Neoznačení překážky provozu na pozemních komunikacích, kterou řidič způsobil (§ 125 c dost. 1 písm. k); za 2 body)
Řidič, který způsobí překážku provozu na pozemní komunikaci, musí překážku mj. označit. Poměrně rozsáhlý výčet pojmů uvedený v úvodním ustanovení § 2 ZPPK pak nabízí legální definici i pro překážku provozu na pozemních komunikacích, když říká, že takovou překážkou je vše, co by mohlo ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu na pozemních komunikacích, například náklad, materiál nebo jiné předměty, vozidlo ponechané na pozemní komunikaci nebo závady ve sjízdnosti pozemní komunikace
. K tomu je třeba doplnit vysvětlení.
Kdo je řidič, jsme si řekli již v minulém díle. Řidič má povinnost překážku označit, pokud ji způsobil. Tuto povinnost má každý řidič, ať už řídí automobil, kolo, ruční vozík nebo koňské spřežení. Zákon pak používá pojmu „způsobil“ nikoli „zavinil“, což znamená, že pokud řidič i nezaviněně způsobil překážku provozu (nebo k jejímu způsobení přispěl), je povinen ji označit. Výčet překážek v § 2 je pak tzv. demonstrativní a uvádí tedy pouze některé překážky, to však neznamená, že by nemyslel i jiné.
Pokud potřebujeme vědět, zda je „něco“ překážkou provozu, pak musíme vyjít z toho, zda to může ohrozit bezpečnost a plynulost provozu. Výše uvedenou definici tak budou splňovat klády nebo cihly složené z nákladního vozidla na silnici, stejně jako hromada písku. Povinnost označit překážku má i v těchto případech řidič! Překážku provozu pak není třeba označovat, pokud je možno ji neprodleně odstranit (§ 45 ZPPK). Pokud tedy z nákladního vozidla vypadnou tři cihly, je více než pochopitelné, že řidič cihly naloží a pokračuje v jízdě, místo toho, aby překážku značil.
V případech, kdy překážku neprodleně odstranit nelze, řidič ji označí, a to tak, aby ji jiný účastník provozu mohl včas a z dostatečné vzdálenosti zpozorovat (zákon nabízí v § 45 odst. 3 některé možnosti, jak to udělat). Jedná-li se o vozidlo, které je povinně vybaveno přenosným výstražným trojúhelníkem, stanoví ZPPK další požadavky na označení tohoto vozidla. Výstražný trojúhelník je třeba umístit ve vzdálenosti nejméně 50 metrů za vozidlem (100 metrů na dálnici), a to tak, aby byl trojúhelník včas a zřetelně viditelný pro ostatní řidiče. V obci může být tato vzdálenost kratší, pokud to vyžadují okolnosti. Dokud řidič trojúhelník neumístí, musí použít tzv. výstražné světelné zařízení, pokud je jím vozidlo vybaveno.
Pokud vozidlo navíc tvoří překážku provozu na pozemních komunikacích za snížené viditelnosti, musí mít na straně přivrácené ke středu pozemní komunikace rozsvícená obrysová nebo parkovací světla, případně musí být osvětleno na stejné straně vepředu i vzadu jedním bílým neoslňujícím světlem.
Označenou překážku je následně třeba ohlásit policii. Kromě již zmíněných dvou bodů hrozí řidiči rovněž pokuta, a to do 2000 Kč v blokovém řízení a jinak od 1500 Kč do 2500 Kč. Jelikož se však jedná o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k), lze od uložení sankce upustit. Skutečnost, že ZPPK boduje pouze neoznačení překážky, ovšem neznamená, že i označená překážka může zůstat na pozemní komunikaci neomezeně dlouho.
Pokud je překážkou provozu na pozemních komunikacích vozidlo (ať už motorové nebo nemotorové) a tato překážka nebyla odstraněna, rozhodne o jejím odstranění policista nebo strážník obecní policie a vozidlo se odstraní na náklad provozovatele. Zde je třeba mít se na pozoru, jelikož zákon hovoří vysloveně o provozovateli a nikoli o řidiči, případně původci překážky, přičemž provozovatelem se rozumí vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba zmocněná vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem
. Z tohoto ustanovení pak plynou poměrně závažné důsledky občanskoprávní, jelikož osoba, která vozidlo na místě zanechala, může být někdo jiný než provozovatel vozidla.
Odpovědnost provozovatele vozidla je zde konstruována na principu objektivní odpovědnosti, tedy na principu, pro nějž není rozhodné, zda překážka byla vytvořena úmyslně nebo z nedbalosti, případně zcela bez zavinění. Pokud vozidlo tvoří překážku a dojde k jeho odstranění, stíhá provozovatele vozidla odpovědnost za škodu, která vznikla osobě, která odtah provedla (takto judikoval Ústavní soud ve svém Nálezu III.ÚS 150/03).
Nejvyšší soud pak došel k závěru, že zákon rozumí pojmem odstranění vozidla nejen samotné odtažení vozidla, ale rovněž jeho uložení na takovém místě, kde toto vozidlo netvoří překážku provozu (Rozsudek 25 Cdo 813/2007). V tomto rozsudku však Nejvyšší soud rovněž uvedl, že povinnosti subjektu, který odstranění vozidla provedl, vůči provozovateli vozidla odtažením nekončí. Z rozsudku je možno dovodit, že osoba, která si účtuje poplatky za parkování odtaženého vozu, by měla včas vyrozumět provozovatele vozidla o tom, kde se vozidlo nachází, a to tím spíše, pokud je zůstatková cena vozidla minimální (v řádu stovek korun). V opačném případě se vystavuje riziku, že soud požadovanou částku sníží.
Určitý zmatek pak navíc do celé věci vnáší podobné pojmy v ZPPK a v Zákoně č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích, konkrétně v jeho § 19 odst. 5 a 6, které rovněž používají pojmu „odstranění vozidla“. Tato ustanovení zákona o pozemních komunikacích dopadají na případy, kdy je např. z důvodů čištění komunikace dočasně dopravní značkou zakázáno parkování vozidel, a to z důvodu veřejného zájmu. Vlastník pozemní komunikace zde má rovněž možnost vozidlo odstranit. Ústavní soud (Nález IV.ÚS 612/11) dal však zapravdu Nejvyššímu soudu v tom, že obě normy nelze vykládat stejným způsobem. Podle zákona o pozemních komunikacích je totiž třeba, aby bylo vozidlo po odpadnutí veřejného zájmu vráceno zpět na místo, jak dovodil Nejvyšší soud, který rovněž vyjádřil názor, že takovéto odstranění vozidla představuje zásah do vlastnického práva provozovatele vozidla podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, k čemuž může dojít pouze výjimečně a takový zásah má trvat co nejkratší dobu. Nelze tedy vozidlo odtáhnout a účtovat za jeho uložení parkovné tak dlouho, dokud si pro něj provozovatel nepřijde.
Závěrem dnešního dílu mi nezbývá, než vám popřát, aby vaše vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích opravdu jen zřídka.
