Autor: Arsen Lazarevič
Desetitisíce klientů předaly svou plnou moc společnosti BSP Lawyer Partners, která má zastupovat klienty a získat od bank poplatky za správu úvěrů a hypoték. Ta už přijala přes 50 000 plných mocí, prostřednictvím kterých žádají klienti po bankách více než 0,75 miliard Kč.
Nepoučitelní
Samotná společnost BSP Lawyer Partners, která provozuje službu Poplatkyzpět.cz a technicky zajišťuje příjem plných mocí i pro servery Bankovnípoplatky.com a Jdeto.de, se podle webových stránek společnosti věnuje také inkasu pohledávek.
V obchodním rejstříku není možné se dozvědět, kdo je vlastníkem společnosti, je zde 100 kusů akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 20 000 Kč. Je tedy zajímavé, že lidé předávají plnou moc společnosti s nejasnou vlastnickou strukturou, věnující se také vymáhání pohledávek.
Plná moc, kterou podepisují, taktéž vzbuzuje mnoho otazníků a v případě, že jednou klienti podepíší, pak už nebudou moci „vycouvat“. Aktualizováno: Plnou moc můžete odvolat. Do doby podání žaloby jde o bezplatný úkon, po podání žaloby zaplatíte náklady advokáta, max. 4500 Kč včetně DPH. (Zdroj: Poplatkový rádce a průvodce.)
K tématu čtěte více: Právníci chystají „hon na banky“. Pozor, co podepisujete, může vás to přijít draho
Dalším smutným faktem je to, že klienti znovu vstupují bez rozmyslu do dalšího smluvního vztahu, který pro ně představuje řadu rizik. Už v minulosti totiž udělali chybu a svým podpisem s bankou stvrdili něco, co sami v současné době pokládají za nevýhodné. A nyní řada z nich opakuje stejnou chybu a bez vážnějšího zvážení předávají plnou moc právní kanceláři s nejasnými motivy. Neukáže se ten dar, který právní kancelář údajně dává klientům, jako danajský?
Jaké jsou motivy právní kanceláře?
Co může být motivem současného jednání společnosti BSP Lawyer Partners? Nad tím lze jen spekulovat.
Inkasní agentury rostou však v posledních letech jak houby po dešti, pohledávky mimo bankovní sektor jsou však značně rozebrané. BSP Lawyer Partners může zkoušet například touto „násilnou“ cestou přinutit banky, aby jim v rámci smíru část pohledávek „věnovala“ ke správě, klienty pak postupně pustí k ledu. Koneckonců je krize, objem nesplácených úvěrů u bank nejspíše naroste a inkasní agentury budou mít v bankovním sektoru žně. Paradoxem se tak může stát to, že společnost, která vám pomáhala získat peníze za vrácení poplatků, může po vás tyto peníze již brzy vymáhat. Právní kancelář kromě toho vydělá na poplatcích za právní zastoupení. K tématu čtěte více: Nekalé praktiky provázejí i hon na bankovní poplatky. Kdo na nich vydělá?
Důvěřuj, ale prověřuj
Jak se říká, „žádný oběd není zadarmo“ a jistá pragmatičnost by měla platit i v tomto případě. Koneckonců bouřlivá 90. léta nás přesvědčila o tom, že řada lidí, kteří „to s námi mysleli dobře“, a slibovali „intergalaktické“ zhodnocení prostředků, nebo že něco za nás „pro dobrý pocit“ zařídí, nás naopak o peníze připravila. Každý klient by proto měl pečlivě zvážit, zdali chce skutečně plnou moc podepsat. V článku Banky jsou s rušením poplatků za úvěry opatrné. Chybějící poplatky vezmou jinde jsme také přinesli návod, jak o poplatky zažádat samostatně. Právní kancelář potřebovat nebudete.
Nejistota v bankovním světě
Autor: Dalibor Z. Chvátal
Hon na bankovní poplatky má i další parametr, který lidem, podepisujícím právníkům plné moci, nedochází. Představte si následující situaci.
Bydlíte v pronájmu. Uzavřeli jste řádnou nájemní smlouvu, podmínky byly pro vás transparentní a srozumitelné, v dané situaci výhodné. Dohodli jste se, že nájem bude 5000 Kč měsíčně. K němu je potřeba připočítat ještě příspěvek na úklid ve výši 150 Kč měsíčně, protože schody ani výtah nevytíráte a vzduchem také nelétáte. Celkem tak platíte 5150 Kč měsíčně. Po čase si řeknete, že je přece normální mít v domě schody a mýt se musí i bez vás, takže nevidíte důvod za toto mytí platit. A pronajímatele zažalujete za neoprávněně účtovaný příspěvek na úklid. Co na tom, že kdyby jej vám neúčtoval a místo něj by vám dal nájem 5150 Kč, ani byste necekli.
