Bohužel vztah věku odchodu do důchodu a průměrného věku není tak jednoduchý, jak jej prezentuje citace J. Švejnara.
Je třeba si uvědomit, že někteří lidé zemřou před věkem odchodu do důchodu, takže ho nepobírají vůbec. Jiní naopak žijí podstatně déle a pobírají ho poměrně dlouho. Důležitý ve skutečnosti není věk dožití populace jako celku, ale věk dožití u populace, která dosáhla důchodového věku. A ten je nevyhnutelně vyšší, protože ho nesnižují lidé, kteří zemřeli před jeho dosažením.
V roce 2011 byla například obecná naděje dožití mužů cca 75 let a žen cca 80 let, ale u osob ve věku 65 let (tj. cca věk odchodu do důchodu) se očekávalo dožití ještě cca 15,5 roku u mužů a cca 19 let u žen.
Pokud si představíme hypotetický průměrný věk v době zavádění důchodového systému na 60 let, může to znamenat, že z průměrného vzorku 10 osob zemřou jednotlivé osoby ve věku 40, 48, 52, 55, 58, 62, 65, 68, 72 a 80 let. Pokud by věk odchodu do důchodu byl o 1 rok nižší než průměrný věk, tj. 59 let, průměrná doba pobírání starobního důchodu by nebyla 1 rok, ale 10,4 roku (důchod pobíralo celkem 5 osob, v délce 3, 6, 9, 13 a 21 let). I když to rozpočtu na všech 10 osob ve vzorku, dostanu se na 5,2 let.
Nemám k dispozici úmrtnostní tabulky z doby páně Bismarcka, takže neumím spočítat přesně, na kolik let zabezpečovali důchodce tehdy, ale každopádně dnes zabezpečujeme starobní důchodce na cca 20 let (očekávaná doba dožití nezohledňuje pravděpodobný pokrok v lékařské vědě, takže reálné číslo bude o něco vyšší)
Dobře, ale tato vaše poznámka přeci na celkových číslech nic nemění. Pro deficit důchodového systému je nakonec podstatný právě ten celkový průměr populace, v tomto to pan Švejnar uvedl dobře.
Něco jiného by bylo, kdyby cca půlka lidí umřela před dosažením dospělosti a tak se vlastně nedostala do produktivní věku a druhá půlka se naopak vesměs dožila věku velmi vysokého, pak by opravdu průměrný věk pro výpočty kolem důchodů zavádějící byl. Takhle vyhraněné to ale není a asi ani nebude, takže bych se v kalkulacích kolem důchodu klidně toho průměrného věku držel...
Ještě upřesním - výše uvedené se týká kalkulací penzí z průběžného "státního" pilíře, tam opravdu je rozhodující prostý průměr.
Trochu jiná situace je u individuálních připojištění, tam už by asi člověk měl nad možným delším dožitím přemýšlet a kalkulovat s tím. Koneckonců pokud umře dříve, tak mnoho těchto zdrojů spadá do dědictví a tedy se neztratí...
Řeknu to takto: je lepší uvažovat s průměrným věkem, než neuvažovat vůbec. S průměrným věkem si ale nevystačíte: představte si, že důchodový věk bude roven průměrnému věku. V tom okamžiku je pro jakoukoli predikci nákladů na důchody údaj o průměrném věku na nic, protože rozdíl mezi průměrným věkem a důchodovým věkem je nula. Nezbude Vám tedy než pracovat s počtem osob, které se dožijí důchodového věku, a průměrným počtem let, které v důchodu setrvají. Čím dále se bude průměrný věk posouvat za věk odchodu do důchodu, a čím bude ubývat extrémů, tím bude použití průměrného věku pro predikci přesnější. Ale metoda, kterou jsem doporučil já, Vám nikdy nedá horší výsledky než pouhý průměrný věk.
