolání proti odmítnutí jeho insolvenčního návrhu k vrchnímu soudu. Vrchní soud se ve svém usnesení ztotožnil s usnesením insolvenčního soudu ve věci odmítnutí insolvenčního návrhu pana Josefa. Pan Josef se „nevzdal“ a podal dovolání k Nejvyššímu soudu.

Když neuspěl u soudu, šel do parlamentu a za ministrem

Pan Josef se cítil krácen na svých právech, neboť dle jeho názoru soudy rozhodly ve všech  jeho řízeních v rozporu s insolvenčním zákonem. S tímto svým názorem seznámil ministra ministerstva spravedlnosti, Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR a Senát Parlamentu ČR.

Na základě podání ze strany pana Josefa se z jeho insolvenčního řízení stal poměrně složitý spletenec. Dlužník se již téměř 3 roky a 6 měsíců snaží vyřešit svou životní a finanční situaci prostřednictvím insolvenčního řízení, přesto není dosud rozhodnuto o tak základní otázce, a to zda se dlužník nachází v úpadku. Délka tohoto vedeného řízení je zcela nestandardní, ale je zapříčiněna pouze postupem zvoleným dlužníkem. Za předpokladu, že by soud posoudil, že insolvenční návrh obsahuje podstatné náležitosti podle insolvenčního zákona a že se dlužník nachází v úpadku, by už dlužník parně mohl být z větší části oddlužen. Nemluvě o tom, že po celou dobu se zvyšují dluhy pana Josefa, a to o úroky z prodlení, náklady řízení představující náklady zahájených soudních řízení, náklady právního zastoupení, náklady exekutora spojené s vymáháním dluhů. A stačilo by tak málo, aby pan Josef oslovil osobu erudovanou, znalou dané právní problematiky, která by mu kvalifikovaně zpracovala insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení, případně využil nabídku právních poraden.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Převážnou část svého profesního života jsem zasvětila oblasti účetnictví, daní a mezd. Současně s těmito činnostmi se dlouhodobě věnuji úpadkovému právu. www.ferencikova.cz

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).