Neblahý vliv politiky na středověké italské banky
Jak jistě víte, Itálie byla ve středověku ekonomicky nejrozvinutější součástí evropského kontinentu, a proto v ní působila řada obchodních bank. Některé z nich (a to nejenom ty nejmenší) se ovšem nedokázaly vyrovnat se silnými politickými vlivy a zkrachovaly. Tyto banky se totiž ocitaly pod velmi silným tlakem papeže a některých panovníků, jimž byly nuceny poskytovat poměrně vysoké půjčky, které zůstávaly dlouho nesplacené a odčerpávaly bankám jejich finanční rezervy.
V roce 1294 tímto způsobem zkrachovali bankéři Riccardiové v Lucce, Ammanatiové a Chiarentiové v Pistoii a Bonsignoriové v Sieně (to se stalo v roce 1298).
Florentské banky Bardiů, Peruzziů a Acciajuliů přivedly k finančnímu krachu v roce 1314 vysoce náročné požadavky jejich dlužníků, a to konkrétně anglických králů, kteří se chystali na (budoucí stoletou) válku s Francouzským královstvím, a také avignonských papežů, kteří si ve svém novém sídelním městě stavěli honosný palác.
Krach bankovního domu Francobaldi neblahým způsobem ovlivnil také krátkou a neúspěšnou vládu českého krále Jindřicha Korutanského (vládl u nás v roce 1306 a v letech 1307–1310).
Lloyd´s a potopené námořní lodi
Společnost Lloyd´s se po větší část svojí dlouhé historie zabývala pouze pojišťováním tzv. námořních rizik. S touto skutečností také souvisí následující příběhy.
Fregata Lutine a její zvon
Zvon Lutine Bell, který je symbolem Lloyd´s a který visí v „Underwriter Room“, byl původně zavěšen na francouzské fregatě Lutine, která byla ukořistěna britským loďstvem roku 1793. V roce 1799 se pak potopila s mnoha anglickými námořníky na palubě a s obrovským množstvím zlata, které bylo určeno k ražbě mincí. Pojistitelem lodi i jejího nákladu byl Lloyd´s.
Roku 1859 byl zvon z této lodi vyzvednut a přenesen do sídla společnosti, kde „zvěstoval“ novinky o pohřešovaných lodích. Nyní je používán pouze při ceremoniálních příležitostech.
Titanic
Jistě znáte příběh potopení údajně nepotopitelného Titaniku (v roce 1912). Málokdo ovšem ví, že tuto loď i její náklad pojistila společnost Lloyd´s. Samozřejmě svoje finanční závazky splnila.
Čtěte také:
Poklady
Poklad nalezený ve Štěpánské ulici v Praze 1
V průběhu archeologického výzkumu dvorku vnitrobloku jednoho z domů ve Štěpánské ulici v Praze byl v roce 2005 objeven mincovní depot. Poklad uložený v keramické nádobě překryté kusem kůže ležel pod podlahou. Obsahoval 2052 stříbrných mincí ze 14. a z 15. století o celkové hmotnosti 0,59 kilogramu. Mince pocházely z Čech, Moravy, Německa a z Rakouska.
Nejstarší mince (drobná mince, zvaná parvus) byla vyražena v době vlády krále Jana Lucemburského (1310–1346) v kutnohorské mincovně. Nejpočetnější a zároveň nejmladší skupinu mincí zastupují české mince z let 1460–1468, vyražené za vlády krále Jiřího z Poděbrad (1458–1471) opět v mincovně v Kutné Hoře.
„Poklad s příběhem“ z města Tábora
Při generální rekonstrukci jednoho z domů bylo (v roce 2001) ve městě Tábor nalezeno 4000 mincí z doby vlády českých králů z rodu Jagellonců, které byly uloženy ve dvou džbáncích. Poklad byl tvořen převážně pražskými groši, jeho součástí ovšem byly také mince ze severní Itálie nebo ze severního Německa. Zajímavé je, že se v něm nacházelo také několik falešných mincí.
Na základě okolností nálezu odborníci usoudili, že sem byly mince uloženy ještě před velkým požárem města z roku 1525. Majitelem tohoto domu a tudíž i vlastníkem uložených peněz v této době byl prakticky s jistotou táborský rychtář Mikuláš Vlaský ze Sionu, který při požáru pravděpodobně zahynul.
Poklad ze šumavských Kašperských Hor
V roce 2009 bylo v průběhu archeologického výzkumu na náměstí v šumavském městě Kašperské Hory nalezeno cca 3500 mincí nejrůznějších ražeb z doby třicetileté války. Uloženy byly v keramickém hrnci s dřevěnou pokličkou v hloubce 40 centimetrů pod zemí u základů historického objektu masných krámů. Nalezené mince dohromady vážily zhruba 5 kilogramů.
Rothschildové a víno, resp. vinice
Bohatství rozvětvené rodiny Rothschildů pochází z provádění finančních operací, na tom není nic překvapujícího. Významný zdroj příjmů této rozvětvené rodiny vzniká ovšem také díky vínu, resp. díky vlastnictví vinic.
Prvním vlastníkem vinice v oblasti Bordeaux se v roce 1853 stal Nat Rothschild z londýnské větve rodiny – zakoupil druhou nejlepší vinici v oblasti Chateau Brane Mouton, která byla přejmenována na Mouton Rothschild. V roce 1868 jej následoval James, zakladatel pařížské větve rodiny, který zakoupil vinici Lafite, nejlepší vinici v oblasti Bordeaux (nyní Chateau Lafite-Rothschild). Obě tyto vinice byly tzv. premier cru.
O více než sto let později (konkrétně v roce 1972) se Edmond Rothschild rozhodl koupit vinice v Médoku, konkrétně vinici Chateau Clarke v Listraku – jednalo se o tzv. cru bourgeois.
Britská mince „penny“ vydaná na Fidži
V roce 1936 se Fidži stalo jednou z mála zemí tzv. britského společenství národů (neboli Commonwealthu), ve které byla vyražena mince v hodnotě jedné penny ve jménu anglického krále Eduarda VIII, který byl donucen abdikovat kvůli svojí svatbě s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou.
Evropské státy bez centrální banky
Jakkoli je to možná překvapivé, malé evropské státy Monako a Andorra ani v současné době nemají svoji vlastní centrální banku.
Oficiální měnou obou těchto státečků je euro, i když ani jeden z nich není členem Evropské unie, a to na základě jejich dohody s EU. Tato skutečnost ovšem znamená, že významný vliv v těchto státech vykonává Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem (v Německu).
V Monaku ovšem vykonává funkci centrální banky Banque de France, a to také pro potřeby provádění mezibankovního platebního styku a zúčtování.
Mezibankovní platební styk (a to včetně Target 2) je pro potřeby Andorry prováděn především prostřednictvím španělských finančních institucí.
