Pokud by průměrnou českou domácnost potkal kompletní výpadek jejích příjmů, byla by schopná svou spotřebu v nezměněné úrovni financovat po tři měsíce a jedenáct dní. Poté by jí úspory došly a musela by se uskrovnit tak, aby vyšla například s podporou v nezaměstnanosti. Čas, po který by se česká domácnost udržela takříkajíc „nad vodou“, přitom neustále roste. Zmíněné číslo platí pro čtvrté čtvrtletí loňského roku a oproti předchozímu kvartálu je o pět dní vyšší.
Největším rozdílem je vzdělání
Úspory našich domácností rostou a podle meziročních srovnání dat z průzkumu lze konstatovat, že průměrná česká domácnost v loňském roce spořila asi 1700 korun měsíčně, v roce 2012 pak zhruba 1400 korun, což opět potvrzuje rostoucí trend spoření,
říká ředitel retailového bankovnictví ING Bank Libor Vaníček. Podíváme-li se detailněji na demografické segmenty, největší rozdíly jsou patrné u domácností vysokoškoláků, které uspořily průměrně 4500 korun měsíčně, zatímco domácnosti lidí se základním vzděláním jen 1600 korun.
Standardně vysoký rozdíl v disponibilních úsporách je mezi vysokoškoláky, kteří by se svou finanční rezervou vydrželi více než pět měsíců, a lidmi se základním vzděláním, kteří by přestáli pouze necelé dva měsíce. V rámci regionů mají o něco vyšší úspory obyvatelé Prahy a Středních Čech a také lidé, kteří bydlí ve městech do 20 tisíc obyvatel a domácnosti z velkoměst nad 100 tisíc obyvatel.
Zajímavý je také pohled na skutečnost, jaký je potenciál českých domácností vůbec tvořit úspory. Z výzkumu společnosti ING Bank vyplývá, že pokud by domácnosti chtěly, mohly by jako rezervu odkládat až 26 % svých příjmů. Schopnost českých domácností vytvářet finanční rezervu vzrostla ve srovnání se stejným obdobím minulého roku o 3 %. Celkově vykazuje index potenciálu spoření rostoucí trend. Lidé s vysokoškolským vzděláním by mohli teoreticky uspořit až 33 % příjmů (průměrně 9500 Kč měsíčně), ti se základním asi 21 % (průměrně 4600 Kč měsíčně), pokud by chtěli a neměli by jiné než mandatorní výdaje. Čtěte více: Průměrná mzda ve 4. čtvrtletí klesla, za celý loňský rok se zvýšila
Statistická čísla
Úspory celkem/měsíční výdaje
- Průměrná výše úspor české domácnosti 123 795 Kč
- Průměrné pravidelné výdaje české domácnosti 23 822 Kč
- Index úspor 3,4 (tj. 3 měsíce a 11 dní)
Potenciál spoření (měsíční
příjmy/měsíční výdaje)
- Průměrné měsíční příjmy domácnosti 29 665 Kč
- Průměrné měsíční výdaje domácnosti 23 822 Kč
- Potenciál spoření 26 %
Pozitivní mezinárodní srovnání
Výzkumy potvrzují to, jak vnímáme sami sebe, a jasně říkají, že Češi patří k vůbec nejspořivějším národům v Evropě. Obligátní tři měsíce by při výpadku příjmů chod domácnosti dokázalo financovat 61 % z nás. Přitom evropský průměr činí pouhých 55 %. Na první pohled to nevypadá jako velký rozdíl, ovšem podíváme-li se směrem vzhůru, najdeme zde pouze tři spořivější národy: Lucembursko, Rakousko a Turecko, přičemž čtyřprocentní rozdíl oproti prvnímu Lucembursku se nezdá být příliš významný.