Práci brání jediná věc. A to fakt, že lidí je příliš mnoho a většina z nás zastane jen mechanické činnosti. To jsou přesně ty typy prací, které mizí. Nenávratně. Odvody snižujte, jak chcete, žádnou novou práci to firmě nepřinese.
Jediným řešením je fyzická likvidace nadbytečných (zbytečných) lidí. Začne se tou nejméně oblíbenou skupinou, přejde se k trvale nezaměstnatelným, skončí to lidmi ve věku 60 a více.
Myslím, že nemáte pravdu. Pokud by lidská práce byla dostatečně levná, byla by více využívána.
Například pro cestování po Indii si spousta evropských či amerických turistů najímá auto i s řidičem, protože náklady na řidiče jsou na evropské či americké poměry zanedbatelné. V Evropě nebo USA si řidiče platí jen ti nejbohatší.
Zrovnatak se u nás rozmáhá najímání si "paní na žehlení" a podobně.
Akorát že tato práce často probíhá načerno, bez jakýchkoli odvodů.
Hlavní efekt redukce odvodů a s nimi spojené administrativy podle mne spočívá v tom, že spousta prací opustí sféru práce načerno, ale bude probíhat oficiálně. Je úplně jiná motivace, pokud zaměstnáváním načerno ušetřím na každé hodině práce honorované 100 Kč dalších 100 Kč, než kdybych ušetřil řekněme 20 Kč.
Ano říkáte správnou věc . Aby lidi dělali za málo peněz :-)
Znám takové lidi co udávali minimální příjmy posledních 20 let a ted si chcou užívat duchodu . Ale nemužou .Protože pro oba dohromady jim vypočítali duchod 7000kč .A z toho se vyžít opravdu nedá.Duchod se tedy nekoná a budou makat dokud nepadnou.
Takže levná pracovní síla není řešení . Pokud nechcete být bez zdravotního pojištění a bez duchodu .
A je jedno zda si platíte státní nebo soukromé . Prostě si na ně musíte vydělat .
V současné době je důchod pro člověka pracujícího za minimální mzdu vyšší, než je jeho čistá mzda. K tomu podle mne není racionální ekonomický důvod.
Naopak lidé z Vašeho příkladu museli přiznávat úplně minimální základy pojistného, takové, ze kterých reálně nelze vyžít. Jinými slovy, příjmy měli zjevně vyšší, ale pojistné neodváděli.
Prosím, rozdělme dva rozměry věci:
(1) racionalitu jednání - ano, je v jistém smyslu racionální platit státu co nejméně - ale pak se nemají co divit, že je to dohnalo při výpočtu důchodu.
(2) soulad se zákonem - nezlobte se, ale neuvěřím Vám, že někdo 20 let podniká, vykazuje zisk 1 000 Kč měsíčně nebo nižší (nebo dokonce ztrátu) a nepodvádí při výpočtu daní.
Ale díky současným paušálům 60 % až do příjmu 414 000 Kč ročně je daň 0, ZP minimální (20 967) a SP jen lehce nad minimem (24 178) čili vzhledem k minimálním nákladům při švarcování jim zbylo parádních 30 000 čistého měsíčně a přitom neplatili daně a pojistné jen minimální, čili to je zcela reálně dosažitelná situace. Samozřejmě pokud někdo peníze co díky švarcu získal navíc komplet prožral, tak je to jenom jeho blbost.
Tohle vypadá na mnohem sofistikovanější daňovou optimalizaci než obyčejný švarcsystém (který ovšem sám je nesporně daňovým podvodem). Při švarcsystému totiž platíte odvody alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Ty by samy o sobě měly vyjít na důchod vyšší než 3 500 Kč měsíčně (7 000 Kč dohromady pro dvě osoby).
Na mne to budí dojem, že se nějakým trikem v některých letech vyhnuli placení pojistného na důchodové pojištění úplně.
