Jak tedy funguje pojištění? Zvolím rizika, proti kterým se chci finančně chránit a částku, kterou v případě, že se riziko změní v realitu, chci dostat. V případě pojištění nemovitosti je to třeba oproti životnímu pojištění poměrně jednoduché – pojistím se zkrátka na tolik, za kolik danou nemovitost mohu postavit. Jinými slovy pojistnou částku nastavím tak, abych v případě škody mohl nemovitost obnovit do původního stavu (tzv. reprodukční hodnota). Dojde-li k neštěstí a dům mi smete vítr, voda nebo shoří, pojišťovna mi onu pojistnou částku vyplatí. Mám-li nemovitost pojištěnou správně, postavím si za pojistné plněné nemovitost novou. Uveďme příklad: průměrná hodnota rodinného domu v ČR je 6,5 milionu Kč, na tuto částku by tedy měla být pojištěna a tuto částku by mi pak pojišťovna měla vyplatit. A v případě správně pojištěné nemovitosti to takto skutečně funguje.
Přesto se při každé větší přírodní katastrofě setkáváme s těmi, kterým pojišťovna nevyplatila tolik, kolik očekávali. Jak je to možné? Jednoduše – jejich pojištění nebylo nastaveno správně a byli podpojištěni. Budeme-li pokračovat s naším příkladem, pokud mám nemovitost ve stavební hodnotě 6,5 milionů korun pojištěnou jen na 60 % hodnoty (tak, jak to vychází z průzkumů České asociace pojišťoven), tedy na 3,9 milionu korun, pak je toto maximální částka, kterou v případě pojistné události od pojišťovny dostanu. Proč? Protože to je částka, kterou jsem měl s pojišťovnou domluvenou. Pojišťovna sice již při sjednání upozorňuje, že částka neodpovídá skutečnosti. Stejně tak kontaktuje všechny klienty s informací, že hodnota jejich domu se mění vlivem ekonomického vývoje. Dle zákona má ale poslední slovo klient, který na výzvy ne vždy reaguje. Dá se to přirovnat třeba k situaci, kdy si objednám v restauraci dětské menu, ale očekávám, že dostanu plnou porci.
V těchto případech, tzv. totálních škod, je to ještě poměrně jednoduché a pochopitelné. Hůře se princip podpojištění přijímá v případě částečných neboli parciálních škod. I tam ho totiž pojišťovny mohou uplatnit. Ukažme si to opět na našem příkladu – dům za 6,5 milionu korun je pojištěný jen na 3,9 milionu korun, tedy na 60 % hodnoty. Dojde-li k parciální škodě ve výši 1 milionu korun, může pojišťovna uplatnit podpojištění a vyplatit 60 % hodnoty škody, tedy 600 tisíc. Proč ale pojišťovna nevyplatí celý milion, když pojištění bylo na vyšší částku? Podíváme-li se do běžného života, je to jako bychom si v divadle zaplatili levnější zadní řadu a poté si sedli si na nejdražší místa dopředu, protože lístek máme zaplacený. Nejedná se tak o zlovůli pojišťoven, ale o dodržení dohody, kterou má s klientem. Přitom ani pojišťovnám taková situace nedělá radost. Jejich cílem je totiž spokojený klient, nikoli zklamaný.
Co tedy s tím? Tím nejdůležitějším je nechat si kvalitně poradit s nastavením pojistné částky. A hlídat si nastavení pojistné smlouvy v čase a nejméně jednou za tři roky ho s pojišťovnou probrat. Situaci se samozřejmě snaží předcházet i pojišťovny – kontaktováním klientů s nabídkou aktualizace smlouvy, edukací i možností indexace, jakéhosi automatizovaného hlídání správnosti nastavení pojistné částky. A třeba i kalkulačkou, která pomůže zjistit, zda nejsem podpojištěný. Pojišťovna ale bez klientova svolení nemůže smlouvu nijak upravovat, a tak je to ve výsledku vždy klient, který musí o svém majetku rozhodnout.
ČLÁNKY DO MAILU