Pochopitelně to neznamená, že Češi a Turci mají jen o něco nižší úspory než Lucemburčané, kteří pravidelně dosahují prvenství v žebříčcích nejbohatších národů. V absolutních číslech mají naspořeno jistě výrazně více, v průzkumu jde ale o to, jak dlouho by dokázali financovat svou spotřebu. A ta je – také díky zvyku na vyšší platy – v Lucembursku větší než v České republice. Průzkum tak skutečně měří jen to, jak dlouho si domácnost při výpadku příjmů dokáže udržet svůj standard.
Nejvýše úročené bankovní spořicí účty
„Blbá nálada“ se týká i úspor
Pokračující nepříznivá ekonomická situace se v loňském roce odrazila i na zhoršujícím se vnímání stavu osobních financí Čechů. Při výpovědích našich spoluobčanů tak nastává paradoxní situace. Ačkoliv patříme k nejspořivějším evropským národům, což dokazuje i vysoký poměr domácností, které by dokázaly přežít se svou finanční rezervou alespoň tři měsíce, je naše spokojenost s úsporami jedna z nejnižších,
říká Libor Vaníček.
Ukazuje se přitom, že lidé, kteří jsou se svými úsporami výrazně spokojenější, také častěji patří mezi pravidelné střadatele. Naproti tomu lidé s žádnými nebo nízkými úsporami jsou logicky méně spokojeni s jejich výší, a i když více než tři čtvrtiny z nich spoří, bývá to většinou nepravidelně.
V konkrétních číslech je s výší svých úspor spokojeno 41 % těch, kdo mají vytvořenu alespoň tříměsíční finanční rezervu. Tito lidé také mnohem častěji spoří pravidelně. Naopak u těch, jejichž úspory nestačí ani na 3 měsíce, je spokojenost výrazně nižší, hlásí se k ní jen jeden z deseti dotazovaných. Téměř 60 % těchto respondentů navíc jejich úspory, které většinou tvoří spíše nepravidelně, nevyhovují.
Z hlediska spokojenosti jednotlivých národů s výší úspor Češi patří k těm méně spokojeným, kladně ji hodnotí jen 22 % z nás. Pokles spokojenosti s výší úspor je ovšem obecnější evropský trend. Mezi ty spokojené patří obyvatelé Lucemburska, Nizozemí a Rakouska, kde výše finanční rezervy vyhovuje v průměru 40 % tamních obyvatel. Naopak, největší nespokojenost pociťují v Polsku, Rumunsku a Itálii.
Nejčastější důvody spoření jsou v Čechách stejné jako u zbytku Evropy. Více než polovina z Čechů spoří na vytvoření finanční rezervy. Dalšími motivy pro odkládání peněz stranou jsou pro zhruba čtvrtinu obyvatel bydlení, dovolená a děti. Na nákup drahého zboží pak spoří 19 % z nás. Oproti tomu Evropané spoří častěji než my na dovolenou (32 %). Další v pořadí je nákup drahého zboží, bydlení a o něco méně než my spoří na budoucnost svých dětí (21 %).
Jak devizové intervence zasáhly střadatele?
Často diskutované téma devizových intervencí má vzhledem k úsporám několik rovin. Pokud je vztáhnete na úspory, které máte uloženy v bance, a nic k nim nepřidáváte, je efekt intervencí jednoznačně negativní. Oproti jiným měnám jste krokem ČNB ztratili přibližně 8 % reálné hodnoty prostředků.
Pokud však ze svých příjmů pravidelně spoříte, mohou mít intervence na váš majetek vliv pozitivní. Prvotním cílem intervencí je totiž zvýšit inflaci, která na jednu stranu znamená zvýšení cen, na tu druhou by ale s sebou měla přinést ještě citelnější zvýšení platů. Tedy základu, ze kterého můžete spořit. Intervence mají také zvýšit konkurenceschopnost českých podniků. Ty potom nabírají více pracovníků, což vede nejen k poklesu nezaměstnanosti, ale i růstu platů.