To, ze se lide za Bismarka zajistovali v prumeru na rok je pekna blbost. Prumerny vek v te dobe snizovala predevsim vysoka detska umrtnost. Prumerna doba doziti cloveka na prahu dvacitky, tj. na zacatku zajistovani se na stari, prumenou delku zivota znacne prevysovala, napr. stredoveka Britanie mela prumenou delku zivota 30, ale jednadvacetileti se v prumeru dozivali 64 (wikipedie).
Proč? Vždyť má pravdu! Jakmile se člověk dožil dospělosti, měl šanci, že se dožije nějakých 50-60 let. Tu šanci snižovaly ženám porody, při kterých se dosti umíralo, a u mužů různé úrazy, zranění nabo zabití v době války.
Tady si třeba prohlédněte fotku básníka Jaroslava Vrchlického ( http://www.penize.cz/duchody/245348-pricinou-upadku-penzijniho-systemu-je-penzijni-system ). Ta fotka je pořízena v jeho 58 letech. V 50 letech byl při oslavě tohoto výročí (což bylo v r. 1903) osloven slovy: "Velebný kmete". Zkuste říct dnešnímu padesátiletému člověku "velebný kmete", tak vezme klacek a požene vás, že si ani neotevřete dveře! A to je jen nějakých 110 let od doby, kdy žil Vrchlický. Dnešní padesátníci ještě chodí 15 let do práce, pořizují si děti (Karel Gott měl děti např. v 68 a v 69 letech) nebo třeba v 91 letech skáčou padákem ( http://karvinsky.denik.cz/zpravy_region/20110210padak_starenka_seskok.html ).
Upřímně řečeno ta story s Vrchlickým se mi moc nezdá a docela by mne zajímalo, není-li to "kmetské oslovení" nějak přibarveno, věk kolem 50ti let na začátku 20tého století už takovou vzácností nebyl. Nechci hodnotit první polovinu 19. století, ale generace narozená někdy po roce 1870 (což byl začátek Bismarckova systému) se už celkem běžně dožívala věku, který by se za vysoký označil i dnes. Koneckonců můj pradědeček patří právě sem a dožil se 96ti let (velmi pochybuji, že ho překonám), prababička tuším něco přes 80let, prarodiče z druhé strany na tom nebyli o moc hůře (a to přitom všichni přežili dvě války).
V té době opravdu byl problém s dětskou úmrtností a do jisté míry děním kolem porodů u žen, ale když se člověk dožil cca 30ti let, tak nebylo nic neobvyklého na dožití se věku, který by byl brán za velmi slušný i dnes. Já bych dokonce ošklivě podotkl, že od té doby sice značně narostl průměrný věk populace jako celku, ale když se podíváme na věk dožití těch, kdo dosáhli třicítky, tak to už tak skvělé není a dokonce by mě nepřekvapil ani pokles :-(
Kmetské oslovení přibarveno není, to se dochovalo, stejně jako text onoho veršovaného přání. Já to dávala k dobru jen proto, že Vrchlický má na té fotografii dlouhé vousy, takže vypadá tak na 80 let.
Nezapomeňte, že lidi v té době dost tvrdě fyzicky makali. Chlapi obvykle v práci, ženy v domácnosti, což pro ně byla práce na plný úvazek. Uvařit, vyprat - to znamenalo nejprve zatopit. Aby bylo možno zatopit, musel někdo pořezat dřevo, naštípat a přinést do kuchyně, ti bohatější topili i uhlím. Takže se zatopilo a pak se na kamnech vařilo, a to i v parném létě, kdy v té kuchyni muselo být horko na padnutí. Nebo se zatopilo, ohřál se kotel vody a posléze drbala služka prádlo v neckách na valše. Děkuju Bohu za elektrický sporák a automatickou pračku! Podívejte se na fotky staveb z konce 19.stol. Desítky chlapů s dřevěnými kolečky, jedinou mechanizací byl krumpáč a lopata. Přesto naši předkové dokázali za cca 40 let vybudovat základní železniční síť! Takovou dřinu už my si ani nedovedeme představit.