S poplatkem za vedení hypotéky nebo spotřebitelského úvěru je to stejné. Nejsme jeho obhájci, osobně si myslíme, že by bylo otázkou času, kdy by byl zrušen přirozenou selekcí nabídek na trhu za podpory médií a spotřebitelských sdružení. Ale jít cestou žaloby je cesta do spotřebitelského pekla. Jediný, kdo na takovéto hrrr akci vydělá, budou advokáti a pár šťastlivců, kteří možná dostanou zpět pár tisícovek. Náklady za případné prohrané žaloby akcionář ze svého zisku platit nebude, nemějte obavy. Zaplatíte je vy všichni, kdo používáte jakoukoli bankovní službu. Jistě, není v pořádku, pokud banka jednostranně začne zvyšovat poplatek za vedení úvěrového účtu v době probíhajícího smluvního vztahu – ale k tomu nedošlo.
Banky, resp. bohatí lidé jsou oblíbeným terčem jak politiků, tak i soukromých firem, jak je tomu aktuálně vidět v případě právnických firem. Proč nikdo nežaluje neziskové organizace? Protože nemají moc peněz, u bank je to však opačně.
Myslíme si, že rozumně uvažující český soudce nemůže nechat stranu žalující banku o vrácení poplatků vyhrát. Smlouva byla svobodně uzavřena mezi dvěma subjekty a nikoli v časové, finanční či jiné tísni. Nikdo vám nedržel nůž na krku se slovy „Podepiš!“. Nicméně v ČR lidé příliš smlouvy o spotřebitelském úvěru příliš nečtou, jak vyplývá z loňského průzkumu našeho projektu Navigátor bezpečného úvěru. Člověk by měl být v prvé řadě odpovědný za svoje činy a nespoléhat na nějakou regulaci či žalobu,
podporuje stejný názor i Petr Teplý, akademik a manažer projektu Navigátor bezpečného úvěru.
Pokud by došlo k vynesení rozsudku přikazujícímu bankám vracet peníze zpět, takový rozsudek může odstartovat nevídanou šarádu. Za co banky zažalujeme příště? Za poplatek za vedení účtu? (Jděte do banky, která jej neúčtuje.) Za poplatek za vedení kartového účtu ke kreditní kartě? (Proč ji nezrušíte?) Nebo za předražené zaslání upomínky? (Proč nesplácíte včas?) A co třeba transakční poplatky, není protizákonné účtovat si 8 Kč za odchozí platbu, když banka za platbu přes clearing České národní bance platí haléře? (Tak jděte na poštu s poštovní poukázkou.) Co bude příště? Mimochodem, co kdyby plátci daní zažalovali český stát za účtování nejrůznějších správních poplatků, když už přece do státního rozpočtu odvádějí nemalé částky a poplatky tvoří také jeho součást?
Připusťme, že vznikne platný rozsudek českého soudu, že u jednoho konkrétního klienta mají být vráceny poplatky. Mohou se takovým judikátem řídit další české soudy? Kriticky se na to dívá také Petr Teplý: Vyloučit se v právu nedá nic, tím spíše v naší zkorumpované zemi. Judikát by byl nepochybně silný argument pro další žaloby. Viděl bych to spíš s dopadem na finanční stabilitu bankovního sektoru. Banka oceňuje riziko produktu a nabídne proto klientovi určitou cenu. V případě nejistoty dalších výnosů z produktu (možnosti klienta požadovat své poplatky zpět) se otevírá Pandořina skříňka. Co bude další? Žaloba na vysoký úrok na úvěr anebo žaloba na nízké úročení běžných účtů? Ve financích je správné oceňování vtělených opcí (tzv. embedded options) produktů velmi problematické a takovéto produkty přispívají k potenciální nestabilitě daného trhu. Typickým příkladem produktů jsou spořící účty (klient má možnost/opci vybrat si peníze hned), které v poslední době významně rostou a dle mého názoru představují dynamit na českém finančním trhu. Ne nadarmo se na ně zaměřuje nejeden evropský regulátor. V případě, že by banka nemohla riziko adekvátně ocenit, zřejmě by mohla opatrná a tudíž poskytnou produkt za vyšší rizikovou prémii/cenu či v extrémním případě produkt vůbec nenabízet. Buď jak buď, ve finále by to negativně dopadlo na klienta. Toto by měl řešit konkurenční trh.
Pokud by banky měly do budoucna počítat s tím, že produkty, které prodávají za ceny, které veřejně inzerují, mohou být za pár let předmětem hromadných žalob, mohou své podnikání zabalit. Aby jim předešly, musely by dopředu pracovat s opcemi a v retailovém bankovním byznysu se toto dělat opravdu nedá. Když se komukoli nelíbí bankovní poplatky, ať si zvolí banku, která je neúčtuje. Ale vzít si produkt nebo službu, akceptovat podmínky a pak obchodního partnera zažalovat – to se v dobrých obchodních vztazích nedělá.
První autor nemá žádný úvěr. Smlouvu, kde by musel platit za vedení hypotečního úvěru, by s bankou nejspíše neuzavřel.
Druhý autor platí poplatky za vedení překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Podmínky byly pro něj při uzavření smlouvy transparentní a rozumné, nevidí proto důvod chtít poplatky vrátit. Kdyby mu banka nepůjčila, neplatil by poplatky, ale ani by si nekoupil byt.
ČLÁNKY DO MAILU